Restaurování

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Konzervace)

Celkový proces ochrany a péče o knihovní sbírky je třeba chápat jako komplex činností, jejichž cílem je výrazně zpomalit nežádoucí degradační procesy a eliminovat řadu faktorů, které ohrožující fyzický stav jednotlivých exemplářů. Pro dlouhodobé uchování knihovních sbírek je tedy nezbytné nejen zabezpečit optimální podmínky jejich uložení, ale i zamezit nevhodné manipulaci a nadměrnému využívání originálů při vystavování knihovních exemplářů, studiu a badatelských zápůjčkách. Před odborným ošetřením je důležité nejprve vyhodnotit stav exempláře a určit rozsah a příčiny jeho poškození. Při výběru vhodného postupu restaurování se vychází z poznatků získaných studiem struktury a funkce historické vazby, ze znalostí technologie výroby původních materiálů a z praktické aplikace širokého spektra restaurátorských metod a postupů. Nedílnou součástí komplexní ochrany fondů je podrobná restaurátorská dokumentace.

Stále častěji se vedle termínu restaurování (angl. conservation, fr. restauration, něm. Restaurierung) v češtině používá i termín konzervace (angl. conservation, fr. conservation nebo préservation, něm. Konservierung), který vychází především z anglosaské terminologie. Konzervátorský přístup klade důraz na maximální zachování stávajícího stavu knih. Předpokladem je zajištění a důkladné dodržování podmínek preventivní péče, někdy se používá i termín preventivní konzervace. Konzervační zásah vyjadřuje posun od tradičního restaurátorského, jehož cílem je zlepšení užitných funkcí poškozené knihy a zabezpečení hmotného stavu proti potenciálnímu poškozování při čtení a manipulaci, směrem k minimalizaci. Používání termínu „konservace“ má v tomto směru již dlouhodobou tradici v ochraně musejních a archivních památek, ale i v oblasti knihovědy. Etymologie slova restaurování odkazuje na obnovení stavu předmětu, avšak navrácení předmětu do domněle původního stavu je z hlediska etického nežádoucí a obnovení jeho plné materiální funkčnosti prakticky neproveditelné. Naproti tomu termín „konservace“ poukazuje na potřebu uchování stavu předmětu, i když i ten nejspolehlivější ochranný zásah je časem vystaven procesu stárnutí. Součástí tzv. minimálního zásahu (angl. minimal intervention) může být dočasné uchycení uvolněných částí vazeb nebo výroba ochranného obalu a obálky např. typu phase box, které zabezpečí knihu před dalším poškozováním a též ztrátou původních částí, než bude rozhodnuto o komplexnějším řešení. Konzervační zásahy se často aplikují během tzv. hromadné konzervace na větší množství knih (např. odkyselování papíru, tukování kolagenních materiálů). Individuální konzervační zásahy, které reprezentují chemické ošetření materiálů, bývají převážně součástí restaurátorských postupů (např. konsolidace barevné vrstvy a inkoustů).

U komplexního restaurátorského zásahu se za účelem stanovení vhodného postupu a rozsahu zásahu provádí důkladný hmotný průzkum. Výsledky materiálových analýz se uplatňují při výběru efektivního konzervačního zásahu, který vede k výraznému zpomalení degradačních pochodů a zajištění chemické stabilizace materiálů v horizontu stovek let. Označení komplexní zásah neznamená, že je vždy nutné celou knihu rozebírat, postupy prováděné metodou in situ (tj. bez rozebrání knižního bloku) přispívají k maximálnímu zachování autenticity exempláře, původní vazební struktury (např. struktury šití, způsobu nasazení desek), včetně důležitých provenienčních znaků. Restaurovány takto bývají poškození převážně mechanické povahy např. v místech spojení desek s knižním blokem, prasklé desky, potrhaný potah nebo uvolněné složky a listy. Veškeré provedené zásahy by měly být reverzibilní a podrobně dokumentované. Pokud není možné některé části z důvodů jejich špatného stavu navrátit zpět na vazbu, ukládají se dohromady s restaurovaným exemplářem do ochranné krabice jako tzv. fragmenty.

Pokud se ohlédneme zpětně do minulosti, tak nalézáme stále méně záznamů o zásazích, které výrazně narušily celistvost a autentičnost knihovních exemplářů. V 60. a 70. letech minulého století docházelo během knihařských převazeb a mnohdy i při komplexních restaurátorských opravách k nenahraditelným ztrátám informací při odstraňování původních vazeb nebo jejich částí. Ve snaze o co nejdokonalejší funkčnost vazby, z hlediska maximálního zabezpečení textového obsahu, bývala původní vazební struktura nenávratně poničena, papírový blok rozebrán, jednotlivé listy koupány a chemicky konzervovány. Těmito razantními zásahy do historických materiálů, zpracovaných soudobými technologickými postupy a přirozeně stárnutých, se podstatně změnila jejich chemická a fyzikální struktura. K nenávratným ztrátám ručně ztvárněných vazeb a jejich částí a k podstatnému narušení historické integrity knižních svazků však docházelo již podstatně dříve. Na nutnost změny přístupu při „konzervaci“ historických knih upozornil již v roce 1962 prof. PhDr. Bohumil Nuska, CSc. Po prvním celostátním semináři O konzervaci a restauraci historické knižní vazby v roce 1976 byly pracovní skupinou restaurátorů vypracovány zásady individuálního přístupu při restaurování historické knižní vazby. Zdůrazněna byla spolupráce správce fondu a restaurátora, který při průzkumu exempláře vypracuje pracovní záměr a seznámí s ním příslušného správce sbírky. Návrhy jednotlivých restaurátorských zásahů vycházejí z typů poškození ale i požadavků na další formu uložení a studia ohrožených knih. Restaurátor Jiří Vnouček, MA v roce 1991 charakterizoval nové směry v etickém přístupu a metodice restaurátorských zásahů při ochraně vzácných památek. V minulosti se zájem badatelů zaměřoval na studium umělecko-řemeslného ztvárnění vazeb, zejména na výzdobu vazeb. V současnosti je věnována patřičná pozornost také problematice struktury šití, konstrukčním a ochranným prvkům vazby a technologickým procesům při výrobě původních materiálů. Během restaurátorského zásahu, kterému se zcela nelze vyhnout v případě, že knihovní exemplář je ve velmi špatném stavu a ten vede k jeho dalšímu poškozování, jsou pečlivě zaznamenávány všechny neobvyklosti a morfologické odlišnosti odkryté během rozebírání knižního bloku a vazby (např. historické opravy, původní struktura šití). Možná právě v souvislosti s větším důrazem na individuální přístup ke knize jako celku, se snahou o maximální zachování umělecko-řemeslné a historické dokladové hodnoty restaurovaného exempláře, ve snaze o zavedení vzájemné spolupráce mezi restaurátorem, chemikem-technologem a historikem a konečně nutností zveřejňování získaných poznatků a výsledků odborné práce, se započala dynamicky rozvíjet exaktní podoba písemné a později fotografické restaurátorské dokumentace.

Lit.: ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; GLOSSARY ON PAPER CONSERVATION in six languages. Dostupné z: https://www.goethe.de/ins/cn/en/sta/hon/bib/glossarpapier.html. [cit. 5. 11. 2018); HLAVÁČEK, I.: Archivář a historik, zejména pomocněvědný historik, a konzervační praxe. In: Pátý seminář restaurátorů a historiků Strážnice 1983, 2. část sborníku. Praha 1983, s. 37-45; JIRÁŇOVÁ, R.: Zásada při konzervaci a restauraci historické knižní vazby. In: IV. celostátní seminář restaurátorů a historiků Hřensko 1981, sborník příspěvků. Praha 1981, s. 52-59; LANGEROVÁ, J.: Výkladový slovník odborných termínů používaných při konzervování a restaurování archiválií. Praha 2015; LOSOS, L.: Nové metody konservace musejních sbírek. Praha 1959; NUSKA, B.: Historické přístupy při restaurování a převazbách historických knižních bloků a korpusů. In: Sborník referátů z 2. odborného semináře k problematice umělecké knižní vazby 1985. Praha 1987, s. 70-75; NUSKA, B.: Konzervátorské marginálie článku K problematice restaurování starých knih a rukopisů. In: Historická knižní vazba 1966-1970. Liberec 1970, s. 50-66; NUSKA, B.: Ochrana historické knižní vazby. In: Historická knižní vazba 1962. Liberec 1962, s. 66-75; STOCKÝ, A.: Konservace musejních předmětů. Praha 1927; TOBOLKA, Z. V.: Kniha: její vznik, vývoj a rozbor. Praha 1950; VNOUČEK, J.: Knihy v ohrožení: lze restaurovat středověké knihy, aniž by došlo ke ztrátám informací? In: VIII. seminář restaurátorů a historiků Železná Ruda – Špičák 1991, referáty. Praha 1992, s. 127-152; VNOUČEK, J.: Přístup restaurátora k restaurování vzácných památek. In: IX. seminář restaurátorů a historiků Frenštát pod Radhoštěm – Trojanovice 1994, referáty. Praha 1997, s. 137-141; VOJTÍŠEK, V.: Konservace archiválií. Praha 1914; VOJTÍŠEK, V.: O konservaci archiválií. Praha 1932; WÄCHTER, O.: Restaurierung und Erhaltung von Büchern, Archivalien und Graphiken: Mit Berücksichtigung des Kulturgüterschutzes laut Haager Konvention von 1954. Graz 1975.

Autor hesla: Jan.novotny