Lejch

Z Encyklopedie knihy

(něm. Leich, franc. lai, angl. lay)

Lejch je středověký žánr veršované poezie s texty světskými i duchovními. Formálně je příbuzný se sekvencí: stejně jako sekvence není složen ze strof, ale paralelních versiklů (např. AA BB CC…, A BB CC DD A apod.), přičemž aplikace tohoto principu je v lejchu volnější. Jedná se o rozsáhlou cyklickou skladbu, která ve výsledku může sdružovat několik samostatných písní, propojených souvislým textem. Do lejchů se daly vkládat tropy – části písňového charakteru. Evropská historie lejchu se zabývá zejména jeho oblibou a podobami ve Francii (např. Marie de France ve 12. století, tvorba truvérů a trubadúrů, Guillaume de Machaut aj.) a v Německu (minnesang). Do české hudební kultury pronikl lejch zřejmě právě z Německa.

S jihoněmeckým územím po roce 1300 je spjata produkce rozsáhlých mariánských antifon o několika částech, které měly na kompozici lejchů s duchovním (často mariánským) textem velký vliv. V kontextu této tvorby vznikl i repertoár připisovaný vzdělanému univerzitnímu mistru a kanovníkovi Závišovi. Snad on je autorem latinského lejchu O Maria, mater Christi s tropem Ave, domina, deitatis cellula, jehož pravděpodobně nejstarší záznam se nachází v univerzitním sborníku pražské Národní knihovny V H 11 (70. léta 14. stol.). Typ rukopisu je přitom signifikantní pro formu, která neměla přímé liturgické určení (avšak do liturgie se mohla zařadit); lejchy ovšem nacházíme i v antifonářích či graduálech. Se jménem Závišovým jsou spojovány také lejchy s českým milostným textem: Otep myrry a Jižť mne všě radost ostává. V prvním případě text parafrázuje Píseň písní, ve druhém případě vystupují souvislosti s dvorskou a žákovskou milostnou poezií. 

Lit.: CIGLBAUER, J.: Repertoár rukopisu „Wolfenbüttel, HAB. Cod. Guelf. 30.9.2. Aug. 4°“ a jeho vztah k českým zemím. Diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2009. MUŽÍK, F.: Úvod do kritiky hudebního zápisu, Praha 1961. VLHOVÁ-WÖRNER, H.: Záviš, autor liturgické poezie 14. století. Hudební věda, roč. 44, 2007, č. 3-4, s. 229-260.

Autor hesla: Dagmar.stefancova