Knihovna kláštera kartuziánů v Praze

Z Encyklopedie knihy

Pražská kartouza byla založena Janem Lucemburským v roce 1342. Řád už tradičně kladl důraz na pěstování knižní kultury a opisoval rukopisy i pro osoby mimo řád. Ačkoliv v Praze, resp. před branami Menšího Města pražského na Újezdě, působil jen po krátkou dobu (do roku 1419), podařilo se Ivanu Hlaváčkovi dohledat 54 svazků, které s větší nebo menší pravděpodobností patřily do jeho knihovny. Kodexy jsou dnes rozptýleny v mnoha českých a zahraničních knihovnách. Největší množství, více než polovina, se dochovala v Národní knihovně ve Vídni. Dosavadní bádání ale pracovalo především s katalogy rukopisů, a tak je pravděpodobné, že se podaří údaje zpřesnit na základě průzkumu dochovaných exemplářů.

Mezi texty v dochovaných rukopisech převažuje literatura teologická a exegetická. V rukopisu vídeňské národní knihovny (cod. 1497) je seznam klášterní výbavy patrně ze začátku druhé poloviny 14. století, který eviduje také 27 svazků knih, jež klášter dostal z mateřské kartouzy v dolnorakouském Mauerbachu. Dále je zde osm svazků liturgických knih opatřených v Praze. Vedle tohoto soupisu se v archivním materiálu dochovalo od sedmdesátých let 14. století několik zmínek, které svědčí o aktivní roli kláštera v dobové knižní kultuře, zejména v produkci a půjčování knih.


HLAVÁČEK, Ivan. Materiálie k dějinám knihovny pražské kartouzy. In: Týž, Knihy a knihovny v českém středověku: studie k jejich dějinám do husitství. Praha: Karolinum, 2005, s. 320-332.

Autor hesla: Jindrich.marek