Knihovna premonstrátského kláštera na Strahově

Z Encyklopedie knihy

Klášter na Strahově, označovaný Mons Sion, byl založen v roce 1140, původně zde měli sídlit mniši, kteří by se řídili řeholí sv. Augustina, ale brzy byl původní záměr změněn a do nového kláštera přišli premonstráti – první skupina v roce 1142, konvent o rok později. Na založení kláštera se podíleli český kníže Vladislav II. se svou manželkou Gertrudou, pražský biskup Jan a olomoucký biskup Jindřich Zdík. Klášter byl s výjimkou uzavření po roce 1950 činný kontinuálně, i když se nevyhnul některým pohromám (požár v roce 1258, vyplenění v roce 1420), které se odrazily i na stavu jeho knihovny.

Ze středověké strahovské knihovny jsou dochovány jen nevelké zbytky. Přesto se podařilo identifikovat pozůstatky práce skriptoria z doby kolem roku 1150 – snad šlo již o skriptorium činné při samotném klášteře. Dnes jde o tři kodexy uložené na Strahově a po jednom v pražské kapitulní knihovně, v Národní knihovně ČR, v břevnovské knihovně deponované tamtéž a v zámecké knihovně na Křivoklátě (původně šlo o větší počet rukopisů, některé byly později spojeny do jednoho svazku). V řadě těchto svazků je dochována vlastnická poznámka strahovského kláštera „Iste liber est ecclesie Montis Sion, que et Strahov dicitur“ psaná rukou 13. století. K nejstaršímu strahovskému souboru patřil i další kapitulní rukopis s kresbou písaře Hildeberta. Po obsahové stránce jde o díla církevních otců, která logicky tvořila základ nové knihovny: od sv. Augustina pochází výklad žalmů a spis De civitate Dei, od Řehoře Velikého Moralia na knihu Job a homilie na Ezechielovo proroctví a od Honoria z Autunu komentář k Písni písní. Je možné předpokládat, že na Strahově byly ve 12. a 13. století uloženy i rukopisy, které zanechaly stopy v literární činnosti členů dalších českých premonstrátských klášterů (Milevsko, Želiv). Nejspíše ve 13. století, snad při návštěvě kolínského arcibiskupa Konráda z Hochstadenu v roce 1256, se na Strahov dostal tzv. Strahovský evangeliář. Z pohusitské doby je dochován rukopis Jeronýmova výkladu na Izajášovo proroctví datovaný rokem 1470, který pro strahovskou knihovnu koupil o dva roky později opat Jan Starůstka z Hranic.

Řada dalších středověkých rukopisů, které jsou dnes uloženy ve strahovské knihovně, pochází původně z knihoven dalších českých premonstrátských klášterů a na Strahov se dostala až zásluhou sběratelské činnosti dalších strahovských opatů nebo dary jiných osob (jde např. o autograf Jarlochovy kroniky DF III 1, pontifikál Alberta ze Šternberka z roku 1376 DG I 19 nebo o loucký misál z roku 1483 DG III 14). Žádná středověká evidenční pomůcka strahovské knihovny není známa, i když stejné znění zmíněných vlastnických poznámek a jejich provedení jednou rukou nasvědčují soustavnější knihovnické evidenci kodexů, minimálně v některých obdobích.

Literatura: PRAŽÁK, J.: K existenci strahovského skriptoria, in: PRAŽÁK, J.: Výbor kodikologických a paleografických rozprav a studií, Praha 2006, s. 473–477; RYBA, B.: Soupis rukopisů Strahovské knihovny Památníku národního písemnictví v Praze 3–6, Praha 1970-1979; BRODSKÝ, P. – PAŘEZ, J.: Katalog iluminovaných rukopisů Strahovské knihovny, Praha 2008.

Autor hesla: Michal.dragoun