Knihovna kláštera františkánů v Chebu

Z Encyklopedie knihy

Původně minoritský klášter byl v říšském městě Cheb založen před rokem 1247. Jen o málo mladší je sousední, úzce s ním provázaný klášter klarisek. V roce 1465 byla do kláštera uvedena komunita františkánů-observantů a od roku 1518 tvořil chebský konvent součást nové saské observantské provincie sv. Kříže. Třebaže od poloviny 16. století stagnoval, nakonec jako jediný přečkal reformační období a po zániku saské provincie byl roku 1607 přičleněn ke štrasburské provincii, jejíž součástí zůstal až do roku 1782. Tehdy byl za josefínských reforem přes odpor řeholníků přičleněn k české řádové provincii. V 18. století, kdy byl sídlem provinčního studia řádového dorostu, jeho význam vzrostl. V 19. a 20. století nastává již postupný úbytek osazenstva. Po odsunu německých řeholníků po druhé světové válce tu zbyla velmi malá česká komunita a úpadek kláštera se jen prohloubil. Na jaře 1950 byl komunistickým režimem spolu s dalšími řeholními institucemi zrušen.

Dějiny knihovny

Z původní minoritské knihovny nejsou dnes ve fondu dochovány žádné rukopisy. Knihovna se nově konstituovala po reformování kláštera v polovině šedesátých let 15. století a až do poloviny 16. století zažívala léta velkého rozkvětu. Naopak druhá polovina 16. století byla již obdobím útlumu jejího doplňování a k postupnému oživení docházelo opět od první třetiny 17. století. Největší část fondu knihovny tvoří tisky z druhé poloviny 17. a z 18. století. Okolo roku 1800 čítala přes 4700 titulů. Nový rozvoj knihovny nastává až za působení P. Bruno Kofra, jenž do Chebu přišel jako mladý absolvent teologické fakulty pražské německé univerzity před první světovou válkou a byl zde činný až do sklonku první republiky. S jeho osobou je spojena rekonstrukce přízemního knihovního sálu, jeho vybavení historizujícími dřevěnými regály a především řádná rekatalogizace a správa dlouho zanedbávaného fondu. V lednu 1944 knihovna přešla nakrátko do státní správy, když byla jako památka mimořádné hodnoty výnosem říšského ministerstva financí zkonfiskována a poté převedena do majetku města Cheb (jako samostatné oddělení byla přičleněna k fondům městského archivu). Po zrušení kláštera v roce 1950 byl mobiliář zničen či rozptýlen do více institucí. Přečkala pouze interiérová knihovna. Na základě rozhodnutí Státního úřadu pro věci církevní byla zařazena do nepočetného seznamu knihoven, které mohly zůstat v původních prostorách. Její správa však nepřešla na žádnou z chebských institucí, ale na Státní studijní knihovnu v Plzni, jež péčí pověřila chebské muzeum. Nakonec byla plzeňská knihovna na vlastní žádost správy zproštěna a počátkem roku 1954 ji převzala dnešní Národní knihovna, tedy instituce ještě vzdálenější, která bezprostřední péčí pověřila opět chebské muzeum. Roku 1968 byly knihy převedeny do správy Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni, konkrétně Historické knihovny Teplá-klášter. Knihy zatím stále zůstávaly v místě svého původního uložení. Následné dvacetiletí přineslo jen další zapomenutí fondu.

Po restituci kláštera na počátku devadesátých let 20. století se však již chebský konvent neobnovil a řád františkánů objekt i knihovnu převedl do majetku nově vzniklé plzeňské diecéze. Správy fondu se nejprve ujalo chebské muzeum, které se v rámci svých možností snažilo zajistit potřebnou fyzickou péči. Přinejmenším od šedesátých let poukazovali jednotliví správci na špatný stav fondu, ovlivněný především velmi vysokou vlhkostí v knihovním sále. Knižní fondy byly roku 2004 přemístěny do depozitáře v klášteře Teplá u Mariánských Lázní. Roku 2006 byly budovy konventu odprodány městu Cheb, které v budoucnu počítá s jeho rekonstrukcí, a knihovna byla nabídnuta plzeňským biskupstvím k odkoupení Národní knihovně. Staletá knihovna opustila Cheb a v klášteře zůstaly jen prázdné regály.

Význam

Františkánská knihovna představuje jedinou vcelku dochovanou institucionální knihovnu historického Chebu. Ve fondu je obsažena podstatná část pozdně středověké, původně pultové knihovny. Její mobiliář se nedochoval, samotné „libri catenati“ však ano. Většina svazků z 15./16. století má stopy po připoutání k řetězu a na několika svazcích jsou unikátně dochovány dokonce celé řetězy. Od tohoto systému ukládání knih se v klášteře upustilo na konci první poloviny 16. století. Ve stejném období v konventu pracovala knihvazačská dílna.

Rukopisy a rukopisné přívazky

Rukopisný fond kláštera v Chebu dnes čítá přes 160 svazků rukopisů a více než třicet rukopisných přívazků. Z celkového počtu je 17 rukopisů středověkých, z toho sedm latinských a deset německých (resp. jeden je smíšený německo-latinský). Přívazky, bezvýhradně latinské, pocházejí většinou z období pozdního středověku, ale je mezi nimi i několik novověkých. Dále jsou ve fondu uloženy samostatné zlomky rukopisů, které jsou latinské a německé, těch druhých je ovšem menšina. Vedle toho se v chebském muzeu dochovalo šest iluminovaných antifonářů. Obsahová skladba fondu rukopisů odráží fakt, že se jednalo o klášterní knihovnu. Latinské rukopisy obsahují především texty teologické, hagiografické a meditativní, též liturgické, ale také církevní právo. Mezi přívazky dominuje teologie, různá excerpta, nalezneme tu i právo, ve velké míře kazatelské látky, v daleko menším počtu pak básně a výklady antických světských textů a gramatická a epistolografická díla. Německé rukopisy obsahují především náboženské texty určené pro osobní zbožnost čtenářů, ale nalezneme tu i dlouho neznámou legendu o sv. Kateřině. Některé rukopisné knihy byly katenáty, obě dochované shodou okolností vznikly na území dnešního Německa. Jedná se o sborník děl Mikuláše z Dinkelsbühlu, vzniklý v Hofu (Vogtland) mezi lety 1436 a 1466, a spis o sv. Františku (De conformitate vitae sancti Francisci), vzniklý 1497 v Bad Langensalza (Durynsko). Dalšími zajímavými rukopisy jsou Liber decretalium, Collectio tractatuum praecipue de passione Christi a Sermones de tempore et de sanctis z františkánského prostředí.

Mezi objevy je možné zařadit sborník rukopisných textů františkána Eberharda Ablauffa de Rheno z let 1482–1528, který obsahuje mimo jiné jeho pohřešovanou františkánskou kroniku, jež se zachovala pouze ve fotokopiích a vůbec poskytuje zajímavý průhled do jeho opisovačských zájmů a do dobové františkánské knižní kultury. Dalším objevem byla latinská verze textu Passio Pragensium o pražském povstání roku 1483, již sepsal neznámý františkán a jež byla dosud známa jen v německé verzi. Ve srovnání s ní text obsahuje rétoricky založenou předmluvu, v samotném textu se liší jen minimálně.

Inkunábule

Ve fondu je na 470 inkunábulí. Pokud jde o tisky vydané před rokem 1501, patří chebský fond vůbec k nejrozsáhlejším klášterním sbírkám po Strahovské knihovně premonstrátů a tepelské knihovně premonstrátů (tamní sbírka inkunábulí je nyní v majetku Národní knihovny) a předstihuje i vyšebrodskou knihovnu cisterciáků. Vyniká i soubor více než 600 tisků z první třetiny 16. století, v němž zaujme zejména polemická literatura mezi katolíky a německými reformátory. Nacházíme tu svazky pocházející z jiných observantských knihoven, které si do Chebu přinesli řeholníci ze zaniklých německých konventů. Velkou část raných tisků přitom klášter získal již nedlouho po vytištění, nikoli jako výsledek mladších akvizic.

Gutenbergovy odpustkové listiny a další jednolisty

V letech 2005 a 2007 nalezla Michaela Bäumlová ve fondu františkánské knihovny v Chebu hned dva exempláře tzv. 31řádkové odpustkové listiny, která snad pochází z Gutenbergovy tiskárny. Postupně tu bylo objeveno na 50 typografických jednolistů z 15. století. Kromě jednolistů typografických se ve fondu setkáváme s vzácnými grafickými jednolisty z 15. a 16. století.

Libri catenati

Většina svazků je opatřena soudobými pozdně gotickými či renesančními vazbami se zachovanými sponami a dalšími ochrannými prvky. Jen pozdně gotických vazeb je tu na 600. Ve fondu lze nalézt unikáty, které zatím nepodchycuje bibliografie tisků 16. století, vydaných na jazykově německém území, tzv. VD 16.

Mladší tisky

Mezi mladšími tisky 17. a 18. století, které tvoří nejrozsáhlejší část fondu, zaslouží zmínku alespoň skupina typografických egerian. V novodobých fondech 19. a první poloviny 20. století přirozeně dominuje jazykově německá literatura. Novověká část fondu rozhodně není nevýznamná a najdeme zde tituly, uchovávané i v jiných klášterních knihovnách, které však bývaly po zrušení klášterů v padesátých letech minulého století zpravidla ničeny jako „bezcenné“. Kupř. antisemitská, antifeministická či antimodernistická literatura si jistě v budoucnu zaslouží pozornost a širší zhodnocení. Dále je tu vynikající kolekce regionální literatury a sudetik.

Lit.: BOLDAN, K. - MAREK, J. (eds.): Libri catenati Egrenses: knihy a knihovna chebských františkánů v pozdním středověku a raném novověku. Praha 2013.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.