Kustod notový

Z Encyklopedie knihy

(lat. custos, angl. direct, něm. Kustos, Weiser, franc. réclamé, guidon)

Stejně jako kustod v tiscích a reklamanta v rukopisech má notový kustod za úkol upozornit na to, co následuje: v notových rukopisech a tiscích tedy „ohlašuje“ výšku následující noty. Jako pomocné znaménko se kustod kladl na konec každé notové osnovy a někdy i uprostřed ní, docházelo-li v průběhu skladby ke změně klíče, takže zpěvák (hráč) mohl plynule pokračovat v produkci. Sám kustod se nezpíval ani nehrál. Používal se ve většině chorálních notací, v notacích menzurálních, tabulaturách a dokonce ještě v 18. století. Jeho výskyt v pramenech i tvar bývá jedním z významných identifikačních prvků.

Lit.: JANOVKA, T. B.: Clavis ad thesaurum magnae artis musicae. Ed. J. Matl, M. Pospíšil a J. Sehnal, Praha 2006; VESELOVSKÁ, E. – ADAMKO, R. – BEDNÁRIKOVÁ, J.: Pramene cirkevnej hudby na Slovensku. Bratislava 2017.

Autor hesla: Dagmar.stefancova