Kontrafaktum

Z Encyklopedie knihy

Contrafactum, též contrafactura, Kontrafaktur (něm.)

Jako muzikologický termín odvozený z latinského slovesa contrafacere (dělat naopak) se pojem kontrafaktum používá především ve významu vokální skladby, která má pod melodii podložený jiný text než ten, jenž byl s touto melodií spojen původně. V širším smyslu vyjadřuje převzetí uměleckého díla nebo jeho části do jiného díla, kde je přejatý materiál použit v novém kontextu. Tuto techniku je možné doložit v jednohlasé i vícehlasé hudbě. Používal se pro ni také název parodie, známý např. z parodických mší – tj. mší založených na převzatém motivu nebo celé části vícehlasé skladby. Hranice mezi kontrafaktem, parafrází, variantami nebo citací nemusely být vždy jasné. Za tzv. duchovní kontrafaktum označujeme skladbu s duchovním textem připojeným nově k melodii původem ze světské skladby: typické příklady poskytuje např. rukopis NK VI C 20a (odkaz na nápěv světské lidové písně Pěkná Káča tráva žala – duchovní text Celsa parens aj.). Postupovat bylo možno i opačným směrem a k nápěvu z duchovní skladby připojit druhotně text světský. Podrobný hymnologický výzkum pak vede ke stanovení vzájemných vztahů mezi nápěvem a textem, např. mezi husitskou písní Ktož jsú boží bojovníci (KNM II C 7) a zřejmě starší mariánskou písní Ave celsi conditoris. K technice kontrafakta patří také tzv. obecná nota, na niž v rukopisných i tištěných pramenech existuje velmi mnoho odkazů. V tomto případě se jednalo o návod, z jakého okruhu nápěvů lze k danému textu zvolit melodii, přičemž tento okruh tvořily obecně známé nápěvy duchovní i světské určitého metrického rozměru. Nejčastějším typem byly strofické písně se strofami složenými ze čtyř osmislabičných veršů. Ačkoliv se technika parodie či kontrafakta používá v hudbě dodnes, explicitně se již o kontrafaktech nehovoří. V literární vědě pojem kontrafaktum poukazuje k intertextualitě, ale nikoliv ke skladebné technice.

Lit.: FOJTÍKOVÁ, J.: hesla Kontrafaktum a Obecná nota. In: Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 469, 635; GENNRICH, F.: Die Kontrafaktur im Liedschaffen des Mittelalters. Langen 1965; HOSTINSKÝ, O.: 36 nápěvů světských písní českého lidu z XVI. století. Praha 1892; VLHOVÁ-WÖRNER, H.: Kontrafaktum, kontrapositum a parafráze: Několik poznámek k repertoáru sekvencí českého původu. In: Querite primum regnum Dei: Sborník příspěvků k poctě Jany Nechutové. Brno 2006, s. 507-514.

Autor hesla: Dagmar.stefancova