Václav Klejch

Z Encyklopedie knihy

Václav Klejch (též Gleych, Kleych, dle rodiště Lažanský, WK, WKL, 1682-1737) editor a nakladatel evangelické literatury a propagátor jednoty bratrské i česko-slovenských vztahů. Byl samouk, původem sedlák, a roku 1705 se jako český exulant uchýlil do Žitavy. V letech 1708-1737 připravil k vydání s přátelskou podporou gymnaziálního profesora Kristiána Peška více než 20 jazykově českých publikací, většinou kancionály, příležitostná kázání, modlitební knihy a učebnice. Za nejstarší práci spojenou s jeho jménem se považují dnes nedochované modlitby Daniela Stránského Hůl pocestného (Zittau 1708). Několikrát vydal Český slabikář (Zittau 1716) a jako básník a editor vynikl zvláště ve sféře duchovní písně reprezentované dílem Evangelický kancionál (Zittau 1717). Napsal též Vroucné a nábožné modlitby pro osoby ženského pohlaví (Zittau 1720) a obdobně laděný soubor Starých lidí koruna pobožnosti (Zittau 1724). Z německých autorů překládal zejména nábožensky výchovné spisy superintendanta Johanna Gerharda.

Klejchův „Rejstřík starých písní bratrských“ byl původně otištěn v dnes blíže neznámém díle a zachoval se jen péčí vydavatelů Jiřího Urbana a Jana Teofila Elsnera jako součást Historie o původu a činech bratří českých od Jana Lasického (Halle/S. 1765). Klejchovy dodnes ne zcela doceněné předmluvy svědčí o autorových hlubokých vědomostech literárněvědných, bibliografických a muzikologických. Již Nový zákon (Zittau 1720) obsahuje Klejchovu stať o dějinách českých edic bible a Nového zákona, z níž později vycházel i Elsner (1765). Do druhého vydání Evangelického kancionálu (Zittau 1722) Klejch zařadil vedle původního Krmanova textu předmluvu „Historia o vydání kancionálů v národu českém“. Tímto mapováním hymnografického terénu tak bylo navázáno na obdobné snahy Jana Blahoslava. Lutherův Katechismus …, kterýž slove Menší (Zittau 1727) zase přinesl bibliografický přehled česky tištěných katechismů. Druhé vydání Peškova překladu Christiana Langhansena Dítek ruční a domovní postila (Zittau 1734), připravené za Klejchovy nakladatelské spolupráce, je doplněno „Krátkým oznámením o vynalezení umění impresorského a o vydání postil a kázání v jazyku českém, též o shromažďování slavných biblioték“. Zamýšlenou bibliografii modlitebních knih Václav Klejch již nedokončil.

Klejchovy literárně-hymnologické, editorské a překladatelské aktivity realizoval knihtiskem většinou Michael Hartmann. Typograficky pěkně upravené knihy kapesního formátu, příznačného pro tajně rozšiřovanou nekatolickou literaturu, obsahují velmi často Klejchův monogram z propletených písmen WK (případně WKL) a signet v podobě rozevřené knihy s probodnutým srdcem, z něhož vyrůstají tři květy. Okolo signetu lze číst devízu s anagramem „můj Vykupitel Kristus Živ jest na věky“ (= Václav Klejch Žitava), nebo „Vím, že vyKupiteL můj zAjisté Živ jest A že v deN nejpoSlednější taKé nad prachem mÝm se postaví“ (= Václav Klejch Lažanský).


Lit.: DOLENSKÝ, Ant. (ed.): Václava Kleycha zpráva o vynálezu knihtisku z roku 1734. Praha 1932; KOUBA, J.: Blahoslavův Rejstřík autorů českobratrských písní a jeho pozdější zpracování. Miscellanea musicologica 17, 1962, s. 3-175; KOUBA, J.: Václav Kleych a jeho „Historia o vydání kancionálů v národu českém“. Miscellanea musicologica 13, 1960, s. 61-203; PÁTA, J.: Václav Klejch Lažanský. Reformační sborník 8, 1946, s. 82-101.

Lex.: JIREČEK 1. 352-354 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; LEXIKON 2/II. 704-705 = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.; PAISEY, D. L.: Deutsche Buchdrucker, Buchhändler und Verleger 1701-1750. Beiträge zum Buch- und Bibliothekswesen 26. Wiesbaden 1988, s. 133.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.