Knihovny pražské univerzity a jejích kolejí

Z Encyklopedie knihy

Univerzita byla v Praze založena roku 1348, výrazným rozvojem však prošla až od druhé poloviny šedesátých let 14. století, kdy byly zakládány koleje jako její organizační jednotky. Každá kolej představovala dům, který zajišťoval ubytování a stravování učitelů a studentů a organizaci výuky. Při kolejích byly zakládány knihovny.

Odhaduje se, že na konci 15. století bylo v pražských kolejních knihovnách uloženo na 4500 kodexů. Z nich přibližně čtvrtina je dnes spolu s inkunábulemi z univerzitního fondu uložena v Národní knihovně ČR v Klementinu.

Signatury pražských univerzitních kolejí můžeme dodnes nalézt ve více než polovině rukopisů pražské Národní knihovny, které mají univerzitní provenienci. Jsou zaznamenány zpravidla na přední desce, předním přídeští či na prvním listu kodexu. Pouze u necelých dvou stovek kodexů se také na základě dochovaných katalogů podařilo identifikovat kolejní knihovnu, do níž původně patřily.

Nedávno vydané katalogy zachycují 1853 svazků z pražských kolejních knihoven. Jak editoři dokládají, v celoevropském porovnání byl tento soubor spíše větší, byť podle nich obsahoval méně knih než bohatě obvěňovaná knihovna Karlovy koleje. Po obsahové stránce zahrnuly kolejní knihovny všechny obory tehdejší scholastické učenosti.

Karlova kolej

Karlova kolej byla založena roku 1366. Z této bohatě dotované knihovny se do nynějška dochovalo téměř 50 rukopisů, nejméně 13 inkunábulí a také mladší tisky v pražské Národní knihovně a další necelá padesátka rukopisů v Rakouské národní knihovně ve Vídni.

Karel IV. jí věnoval knihy potřebné pro studium (srov. zprávu Beneše Krabice z Veitmile ve FRB IV, s. 518). Roku 1370 koupil Karel IV. za 100 hřiven stříbra 114 knih děkana vyšehradské kapituly Viléma z Lestkova, který rok předtím zemřel. Z nich se v Národní knihovně dochoval rukopis XIII F 12 (Johannes de Tambaco, De culpa et gratia, 1357, podpis původního majitele je na předním přídeští). Knihovně této koleje věnovali knižní odkazy také učitelé pražské univerzity. Například Jan Šindel věnoval 200 lékařských a matematických knih (např. X E 14: Macer de virtutibus herbarum s majitelovým komentářem a českými glosami z roku 1424) nebo v roce 1519 věnoval Václav Koranda mladší celou svou knihovnu.

inventář 1 D a 1: pergamenový list z konce 14. století (stav po roce 1370, kdy zakoupeny knihy z pozůstalosti Viléma z Lestkova), několik rukou, různé doby, místní seznam

Katalog této knihovny se dochoval na jednolistu, který nese v Národním muzeu signaturu 1 D a 1. Jedná se o lokační seznam, jenž zachycuje stav knihovny na konci 14. století. Ve dvou odděleních dělených dále systematicky do 9 řad (ordines) je tu zachyceno celkem skoro 200 titulů, z toho přes 50 z původního daru Karla IV. Vedle už zmíněného rukopisu XIII F 12 byly identifikovány také dva další rukopisy uvedené v seznamu: XIII D 7 (Iacobus de Vitriaco, Historia Hierosolymitana abbreviata; Thaddaeus Neapolitanus, Historia de desolatione et conculcatione civitatis Acconensis et totius terrae sanctae, zakoupen 1362 v Avignonu protonotářem Mikulášem z Kroměříže) a VIII H 32 (Marcus Tullius Cicero, Somnium Scipionis cum commentario Macrobii).

Mezi rukopisy pocházející z této koleje uložené v Národní knihovně dále patří: VIII E 14, XIII F 1 a snad také III E 18, III E 21, III E 22, IV B 13, V B 6, VIII H 17, X A 20, X B 21.

Rukopisy nesly trojčlenné signatury, v nichž písmeno K označovalo kolej (např. M 32 K), ale pozdější signatury jsou dvoučlenné bez K.

Kolej Národa českého

Kolej byla založena kolem roku 1403. I do ní plynuly dary univerzitních mistrů, např. Prokopa z Plzně. V době úpadku knihovny v letech 1460 až 1500, kdy nebyly nakupovány nové knihy, bylo pro kolej získáno odkazy podle M. Jana Kampana Vodňanského asi sto svazků.

Její katalog, který se dochoval v rukopisu roudnické lobkovické knihovny VI Ef 8, vznikl po roce 1449 (před rokem 1461, zřejmě kolem roku 1460) na základě starší předlohy; při přepisu byly chybějící svazky vypouštěny. Počátky tohoto katalogu teoreticky leží před rokem 1420. Na základě výzkumu Heleny Krmíčkové je možné prokázat, že některé knihy byly zařazeny do této knihovny nejpozději krátce před počátkem Basilejského koncilu. Některé rukopisy se nezachovaly v úplnosti, tak například někdejší kodex P 6 prvního abecedária je dnes dochován jako rukopis Národní knihovny III G 6 a jeho menší část jako zlomek knihovny rajhradských benediktinů R 432. Po roce 1419 zřejmě knihovna převzala knihy z opuštěných kolejí právníků a mediků.

Katalog zachycuje dvě abecedária, z nich se dosud podařilo identifikovat asi 145 rukopisů, a to především z prvního abecedária. Rozdělení knih do abecedárií bylo dáno tím, zda se jednalo o pomůcky pro vyšší, nebo nižší studia. Druhá řada signatur obsahovala běžné studijní pomůcky užívané na pražské univerzitě, a tak je možné předpokládat, že rukopisy často končily v soukromých rukou.

Rukopisy III A 9, V G 20, VIII C 26 z prvního abecedária zároveň nesou poznámku „ad collegium pauperum“, což lze vysvětlit transferem knih této koleje po roce 1442 právě do koleje Národa českého.

Zlomek autorského rejstříku ke knihám této koleje se dochoval v makulatuře použité Václavem Korandou mladším v lepence, která tvořila vazby jeho knih.

Nazaretská kolej

Kolej byla založena roku 1391, na konci 15. století do ní patřilo asi 500 kodexů. Své knihy jí roku 1532 odkázal mistr Vavřinec z Třeboně.

Kolej krále Václava (Císařská)

Této koleji věnoval roku 1557 matematik Jan Hortensius Ciceronova díla.

Kolej Všech svatých (Andělská)

Rozvíjela se od roku 1366, byla poškozena za pražských bouří roku 1422. Dělila se na starou a novou knihovnu, její dochovaný soupis pochází z roku 1603.

Rečkova kolej

Kolej založil roku 1438 pražský měšťan Jan z Ledče řečený Reček.

Katalog v roudnickém rukopisu VI Ef 8 zachycuje ve stručných záznamech dvě abecedária. V případě Rečkovy koleje jsou uvedeny také tzv. dictiones probatoriae, krátká slovní spojení typicky ze začátku druhého folia, která usnadňovala a dodnes usnadňují identifikaci zaznamenaných rukopisů. Rozdělení podle písmen je zároveň oborovým členěním, ač názvy oborů nejsou nikde zapsány. Z obou abecedárií Rečkovy koleje se podařilo identifikovat jen několik rukopisů.

Knihovna Rečkovy koleje je zajímavá tím, že díky postupnému zapisování knih do katalogu je možné sledovat, jak se knižní fond postupně rozrůstal. Na jaře 1464 jej tvořilo 786 knih, z nichž před rokem 1453 bylo v majetku koleje jen 117. Víme také, že před rokem 1460 vznikla samostatná funkce knihovníka a známe také způsoby akvizice, ať už se jednalo o darování většího počtu knih či jejich opisování přímo v kolejích. Je zřejmé, že od šedesátých let knihovna procházela stagnací; nebyly nakupovány nové knihy, ale některé byly naopak rozprodávány, například patnáct postil v roce 1464.

Loudova kolej (Apoštolská)

Tuto kolej založil Matyáš Louda z Chlumčan roku 1451, na konci 15. století měla 500 kodexů. V knihovně se nacházejí knihy věnované staroměstskou měšťankou Dorotou mydlářkou stejně jako knihy od pražského měšťana Šimona od Bílého Lva, které původně věnoval obecní knihovně Starého Města pražského (např. VIII E 23, Aegidii de Columna De regimini principium).

Edice pramenů: CAMPANUS VODŇANSKÝ, J. Mecenáši Karlovy university. Kalendář dobrodiní prokázaných Akademii pražské, poslaný jako dárek k Novému roku 1616. Ed. K. Hrdina. Praha 1949; Catalogi librorum vetustissimi Universitatis Pragensis = Die ältesten Bücherkataloge der Prager Universität, edd. Z. Silagiová – F. Šmahel. Turnhout 2015.

Lit.: TOBOLKA, Z. V. Národní a universitní knihovna v Praze. Její vznik a vývoj I. Počátky knihovny až do roku 1777, ed. F. Horák. Praha 1959, s. 17-30; URBÁNKOVÁ, E. Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny. Praha 1957, s. 7-8; KRMÍČKOVÁ, H. Paběrky z rukopisů univerzitních. In: Campana codex civitas. Miroslao Flodr octogenario. Brno 2009, s. 178-210; MAREK, J. Václav Koranda mladší. Utrakvistický administrátor a literát. Praha 2017; ŠMAHEL, F. Nejstarší knižní katalogy knihoven kolejí Univerzity Karlovy. In: TÝŽ. Alma mater Pragensis. Studie k počátkům Univerzity Karlovy. Praha 2016, s. 476-500; ŠMAHEL, F. Zatoulané drobné texty v nejstarších kolejních katalozích. In: TÝŽ. Alma mater Pragensis, s. 501-526.

Autor hesla: Jindrich.marek