Menzurální notace

Z Encyklopedie knihy

Pro zápis hudby s přesně daným trváním rytmických hodnot (musica mensurata) se používala menzurální notace, jejíž dějiny sahají od poloviny 13. století až do začátku 17. století. Termínem mensura byl vyjadřován metrický vztah mezi notami nejbližších hodnot. Notace se využívala zejména při zápisu vícehlasé hudby.

Dvě hlavní linie menzurální notace – černá a bílá – jsou nazvány podle vzhledu základních tvarů not: buď mají hlavičky vyplněné (černá menzurální notace), nebo prázdné (bílá menzurální notace). V obou případech notace reflektuje jak dobové filosofické a teologické uvažování, tak interpretační praxi a potřeby skladatelů. Pro rozvoj menzurální notace měla zásadní význam reforma Franka Kolínského a spis Ars cantus mensurabilis (kolem roku 1260), v němž byla formulována pravidla černé menzurální notace.

Menzurální notace používala pětilinkovou notovou osnovu a vytvořila systém samostatných notových znaků, nauku o ligaturách, pravidla pro vyjádření rytmických odchylek atd., které se postupně zjednodušovaly. Tato tendence je patrná i v českém prostředí.

Lit.: APEL, W.: Die Notation der polyphonen Musik. Leipzig 1962; DAHLHAUS, C.: Die Tactus und Proportionslehre des 15. bis 17. Jahrhunderts. In: Geschichte der Musiktheorie, VI, Darmstadt 1987, s. 333–361; RYBARIČ, R.: Vývoj európskeho notopisu. Bratislava 1982; WALTER, M.: Grundlagen der Musik des Mittelalters. Stuttgart 1994.

Autor hesla: Dagmar.stefancova