Modální notace

Z Encyklopedie knihy

(angl. modal notation, něm. Modalnotation, it. notazione modale)

Modální notace je notační systém, který se od konce 12. století rozvinul hlavně v okruhu pařížské školy Notre-Dame. Tato notace fixovala rytmické kvality not za pomoci tzv. modů, tj. stereotypního opakování šesti základních rytmických vzorců, v nichž se pravidelně střídala delší nota (longa) s kratší (brevis). Modus bylo možné dešifrovat podle vizuální podoby zápisu (uspořádání ligatur, jednotlivých not kvadratické notace apod.). Systém tzv. ordines určoval, kolikrát se za sebou opakuje rytmický vzorec modu. Skladby ovlivněné stylem notredamské školy se šířily do střední Evropy během 13. století.

V zápisech vícehlasé hudby v pozdějších pramenech lze pozorovat, jak se mísí prvky modální a mladší menzurální notace. To platí i o významných českých rukopisech, které obsahují vícehlasé skladby ze 14. století a začátku 15. století, jako jsou např. rukopis VB 42 (Vyšší Brod, Knihovna cisterciáckého kláštera) nebo Jistebnický kancionál (KNM II C 7).

Lit.: APEL, W.: Die Notation der polyphonen Musik. Leipzig 1962; BUSSE BERGER, A. M.: Medieval Music and the Art of Memory. London 2005; ČERNÝ, J.: Vícehlasé písně konduktového typu v českých pramenech 15. století. In: Miscellanea musicologica, tomus XXXI, Praha 1984, s. 39–142; RYBARIČ, R.: Vývoj európskeho notopisu. Bratislava 1982.

Autor hesla: Dagmar.stefancova