Koleda

Z Encyklopedie knihy

Pod pojmem koleda se může chápat tradiční ceremoniál – koledování nebo v užším smyslu vykoledovaný dar či repertoár provozovaný při tomto ceremoniálu, a to zpěvní i mluvený. Koledování jako magický rituál existovalo na našem území již v předkřesťanské době, písemně zachovaný kolední repertoár však souvisí v naprosté většině až s obdobím po přijetí křesťanství. Tento repertoár se podle společenského fungování může dělit na koledy, které byly vázány na určité výročí a daly se provozovat i v kostele při bohoslužbách, na koledy, které obsahovaly různé narážky na koledování v konkrétní dobu a situace kolem něho, ale v kostele se nepoužívaly, na koledy obecně žebravé a gratulační a na koledy obecně zábavné nebo nábožné. Nejrozšířenější koledy se vztahují k Vánocům, Novému roku, ke slavnosti Epifanie (svátku Tří králů) a k dalším církevním svátkům v listopadu až březnu. Z hudebního hlediska se koledy řadí mezi latinské nebo české písně; ke koledování se však používaly také gregoriánské antifony a responsoria, makaronské písně, kontrafakta, případně i vícehlasé skladbičky a hudební nástroje. V současném pojetí se koledou rozumí obecně známá píseň s tématem Vánoc, většinou lidová nebo bez známého autorství, ale také autorská (např. Michnova Chtíc, aby spal).

Nejstarší písemné zprávy o koledě v českých zemích podal Jan z Holešova v traktátu o Štědrém večeru (kolem roku 1400). V kancionálech před rokem 1620 se „mimokostelní“ koledy vyskytují jen výjimečně; velmi cenný pro toto období je proto tisk Písně vajroční o slavnostech narozeného Krista Ježíše (Jan Severýn ml., Praha 1537), který obsahuje 191 latinských a českých písňových textů bez notace včetně koled v užším smyslu. Nejznámější česká „koleda“ Narodil se Kristus Pán (latinský ekvivalent En virgo parit filium) je doložena v Kodexu Franus z roku 1505 s oběma texty a krátkým notovým incipitem (Muzem východních Čech v Hradci Králové, sign. Hr-6 [II A 6]) a v Kutnohorském graduálu Českého muzea stříbra, rkp. 88/85. Právě v tomto případě se jedná o duchovní píseň a tedy o „kostelní“ koledu, zástupce velké skupiny skladeb, které v rukopisných i tištěných kancionálech nacházíme v oddíle vánočních písní.

Lit.: BAJGAROVÁ, J.: Koleda. In: Slovník české hudební kultury, Praha 1997, s. 451–452; KOUBA, J. – SKALICKÁ, M.: Koledy v předbělohorských písňových pramenech. Miscellanea musicologica, tomus XXX, Praha 1983, s. 9–37; OREL, D.: Kancionál Franusův. Praha 1922; ŠTEFANCOVÁ, D.: Konvolut tisků a rukopisů NM-ČMH AZ 84 jako pramen k české hymnologii. Hudební věda, roč. 50, č. 1–2, 2013, s. 5–22; WINTER, Z.: Život a učení na partikulárních školách v Čechách v XV. a XVI. století. Praha 1901.

Autor hesla: Dagmar.stefancova