Łazarz Andrysowic

Z Encyklopedie knihy

Januszowského tisk polských artikulí (Kraków 1595). Constitucia seymu walnego krakowskiego w roku M.D.XCV. (Kraków, Drukarnia Łazarzowa [= Jan Januszowski] 1595). Titulní strana. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CK V 4/6.

Łazarz Andrysowic (zemř. 1577) první tiskař polského původu v Krakově. Roku 1550 se oženil s Barborou, vdovou po Hieronimu Wietorovi. Získal měšťanské právo a rok po sňatku zavedenou živnost přenesl na sebe. Pracoval bez výrazné konfesijní orientace. Tiskárna jako jedna z prvních počala vydávat básně mladého renesančního básníka Jana Kochanowského. Mimo jiné zde vyšla také populární anonymní hra Thragedya żebrácza (Kraków 1552), jejíž překlad publikoval Ondřej Graudens i v Čechách. Předpokládá se, že od 1568 při tiskárně působil krakovský písmolijec Konrad Forster.

Roku 1577 převzal živnost vzdělaný syn Jan, který po nobilitaci 1588 užíval jméno Jan Januszowski (1550-1613). Pod jeho vedením dílna s beztak už silnou tradicí získala pověst nejlepší tiskárny 16. století v Polsku. Od roku 1590 byla nadána privilegiem na dvorské zakázky. Tiskárna Januszowského, z níž vyšlo na 400 titulů, se v impresech navenek prezentovala jako „drukarnia Łazarzowa“ či „officina typographica Lazari“. Tak jako u pražského Melantricha byla i zde akcentována literatura měšťanská (Jan Kochanowski). Pracovalo se frakturou, švabachem i antikvou francouzského a nizozemského původu. K vrcholům sazečské práce patří Rainold Heidenstein De bello Moscovitico (Kraków 1584). Antikvu od 1586 doplnila moderní polokurziva Granjonova typu, která nahradila starší verzi Lodovica Vicentina ještě z Łazarzova majetku získaného 1559. Polskou premiéru Granjonova skloněného písma obstarala Agenda … Olomucensis (Kraków 1586), tištěná ponejprv už rok předtím.

Vedle nově importovaného materiálu se zde dočkala prvního uvedení též „polszczyzna“, nejstarší původem polské latinské tiskové písmo. Kresebné návrhy antikvy vytvořil Januszowski a písmolijecké výroby se ujal Forster. Januszowski novinku představil programovým spiskem v národním jazyce Nowy karakter polski (Kraków 1594). „Karakter prosty“ čili vertikála vycházela stejně jako Granjonovo „lettre de civilité“ z psané kancelářské minuskule a mimo to se opírala i o švabach a frakturu. Tendenci napodobit spíše písmo psané nežli tiskové ještě zřetelněji vykazuje „karakter ukośny“ neboli polokurzivní odvozenina. Výtvor Januszowského se běžným textovým písmem kvůli hybridní povaze nestal, ale tím, že oba návrhy měly sytý písmový obraz a tíhly k dloužení liter, sloužil občas alespoň jako vyznačovací písmo, např. neilustrovaná katolická Biblia, to jest księgi Starego i Nowego testamentu (Kraków 1599) v redakci jezuity Jakuba Wujka z Wągrowca. S tiskárnou Januszowského je v souvislosti s dějinami polského knihtisku pravděpodobně spjato ještě jedno prvenství, a to zařazení knižního mědirytu. Stalo se tak v příležitostném tisku Marcina Szyszkowského De obitu Annae Poloniae et Sueciae reginae epistola (Kraków 1598), který je doprovozen portrétem Anny, manželky Zikmunda III. Vasy. Jde-li o práci duchovního a rytce samouka Tomasza Trettera (též Treter, 1550-1610), s jistotou říci nelze.

Po několika tragických událostech v osobním životě se Januszowský 1601 stáhl do ústranní. Tiskárnu 1604-1605 propachtoval Bazyliovi (Błażeji) Skalskému a když si ten 1606 otevřel vlastní živnost, za nového nájemce přijal Macieja Jędrzejowczyka (zemř. 1638). Jędrzejowczyk tiskárnu pak 1615 od dědiců Januszowského koupil a od 1618 ji provozoval až do konce života. Ačkoli měla živnost vdovským právem přejít na druhou manželku Agnieszku Zatorczykównu, faktickým majitelem se v letech 1638-1651 stal zeť Walerian Piątkowski. Epilogem tiskárny bylo následující čtyřletí, kdy se zde do 1654 pracovalo ještě pro Agneščiny dědice.

Lit.: HRDLIČKA, J.: Tragédie neboli Hra o rozpustilosti žebráků. Documenta Pragensia 16, 1998, s. 33-37; JUDA, M.: Pismo drukowane w Polsce XV-XVIII wieku. Lublin 2001; SŁOWIŃSKI, J.: Jana Januszowskiego projekt narodowej czionki drukarskiej. Folia bibliologica 38-39, 1990-1991, s. 7-16; TOMASZEWSKI, R.: Nowy karakter polski. Litera 2, 1967, s. 71-77; TOMKOWICZ, St.: Przyczynki do historyi kultury Krakowa w pierwszej połowie XVII wieku. Lvov 1912; URBANCZYK, St. (ed.): Die altpolnischen Orthographien des 16. Jahrhunderts. Stanisław Zaborowski, Jan Seklucjan, Stanisław Murzynowski, Jan Januszowski. Köln 1983; ŻURKOWA, R.: Zasób typograficzny i graficzny drukarza krakowskiego Macieja Jędrzejowczyka. Rocznik Biblioteki PAN w Krakowie 42, 1997, s. 7-20.

Lex.: CLAVIS 300 (Andrysowicz Łazarz) a 380 (Januszowski); KAWECKA-GRYCZOWA (et al.) 1/1. 69-99 (Januszowski) a 124-137 (Łazarz Andrysowicz).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.