Liber de natura rerum Tomáše z Cantimpré

Z Encyklopedie knihy

K nejstarším středověkým encyklopediím nepochybně patří objemné dílo belgického dominikána, spisovatele, kazatele a teologa Tomáše z Cantimpré (1201-1270/72), známého též jako Thomas Cantimpratensis, Thomas Cantimpratanus, Thomas Brabantinus či Thomas van Bellenghem. Tomáš pocházel ze šlechtického rodu de Monte se sídlem v brabantském Bellenghemu. V mládí byl členem řádu augustiniánů-kanovníků v opatství Cantimpré, odkud pochází jeho obecně užívané jméno.

Jeho nejvýznamnějším dílem je latinská encyklopedie Liber de natura rerum (Kniha o přírodě) či De natura rerum (O přírodě), kterou sepsal v období 1228-1245. Dílo je kompilací přírodovědných znalostí té doby, včetně toho, co dnes nazýváme antropologií, zoologií, botanikou, mineralogií, astronomií, astrologií a meteorologií. Tomáš zamýšlel vytvořit text, který by sloužil jako brána k přírodním vědám pro kazatele i ostatní kněží. Jeho dílo je pokročilým příkladem „zesvětštění“ neboť vypustil obvyklé výklady o Bohu a andělech a věnoval se jen člověku a přírodě. Postupoval ovšem jako středověký člověk a do konkrétních údajů zapletl mnoho fantaskních informací. Při své práci se opíral o díla tehdy známých autorů: Aristotela, Plinia, Solina, Ambrosia, Isidora ze Sevilly, Jacoba de Vitry a dalších.

Encyklopedie je známa ve dvou verzích. První verze obsahuje 19 knih sepsaných kolem roku 1228. Druhá verze, rozšířená o dvacátou knihu a dokončená okolo roku 1244, byla považována za vzácnější. Dílo bylo ve své době velmi úspěšně a se stalo základem pozdějších encyklopedických děl.

První dvě knihy encyklopedie se věnují anatomii a duši člověka. Třetí kniha je o lidech a národech žijících převážně ve vzdálených krajích světa, jejichž zvláštní a zrůdný vzhled či chování přesahují obvyklé meze. Dalších šest knih popisuje různé druhy živočichů včetně fantaskních tvorů. To vše je uspořádáno podle středověkého členění na čtvernožce, ptáky, ryby, plazy a červy. Přehled živé přírody je zakončen třemi knihami o stromech a rostlinách. Třináctá kniha pojednává o vodních pramenech. Další dvě knihy patří neživé přírodě; čtrnáctá je o drahých kamenech a patnáctá o sedmi kovech. Posledních pět knih pojednává o nebi, nebeských jevech, tělesech a meteorologii.

Není bez zajímavosti, že šest knih encyklopedie věnovaných živočichům zabírá více než polovinu objemu celého díla. Je možné, že původním Tomášovým záměrem bylo vytvořit pouhý přehled jednotlivých skupin živých tvorů a teprve později se rozhodl rozšířit dílo o některé přírodní úkazy, objekty neživé přírody a postupovat od člověka jako mikrokosmu až po svět jako makrokosmos.

Encyklopedie se brzy rozšířila po celé střední Evropě a po dlouhou dobu patřila k nejvlivnějším svého druhu. Největší zájem budila svými výklady o nepřirozených lidských bytostech a podivných zvířatech. Zájem o fantaskní literaturu byl v době křížových výprav a rozšiřujícího se obchodu s dálným východem pochopitelný. Rozněcoval fantazii a vybízel ke kladení neobvyklých otázek, typu co je monstrum? Existence zrůd totiž popírala představu o člověku, jako o obrazu Božím a vyvolávala otázky, typu kdo zrůdy stvořil a zda tato stvoření také mohou dospět ke spasení.

Velkou oblibu Tomášova díla dokládá existence četných opisů (dochovalo se na 200 opisů). Ještě ve 13. století byla encyklopedie volně přeložena do holandštiny jako Van der Naturen Bloeme největším vlámským básníkem té doby Jacobem van Maerlantem. V první polovině 14. století se Tomášovo dílo stalo také vzorem pro přírodovědný spis Konráda z Megenberku známý jako Buch der Natur.

Encyklopedie pronikla i do Čech a také zde se stala základem řady opisů vzniklých především mezi léty 1375-1440. Některé z rukopisů jsou velmi zdařile iluminovány. V pražských knihovnách najdeme nejméně 16 opisů (úplných i částečných), z nichž patrně nejstarší dochovaný text pochází z první čtvrtiny 14. století. Pravděpodobně není českého původu, jeho ilustrace totiž vykazují nápadné shody s rukopisem z městské knihovny ve Valenciennes, který vznikl v 13. století ve Francii. Do Čech se musel kodex dostat nejpozději v 17. století, nese totiž exlibris knihovny staroměstského kláštera křižovníků s červeným srdcem (cyriaků) z roku 1675. Bohatou výzdobu tvoří ornamentální a figurální iniciály na začátku jednotlivých knih a 600 miniatur v textu. Rukopis je uložen v Národní knihovně ČR pod sign. XIV A 15. Další 4 opisy najdeme v Brně, Olomouci a Znojmě. Českého původu je rovněž krakovský kodex Jagellonské knihovny datovaný až do roku 1400.  

Tomášovo dílo se stalo i pramennou základnou pozdějších bohemikálních encyklopedií. Dokladem je například rozsáhlá encyklopedie Pavla Žídka Liber viginti arcium (Kniha dvacatera umění) nebo část slovníkové práce Bartoloměje z Chlumce, řečeného Klaret zaměřená na tvorbu jmen mořských monster a jiných mořských živočichů. V 15. století však zájem o Tomášovo dílo upadal, takže v prvotiskovém období nedošlo ani k jeho tištěnému vydání.

Elektr. kopie: XIV A 15, fol. 34r, 38r

Lit.:

WRATISLAWOVÁ-MITROVICOVÁ, L.: Iluminované rukopisy augustiniánského kláštera v Třeboni. In: Památky archeologické, skupina historická 39, 1933, s. 1-13.

URBÁNKOVÁ, E.:  Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny. Praha 1957.

BOESE, H.: Thomas Cantimpratensis: Liber de natura rerum.. Berlin, New York 1973.

WALSTRA, G.: Thomas de Cantimpré, De naturis rerum, État de la question. In: Vivarium volume 5, 6, str. 146-171, 46-61

SPUNAR, P.: Encyklopedie 13. století a jejich znalost v Čechách. In: Umění 13. století v českých zemích. Praha1983.

HADRAVOVÁ, A.: Kniha dvacatera umění mistra Pavla Žídka. Část přírodovědná. Praha 2008.

ŠEDINOVÁ, H.: Tomáš z Cantimpré: De monstris marinis. Mořská monstra. Praha 2008.

Lex.: BIO-BIBLIOGRAPHISCHES KIRCHENLEXIKON, t. 17, col. 1367-1369.

Autor hesla: Jindrich.marek