Lapidář

Z Encyklopedie knihy

Středověký lapidář  (lat. Lapidarus) je pojednání či celá kniha o původu, výskytu, vnějším vzhledu, vlastnostech a účincích obyčejných nerostů, drahokamů, polodrahokamů, minerálů, ale i mýtických kamenů, jejichž existenci nelze doložit.

Středověké lapidáře čerpají z odborných antických děl, z řeckých magických spisů období helénismu a z raně křesťanských pojednání o kamenech.

Raně řecké lapidáře nahlížely na kameny a drahokamy především z medicínského hlediska. Hippocrates vysvětloval použití kamenů tradičně z hlediska čtyř elementů. Mezi nejznámější prameny, skrze které byly starověké lapidáře předávané pozdější středověké Evropě patří díla: Theofrasta z Eresu ( zemř. 286 př. n. l.), Gaia Plinia Staršího (23–79), který ve svém spisu Historia Naturalis popisuje vlastnosti kamenů a drahokamů a dělí je do kategorií podle barvy, trvanlivosti a původu. Dalšími byli Caius Julius Solinus s dílem Collectanea Rerum Memorabilium a jeden z nejvýznamnějších spisovatelů počátku středověku lsidor ze Sevilly (561-636) a jeho spis Etymologiae.

U pozdějších středověkých autorů je popis kamenů kompilací z Isidorova díla, latinského lapidáře Damigeron-Évaux  (5. stol.) a lapidářů arabských.

K nejvýraznějším osobnostem středověké mineralogie patřil Albert Veliký (1193-1281), který k sepsání svého díla De mineralibus et rebus metallicis použil kromě výše uvedených autorů desítky dalších pramenů a obohatil je o výsledky svého bádání. Lze říci, že na rozdíl od ostatních autorů, kteří sepsali prostý lapidář či věnovali kamenům jednu kapitolu ve své encyklopedii, vytvořil rozsáhlejší a vědečtější mineralogické pojednání.

Středověcí učenci často rozlišovali 3 druhy lapidárů: vědecký vycházející z tzv. Marbodova lapidáře, magický či astrologický a křesťansko-symbolický. Lapidáře referovaly o vazbách mezi minerály a astrologií a o praktickém využití minerálů v lékařských vědách.

V českém prostředí patří k nejznámějším lapidářům tzv. Vodňanský lapidář, který je nejstarším textem psaným staročeštinou s datací 1389. Zachycuje celkem 66 tehdy známých drahých kamenů včetně některých mytických a pověrečných minerálů. Významný je i Lapidář Matouše Berana z 1. pol. 15. st., který sestává ze dvou částí, první nazvaná Lapidarius popisuje 101 kamenů a druhá uvádí dalších 29 nerostných látek.

Tvorba a využití středověkých lapidářů byla důležitá pro pochopení jak symbolického významu, kamenů a drahokamů tak jejich vlastností a rozličného využití v umění a ve vědách.

Ve středověku se lapidáře těšily velké popularitě, neboť víra v léčivé a magické účinky různých nerostů byla velmi rozšířená. John Riddle napočítal 616 lapidářů, které byly známé v průběhu 11. až  15. století. Z toho je zřejmé, že středověká fascinace kameny nebyla jen okrajovým prvkem středověkého myšlení a kultury, ale spíše jejich významnou součástí. Lapidáře nacházíme většinou společně s herbáři a bestiáři jako součást mnohasvazkových encyklopedických děl.


Lit.:

ŠEDIVÝ, E.: Lapidář rukopisu vodňanského. In: Časopis českého lékárnictva 25, 1906, s. 86.

RIDDLE, J. M.: Lithotherapy in the Middle Ages ... Lapidaries Considered as Medical Texts. In: Pharmacy in History 12, 1970, 39-50.

RIDDLE, J. M.: Marbode of Rennes´ De Lapidibus, Wiesbaden 1977.

TUČEK, K.: O kamenech prvního českého Lapidáře. In: ČNM 1983, s. 37-59.

ŠEDINOVÁ, H. – ROYT, J.: Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, 1998.

ŠEDINOVÁ, H: Lapidář Matouše Berana v rukopise Národní knihovny I F 35. In: Ubi est finis huius libri deus scit, 2015, s. 156-164.

LECOUTEUX, C.: A Lapidary of Sacred Stones. Their Magical and Medicinal Powers Based on the Earliest Sources. 2012

Lynn Thorndike in his massive eightvolume

work, History of Magic & Experimental Science

Odkazy:

Heslo Lapidary (text) v anglické Wikipedii

Somers, Julie:  “Lapidaries Rock: Medieval Books on Gems, Stones, and Minerals”

El. kopie:

Kodex vodňanský KNM II F 2

Lapidář Matouše Berana NK ČR I F 35

Autor hesla: Jindrich.marek