Macer floridus (De viribus herbarum)

Z Encyklopedie knihy

Středověký bestseller z oblasti botaniky či spíše z farmakologie  De viribus (či naturis) herbarum psaný formou naučné básně v daktylských hexametrech koloval od 12. stol. pod jménem Macer, které bylo někdy chápáno jako název, většinou však jako jméno autora. Macerem byl myšlen Aemilius Macer z Verony, autor didaktických básní (o ptácích, o léčení hadího uštknutí). Později ke jménu Macer přibyl přídomek Floridus odvozený z obsahu básně.

O osobě autora a  jeho životě víme poměrně málo. Dokonce ani autorství skladby není zcela jisté. dodnes Zpravidla se uvádí, že báseň napsal blíže neznámý Francouz Odo z Meungu nad Loirou (lat. Odo Magdunensis), ale poslední výzkumy naznačují, že ani to není jisté. V odborné literatuře se v poslední době začíná prosazovat názor, že musíme rozlišovat alespoň dvě vývojové verze básně, přičemž nevíme, zda byl Odo autorem pouze jedné z nich, či obou.

Jistá není ani doba vzniku básně. Většinou se uvádí poslední třetina 11. století, což je však podle nových bádání doba vzniku druhé či pozdější verze básně o 77 bylinách doplněná o exotická koření a napsaná v 2 269 hexametrech. Původní verze, cca o 50 bylinách, je odborníky kladena do období ohraničeného čtyřicátými léty 9. století a rokem 1112. Četné opisy dokládají, že velkého ohlasu se dočkala druhá verze básně, později šířená i tiskem.

Dílo je psáno ve verších, ale autorovi evidentně nešlo o umělecké ztvárnění látky, nýbrž o snazší učení zpaměti v rámci didaktického předávání informací. Autor popisuje léčivé účinky rostlin a zcela opomíjí jejich vzhled, způsob pěstování, sběr či uchovávání. Začíná vždy stanovením základní kvality (teplá, studená, suchá, vlhká) a stupně účinku, které mají vliv na léčbu. Každé rostlině je věnována samostatná kapitola, nadepsaná v knize jménem příslušné rostliny. Díky tomu bylo možné pořadí kapitol snadno měnit a také doplňovat o další. V dochovaných rukopisech tedy můžeme zaznamenat značnou variabilitu skladby, avšak jednotlivé kapitoly si uchovávají celkem shodné znění.

Poněkud problematickým se jeví určení pramenů, ze kterých Macer čerpal. Díky tomu, že svou látku pojal ve verších, identifikaci prozaického pramene značně ztížil. Navíc odborné texty zase svým strohým stylem nabízejí málo možností podat přímý důkaz o jejich vlivu na báseň. Přesto je znám okruh hlavních autorů, z jejichž díla čerpal. Jako přímé prameny použil díla Plinia, Gargilia Martiala, Oribasia, Constantina Africana, latinský překlad Dioscorida a pravděpodobně znal i báseň o léčivých rostlinách Walahfrida Straba De cultura hortorum.

Skladba De viribus herbarum si získala obrovskou popularitu, která trvala až do 16. století.

Pro svou jednoduchost se těšila mimořádné oblibě mezi lékaři, lékárníky i laiky, což dokládají nejen středověké překlady do národních jazyků (němčiny, dánštiny, angličtiny, francouzštiny, italštiny, katalánštiny, hebrejštiny), ale i glosy a komentáře ukazující, jak čtenáři s dílem pracovali. Dílo bylo rovněž využíváno v pozdějších písemných památkách.

Zajímavou otázkou je, v jakém prostředí a k jakým účelům se dílo využívalo. U německých zpracování básně je prokázáno, že kolovala v mimouniverzitním prostředí. Latinská verze sloužila jako rozšířená učebnice farmakologie na nižších i univerzitních školách. To, že dílo frekventovalo hlavně mezi praktikujícími lékaři a lékárníky dokládají rukopisné glosy v národních jazycích. Stranou nezůstalo ani české prostředí, kde se s Macerovým textem mohli studenti seznámit na pražské lékařské fakultě v 1. pol. 15. stol. Ve starých katalozích kolejí Univerzity Karlovy jej najdeme 5x. V Národní knihovně se dochovalo několik rukopisů této básně a čtyři z nich jsou opatřené souvislým komentářem, což je v Evropě ojedinělé množství.

Elektr. kopie: VIII E 2, fol. 15r


Lit.:

ZACHER, J.: Macer Floridus und die Entstehung der deutschen Botanik. In: Zeitschrift für deutsche Philologie 12 (1881), S. 189-215, hier S. 193 (Nr. 10).

WALTHER, H.: Initia carminum ac versuum medii aevi posterioris latinorum (Alphabetisches Verzeichnis der Versanfänge mittellateinischer Dichtungen), Göttingen 1959, č. 7711.

THORNDIKE, L. - KIBRE, P.: Catalogue of Incipits of Medieval Scientific writings in Latin, London 1963, sl. 610.

CROSSGROVE, W.:  Zur Erforschung des "Älteren deutschen Macer". In: Sudhoffs Archiv 63 (1979), S. 71-86, hier S. 78f. (Nr. 19).

SCHNELL, B.:  In Zusammenarbeit mit William Crossgrove (Hg.), Der deutsche 'Macer'. Vulgatfassung. Mit einem Abdruck des lateinischen Macer Floridus 'De viribus herbarum' (Texte und Textgeschichte 50), Tübingen 2003.

STEHLÍKOVÁ, D.: Magister docet utilitatem abrotani: Macerův pelyněk brotan (abrotanum) v bohemikálních komentářích z počátku 15. století (2013) - In: Graeco-Latina Brunensia Bd. 18, 2 (2013), s. 121-150

Lex.:

HAAGE, B. D. – WEGNER, W.: Macer Floridus. In: Gerabek, Werner E. aj. /EDS./. Enzyklopädie Medizingeschichte. Berlin-New York 2004. 877

NECHUTOVÁ, J. – STEHLÍKOVÁ, D.: Stručné dějiny latinské literatury středověku. Praha 2013.

Autor hesla: Jindrich.marek