Makulatura (rukopisná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Vazba rukopisu ze 17. stol. Jako pokryv lepenkových desek využil knihvazač pergamenový list z rukopisného misálu z 15. stol. psaného texturou. Národní knihovna ČR, sign. Teplá Ms. C 16, přední deska
Fragment uniciálou opsaného evangeliáře ze 7./8. stol. daroval někdejší Veřejné a univerzitní knihovně František hrabě Kolovrat roku 1839. Byl nalezen na vazbě tisku ze 17. stol. uloženého v knihovně rychnovského zámku. Národní knihovna ČR, sign. VI.D.24
Vazba rukopisu ze 17. stol. Jako pokryv lepenkových desek užit zlomek pergamenového listu z červeno-černě tištěného misálu z konce 15. stol. Národní knihovna ČR, sign. Teplá Ms. b 16, přední deska
Zlomek staročeské legendy o umučení Páně, sestavený z úzkých proužků vyjmutých v 50. letech minulého století  z pozdně středověké vazby, kde byly knihvazačem užity jako výztuhy v přehybech jednotlivých složek. Knihvazačem rozřezávaný staročeský kodex byl napsán již na počátku 14. stol. Národní knihovna ČR, sign. XXIV.B.7 (původně sejmuto z kodexu XX.A.4)
Tzv. 31řádková odpustková listina vydaná za účelem shromáždění prostředků na obranu Kypru proti Turkům. Formulář listiny vytiskl na podzim 1454 v Mohuči Johann Gutenberg. Zlomek Gutenbergova tištěného formuláře je sestavený ze čtyř pruhů užitých brunšvickým knihvazačem jako  na konci 15. stol. jako hřbetní výztuhy několika svazků. Zachován příčný pruh s počátečními šesti řádky a tři svislé pruhy se střední partií textu. Národní knihovna ČR, sign. Cheb fragm. 147 (vyjmuto ze sv. Cheb 1/42, 43, 45)

Již nepoužívané starší rukopisy byly knihvazači rozřezávány a druhotně využívány jako materiál pro výztuhy hřbetů, předsádkové listy či výlepy přídeští, který souhrně označujeme jako makulatura (z lat. maculare – přenes. vyřadit). Díky své pevnosti byly vhodné zejména listy pergamenových rukopisů. V pozdním středověku i raném novověku byly takto makulovány nejednou i velmi starobylé kodexy. Obdobně byl rozřezáván a využíván i starší diplomatický materiál (listiny, listy aj.). Úzké proužky z použitého pergamenu se všívaly jako výztuhy do přehybů složek, aby nedošlo k jejich protržení v důsledku tahu nitě, širší pruhy se zase přilepovaly jako výztuhy ke hřbetu (do plochy mezi vazy). V 16. až 18. století se starší pergameny hojně využívaly jako levný pokryv lepenkových desek.

Rozbor makulatury může přinést důležité poznatky pro bližší lokalizaci i dataci vazby. Knihvazačskou makulaturu začali badatelé soustavně zkoumat již v 18. století. Její průzkum od té doby přinesl objevy významných literárních památek. Nejstarší fragmenty, které se takto v našich fondech podařilo objevit, pocházejí z 8. a 9. století. Důležité bylo v tomto kontextu i studium dílenské provenience vazeb, protože fragmenty z jednoho rukopisu využila daná dílna ve více vazbách pocházejících zhruba ze stejného období. Dohledáváním vazeb zhotovených stejnou dílnou se často podařilo nalézt i další fragmenty původního makulovaného rukopisu. Knihvazač si pruhy pergamenu, které potřeboval jako výztuhy hřbetů či přehybů složek, postupně odřezával. Pruhy vyjmuté při restaurování se tak někdy podaří sestavit do podoby původních stránek či alespoň jejich větších fragmentů. Takto byly nalezeny tzv. Klementinské zlomky nejstarších staročeských legend z počátku 14. století. Podobným způsobem byly v nedávné době ve svazcích z chebské františkánské knihovny (dnes Národní knihovna ČR) nalezeny  na několik pruhů rozstřižené dva různé exempláře odpustkové listiny vytištěné Johannem Gutenbergem na podzim 1454.

I rané tisky začaly být záhy ve druhé polovině 15. století makulovány. Zejména jednolistové tisky, potiskované pouze z jedné strany, bývaly hojně sekundárně využívány pro výlepy přídeští. Inkunabulistům se tímto způsobem podařilo objevit velké množství jednolistů či útlých efemérních tisků, které by jinak neměly šanci na uchování (kupř. každoročně vydávané kalendáře či pranostiky). Rozměrnější jednolistové tisky knihvazač zpravidla před použitím ořízl na potřebnou velikost, a tak často nacházíme jen jejich fragmenty. Jako makulatura byly hojně využívány korekturní obtahy, tedy zkušební obtahy vybraných stránek. Opět bývaly zpravidla potištěné jen z jedné strany a povětšinou skončily u knihvazače ve stejném městě, kde pracovala oficína. Papírová makulatura byla od druhé poloviny 15. století užívána i pro výrobu lepenky. Po rozebrání původních lepenkových desek se při restaurování opětně podaří nalézt fragmenty cenný tisků či kupř. opotřebované tištěné hrací karty.

Lit. : BOLDAN, K.: Egerer Exemplar eines 31zeiligen Ablaßbriefes von Gutenberg (?).Gutenberg Jahrbuch 81, 2006, s. 221–224; HÄRTEL, H.: Zwischen einfachem Dekor und kostbarer Makulatur. Mittelalterliche Bucheinbände aus Hildesheim. In: Schätze im Himmel. Bücher auf Erden. Mittelalterliche Handschriften aus Hildesheim (ed. M. E. Müller). Wolfenbüttel 2010, s. 223–226 ; HAVEL, D.: Zu den ältesten Handschriftenfragmenten aus böhmischen und mährischen Sammlungen. In:  Fragmente. Der Umgang mit lückenhafter Quellenüberlieferung in der Mittelalterforschung (edd. Ch. Gastgeber, Ch. Glassner, K. Holzner-Tobisch, R. Spreitzer. Wien 2010, s. 121–130; HOENIG, V.: In Buchdeckeln überlebt. Die Einblattdrucke des 15. Jahrhunderts. Myosotis 5, 1989, s. 16–19; MAREK, J. – MODRÁKOVÁ, R.: Zlomky rukopisů v Národní knihovně České. Praha  2006, s. 5; ROSENFELD, H.: Zwickauer Spielkarten vom Stukeley-Typ in einem Joachimsthaler Einband von 1521? In: The Playing–Card 21, 1993, s. 105–113; SCHMITZ, W.: Fragmente von Inkunabeln – Eine praxisorientierte Einführung. In: Fragment und Makulatur.  Überlieferungsstörungen und Forschungsbedarf bei Kulturgut in Archiven und Bibliotheken (edd. H. P. Neuheuser – W. Schmitz). Wiesbaden 2015; SCHUNKE, I.: Einführung in die Einbandbestimmung. München 1974, s. 26 ; URBÁNKOVÁ, E.: Klementinské zlomky nejstarších českých legend. Praha 1959. 

Vazba rukopisu z přelomu 12./13. století. Knihvazač využil pergamenové pruhy psané stejným písařem, který opisoval i část vlastního kodexu. Vita s. Bernhardi. Národní knihovna ČR, sign. Teplá D 5, přední přídeští

Autor hesla: Kamil.boldan