Čerpací forma

Z Encyklopedie knihy

Profese podílející se na výrobě knihy (Frankfurt/M. 1574). Sachs, Hans – Amman, Jost: Eigentliche Beschreibung aller Stände auf Erden (Frankfurt/M., Sigmund Feyerabend 1568). Zleva doprava: fol. F2a (papírník), E4a (ilustrátor), E3a (písmolijec), F3a (knihtiskař), F4a (briefmaler se šablonou), G1a (knihvazač). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AE IX 119.

Čerpací forma (něm. Papierform) pomůcka sloužící k čerpání neboli nabírání papíroviny z čerpací kádě při výrobě ručního papíru. Existuje od roku 105, kdy ji sestrojil Cai Lun, čínský dvorní hodnostář.

Formu tvoří pravoúhlý laťkový rám, jehož šířka, nepřesahující rozpětí paží, převládala nad výškou. Rozměry byly stanovovány obvykle na principu zlatého řezu poměrem 3 : 5, 5 : 8, 8 : 13, 13 : 21 atd. Výška se pohybovala mezi 300 až 600 mm a šířka mezi 400 až 1000 mm. Rám vyztužovala kolmá osnova z pevných mosazných drátů vzdálených od sebe asi 25 mm. Osnova byla podélně v rozmezí 1-3 mm hustě propletena útkovými drátky. Aby papírovina přes okraj síta nestékala, přikládal se na formu volný (nevypletený) rám vysoký asi 2 cm. Zaměstnanec papírny pověřený výrobou a opravou papírenských sít se nazýval formař.

Tovaryš zvaný čerpač nebo naběrač (fr. plongeur, něm. Schöpfer) ponořil formu i s přiloženým rámem do čerpací kádě a nabral právě tolik papíroviny, kolik stačilo k vytvoření jednoho archu papíru. Obratnými krouživými pohyby upravil orientaci vláken v náběru a urychlil odvodnění. Pak sejmul volný rám a plnou formu odsunul po okraji kádě ke skladači (fr. coucheur, něm. Kautscher). Ten ji překlopil na nedaleko ležící plstěnec a prázdnou podal zpět naběrači. Nabrání a vyklopení netrvalo více než 10 vteřin. Operace se opakovala tak dlouho, dokud nebyl vyrovnán pušt (sloupec 181 archu mezi 182 plstěnci připravený k zalisování v takzvaném mokrém papírenském lisu).

Struktura síta a z ní pak zejména kolmá osnova zanechávaly na sítové straně papíru otisk, jevící se navenek jako žebrování. Z hlediska žebrování byl papír veržé jediným evropským typem vyráběným zhruba do poloviny 18. století (arch upravený rozřezáním a složením do knihtiskařské složky formátu folia a oktávu má žebrování kolmé, zatímco u kvartu osnova prochází podélně). Filigrán žebrovaného papíru se vytváří vpleteným (vletovaným) drátěným obrazcem a má ráz průsvitné značky. Zhruba od roku 1778 počali papírníci paralelně užívat také obzvláště jemně tkaná kovová síta, jejichž osnova ani útky žádné stopy na povrchu papíru nezanechávaly. Tento hladký papír nazýváme papír velinový. Po roce 1793 mívá jeho filigrán ráz stínové značky. Obrazec totiž nebyl do plochy síta vplétán, nýbrž zatlačen kovovou raznicí.



Lit.: BAYERL, G.: Die Papiermühle. Vorindustrielle Papiermacherei aus dem Gebiet des alten deutschen Reiches. Technologie, Arbeitsverhältnisse, Umwelt. Teil 1-2. Frankfurt/M.-Bern-New York-Paris 1987; KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992; RENKER, A.: Das Buch vom Papier. Leipzig 1950; YUNG, Y. K.: History of paper inventor, Tsai-Lun. Shanghai 1991.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.