Materiál pokryvu

Z Encyklopedie knihy

Při typologickém popisu knižních vazeb v první řadě více než struktura šití a konstrukce vazby upoutá materiál pokryvu a vnější výzdoba. Termín pokryv (angl. cover nebo covering material, fr. couverture, něm. Bezug nebo Überzug) má obecnou platnost a zahrnuje veškeré materiály, kterými je povrch knižní vazby chráněn nebo zdoben. Pokryvem se označuje jak bohatě vyšívaný hedvábný (brokátový) potah luxusních vazeb, který bývá u románských liturgických kodexů pokryt prořezávanými stříbrnými nebo zlacenými plechy, zdobený drahokamy, emaily, kamejemi nebo řezbou do slonové kosti; tak i vyčiněná kůže gotické obalové nebo sáčkové vazby, pergamen měkké obálkové vazby, papírová obálka provizorní brožury z 18. století, mosazné plechy celokovových vazeb 19. století aplikované na potahový materiál i druhotné estetické přelepy hřbetu. Pokryvem může být rovněž potah (angl. cover nebo covering material, fr. couverture, něm. Bezug nebo Überzug) z tmavé třísločiněné teletiny na pozdně románské slepotiskové vazbě, ale i potah ze zámišnicky činěné kůže, který se na raně románské vazbě natahuje za vlhka na desky bez použití lepidla, v rozích je sešit a při vysychání dochází k jeho vypnutí a vytvarování. Takovéto široké uplatnění pojmu pokryv je z hlediska tradičního umělecko-řemeslného zpracování vazeb vágní.

Druh vnějšího ochranného materiálu a způsob jeho aplikace jsou zásadní pro určení typu vazby. U historických svazků se nejčastěji vyskytuje vazba kožená a vazba pergamenová. Od konce 15. století se vyskytují polokožené vazby, u kterých je kůže potažena přes hřbet do třetiny až poloviny dřevěné desky. Od 2. pol. 16. století se uplatňují polokožené vazby s lepenkovými deskami potažené již jednou popsaným pergamenem upraveným zeleným, hnědým nebo červeným nátěrem, nebo stejně barevně natíraným papírem. Vzrůstající tisková produkce 18. století se pochopitelně odrazila i na použitých materiálech, estetické výzdobě a způsobu užívání exemplářů. Nastává posun od individuálního umělecko-řemeslného přístupu zpracování vazeb až k sériové vazbě nakladatelské. Kromě pergamenu a vazební usně jsou na desky v období baroka aplikovány stále častěji potahové papíry, podle použité techniky zušlechťování jsou to katunové papíry, škrobové papíry a mramorované papíry, později ražené brokátové papíry. Růst cen celokožených a pergamenových vazeb na přelomu 18. a 19. století způsobený navýšením ceny kožedělné suroviny v důsledku změny výrobních postupů papíru a s rozvojem tiskařských technik, patrně i nedostatku během napoleonských válek postupně vedl k stále častější produkci polokožených, polopergamenových a v konečném důsledku celopapírových vazeb. Po pol. 18. století se objevují tmavší polokožené a bílé hlazené polopergamenové vazby s deskami potaženými mramorovaným (též tragantový podle rostlinného slizu na bázi klovatiny, anebo karagenový podle náhrady tragantu na přelomu 17. a 18. století agarem získaným z červených mořských řas; nepřesně někdy máčený papír podle způsobu nanášení mramorového vzoru, termín se však používá spíše u novodobého olejového papíru) nebo škrobovým papírem. Zušlechťované papíry bývají povrchově upraveny natíráním (nejčastěji odstíny modré), stříkáním, potiskem dřevěných štočků s pravidelným vzorem a ražbou. Od pol. 18. století se takto stále častěji uplatňuje také zavěšovaná celopapírová vazba s tmavě hnědým nebo černým stříkaným škrobovým papírem, který je levnější nápodobou povrchově mořeným, stříkaným a mramorovaným kůžím 18. století, a měkká nakladatelská brožura s modrou papírovou obálkou, která není většinou určena jako vazba provizorní. Od třetiny 19. století se průmyslově vyrábí i vazby plátěné.

Lit.: BRADÁČ, L.: Knihvazačství. Praha 1912; BRADÁČ, L.: Knihařova technologie: co má věděti knihař o svých materiálech. Praha 1941; BRADÁČ, L.: Mramorování: papíry škrobové, natírané a jiné způsoby zpestřování papíru, s ilustracemi a ukázkami. Král. Vinohrady 1927; CLOONAN, M. V.: Early bindings in paper. A brief history of European hand-made papercovered books with a multilingual glossary. London 1991; DOLEŽAL, J.: Vazby knih. Praha 1987; ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; GNIRREP, W. K. –GUMBERT, J. P. – SZIRMAI, J. A. Kneep en Binding: een terminologie voor de beschrijving van de constructies van oude boekbanden. Hague 1993; CHAMBERS, A.: The Practical Guide to Marbling paper. London 1986; KŘENEK, K. Vazebné struktury konzervačního typu: měkká vazba se hřbetní výztuhou a možnosti jejího využití pro konzervační účely. (diplomová práce UPce) Litomyšl 2015; LANGUAGE OF BINDING. Dostupné z: http://www.ligatus.org.uk/lob/ (cit. 5. 11. 2018); LIVIO MACCHI, F. e: Dizionario illustrato della legatura. Milano 2002, s. 297; MEDIEVAL MANUSCRIPTS: bookbinding terms, materials, methods, and models. New Haven 2013; SEDLÁČEK, J.: Mramorované, škrobové a ručně zdobené papíry. Praha 1977; SMITH, K. A. Non-adhesive binding 1, Books without paste or glue. Rochester (NY) 1999; SZIRMAI, J. A.: The archaeology of medieval bookbinding. Aldershot 1999; VAKRČKA, A.: Knihařství: technologie ruční vazby. Praha 1979; KONZERVACE a restaurování novodobých knihovních fondů (VÁVROVÁ, P. ed. a SOUČKOVÁ, M. ed.). Praha 2017; ZAPOMENUTÉ knihařské dovednosti (KÁŇA, P. red.). Praha 2015.

Autor hesla: Jan.novotny, Kamil.boldan