Literátská bratrstva

Z Encyklopedie knihy

Pro hudební kulturu a významným způsobem také pro produkci rukopisných graduálů, kancionálů, rorátníků či antifonářů od druhé poloviny 15. století až do začátku 17. století sehrála v Českých zemích důležitou roli literátská bratrstva (též fraternitas litteratorum, confraternitas litteratorum, societas litteratorum, bratřina, literátský kůr, v německy mluvících regionech Kantorei). Jednalo se o laické organizace, které působily při chrámu a zpravidla plnily i funkci kostelního pěveckého sboru. Postavení laiků se přitom v křesťanské střední Evropě proměňovalo již od středověku a od 14. století se výrazněji prosazovala různě zaměřená náboženská bratrstva. Vedle profesionálních hudebníků, školních žáků s kantorem a věřící obce se tak v chrámu uplatnili více či méně vzdělaní měšťané nebo zástupci nižší šlechty, ale také např. řemeslníci. Před rokem 1620 existovalo v Čechách kolem stovky literátských bratrstev, na Moravě asi třicet. Konfesijně se bratrstva nejčastěji hlásila k utrakvismu, doloženi však jsou také literáti katoličtí, evangeličtí nebo českobratrští. Fraternity byly organizovány po vzoru cechů a nezřídka disponovaly značným majetkem, který jim dovoloval objednávat iluminované rukopisy anebo – nesrovnatelně za menší cenu a výjimečně – vícehlasé skladby od českých autorů. Finanční podporu poskytovaly jednotlivé osoby (donátoři) i subjekty mimo bratrstva. Především v 16. století byly rukopisné a bohatě iluminované zpěvníky výrazem společenského vzestupu měšťanstva, jeho zájmu o knižní a hudební kulturu a také nástrojem jeho sebereprezentace.

Na významnějších a bohatších kůrech se používalo hned několik takových knih, jak lze např. dokumentovat na literátském bratrstvu z Hradce Králové (kostel sv. Ducha), z Kutné Hory, Loun, Klatov, Chrudimi, z pražské Betlémské kaple a mnoha dalších míst. Po zrušení literátských bratrstev za vlády Josefa II. (1783) bohužel došlo k velkým ztrátám na majetku literátů, některé rukopisy byly zničeny a jiné rozkradeny. Přesto se zachoval velmi reprezentativní soubor zpěvníků, na jejichž výzdobě se např. podíleli Fabián Puléř, Matouš Ornys z Lindperka, Pavel Mělnický, Matouš Radouš nebo Janíček Zmilelý z Písku, vysokou úroveň měla práce písařů (např. z dílny Jana Kantora Starého, Jana Táborského z Klokotské hory) anebo knihvazačská. Zpěvníky z okruhu literátských bratrstev jsou jednohlasé i vícehlasé, s texty českými, latinskými, výjimečně i německými. Ačkoliv největší pozornost přitahují rozměrné a nádherně vypravené zpěvníky, po hudební stránce mohou být zajímavější prameny typu hlasových knih, které si literátská bratrstva také pořizovala (např. v Rokycanech nebo Sedlčanech).

Graduály, rorátníky, kancionály a další zpěvníky z okruhu literátských bratrstev představují jednu z důležitých oblastí umění české reformace. Z 1. poloviny 16. století pochází např. Kodex Franus (Franusův graduál, 1505, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, sign. Hr 6 [II A 6]), kolínský Graduál Martina Bakaláře z Vyskytné (1515, Praha, Knihovna Národního muzea, sign. XIII A 2), Litoměřický graduál (20. léta 16. století, uložen ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích, sign. IV C 1) nebo Chrudimský graduál (1530, Regionální muzeum v Chrudimi, sign. 12579). V 2. polovině 16. století vznikají např. Žlutický graduál (1558, uložen v Památníku národního písemnictví v Praze, bez sign.), Klatovský graduál (1560, Vlastivědné muzeum dr. Hostaše v Klatovech, sign. MS. 1), Lounský graduál Jana Táborského (1561–1563, Státní okresní archiv Louny, sign. I G 9), Třebenický graduál (1574–1583, Městský úřad v Třebenicích, bez sign.), ale také soubor pěti hlasových knih z kostela sv. Michala na Novém Městě pražském (1578, Praha, Národní knihovna ČR, sign. I B 1a-d; Praha, Knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově, sign. DA II 3), základní část Benešovského kancionálu (Archiv hl. města Prahy, sign. 8429) a mnoho dalších pramenů.

Lit.: BAŤA, J.: Benešovský kancionál. Cantionale Benessoviense, Praha 2009; FOJTÍKOVÁ, J.: „Literátská bratrstva“ [heslo]. In: Slovník české hudební kultury, Praha 1997, s. 518–519; GRAHAM, B. F. H.: Bohemian and Moravian Graduals, Turnhout 2006; HORYNA, M.: Studie a edice k dějinám české hudby 15. a 16. století. Disertační práce, Univerzita Karlova, Praha 2008; KONRÁD, K.: Dějiny posvátného zpěvu staročeského od XV. věku do zrušení literátských bratrstev, Praha 1893; MALINOVSKÝ, A. F.: Heraldika českých renesančních graduálů Litoměřického, Rakovnického a Žlutického. Praha 2002; MAÝROVÁ, K. – SCHLAGEL, S. P. – HRACHOVÁ, K.: Rokycanská hudební sbírka. Katalog franko-nizozemských duchovních skladeb dochovaných v nejstarší vrstvě repertoáru. Online. Praha 2016; ŠÁROVCOVÁ, M.: Cantate Domino canticum novum. Iluminované hudební rukopisy české reformace. 1380–1620. In: Umění české reformace, K. Horníčková – M. Šroněk (eds.), Praha 2010, s. 413–467.

Autor hesla: Dagmar.stefancova