Liturgické hry

Z Encyklopedie knihy

(něm. liturgisches Spiel, angl. liturgical drama, franc. drame liturgique)

Dobou největšího rozkvětu liturgických her v Evropě bylo 11. - 13. století, samotný termín však pochází až z 19. století. Ve středověku byly liturgické hry označovány jako ordo (řád), officium (služba), ludus (hra), miraculum (zázrak), mystérium (tajemství) nebo representatio (představování). Jakožto typ duchovních her se provozovaly více či méně v rámci původního bohoslužebného (liturgického) kontextu a vycházely z biblického námětu. Liturgické hry vánoční a velikonoční patřily k nejdůležitějším, ale dramatizovaly se i jiné biblické, legendární či apokryfní látky, např. se zaměřením na Pannu Marii, na události ze života světců nebo Ježíše Krista.

V některých antifonách, responsoriích, tropech a sekvencích byly obsaženy dialogické prvky, které se později rozvíjely. Na utváření zpívaného liturgického dramatu měly vliv také obřady velikonočního týdne jako pohřbívání, vzývání a vyzdvižení kříže (asi od 7. století součást liturgie), procesí a jiné liturgické akce. Postupné pronikání nových (i světských) prvků do obřadů, národních jazyků do latiny, mluveného slova do zpěvu a herecké kreativity do ustálených textů vedlo k emancipaci těchto her a k jejich vyčlenění mimo kostel. Zatímco dříve byly role v rukou zasvěcených osob (kněží, kleriků, členů řeholních komunit), později se při provádění duchovních her angažovali laici a liturgické drama se změnilo např. na pašijové hry či mirákly.

Z hlediska chorálního repertoáru se liturgické hry dají s určitou nadsázkou označit za velmi bohaté tropy, v mladších fázích se v nich objevují prvky hudby mimoliturgické a případně i vícehlas. Text liturgických her byl většinou latinský, nicméně už od 11. století se v hrách vyskytují vsuvky v místních jazycích (např. ve hře Sponsus, která pojednává o pannách moudrých a pošetilých a pochází z Francie kolem roku 1100). Od 14. století se překládají jednotlivé zpěvy z latiny do jiných jazyků, u nás do češtiny i němčiny.

Výzkum liturgických her na našem území se opírá o liturgické knihy různého zaměření, např. misál, breviář, antifonář, procesionál, a také o fragmentární prameny.

Lit.: MÁCHAL, J.: Staročeské skladby dramatické původu liturgického ze středověkých pramenů v Čechách. Praha 1908. HRABÁK, J: Staročeské drama. Praha 1950. PLOCEK, V.: Melodie velikonočních slavností a her ze středověkých pramenů v Čechách. Praha 1989. STEHLÍKOVÁ, E.: Tvar liturgického dramatu. Praha 1998.

Autor hesla: Dagmar.stefancova