Štoček

Z Encyklopedie knihy

Štočky z Morhartovy tiskárny (Strasbourg 1520 a Tübingen? 1524). Vlevo Albertus von Orlamünde: Philosophiae naturalis isagoge sive Introductiones in libros Arestotelis Physicorum, Do coelo & mundo, De gene. & corr. Meteorum. De anima (Strasbourg, Ulrich Morhart st. 1520). Titulní strana s kompaktní bordurou datovanou 1519 vpravo pod horním průvodem masopustních masek. Antikvariát Meissner (Praha). Vpravo Beuschel, Johannes: Contra falsas Luteris positiones (Tübingen?, Ulrich Morhart st.? 1524). Titulní strana s týmž, avšak rámovým dekorem, který vznikl rozřezáním a přeskupením starší bordury. Segment datovaný 1519 je vpravo pod spodním průvodem masopustních masek. Antikvariát Meissner (Praha).

Štoček (něm. Stock = špalek, angl. process-block, fr. cliché, něm. Druckstock) obecné označení dřevěné či kovové tiskové formy, která vznikla mechanickými, chemickými nebo elektrolytickými postupy jako reprodukce originálu určená k tisku z výšky. Slangový výraz pro štoček je klišé.

Štočky z Morhartovy tiskárny (Strasbourg 1520 a Tübingen? 1524). Vlevo Albertus von Orlamünde: Philosophiae naturalis isagoge sive Introductiones in libros Arestotelis Physicorum, Do coelo & mundo, De gene. & corr. Meteorum. De anima (Strasbourg, Ulrich Morhart st. 1520). Titulní strana s kompaktní bordurou datovanou 1519 vpravo pod horním průvodem masopustních masek. Antikvariát Meissner (Praha). Vpravo Beuschel, Johannes: Contra falsas Luteris positiones (Tübingen?, Ulrich Morhart st.? 1524). Titulní strana s týmž, avšak rámovým dekorem, který vznikl rozřezáním a přeskupením starší bordury. Segment datovaný 1519 je vpravo pod spodním průvodem masopustních masek. Antikvariát Meissner (Praha).

V užším slova smyslu se štočkem rozumí tisková forma pro dřevořez, který byl znám v Číně již na konci 6. století. Forma připravená z dřevěného špalíku dřevořezáčem sloužila v Evropě od poslední třetiny 14. století výhradně k potiskování látek (něm. se nazývala Holzmodel, Model). Nejstarší zachovanou potiskovací formou je francouzský šedesáticentimetrový špalík z let 1370-1380 „Le Bois Protat“ se třemi stojícími válečníky. K otiskům na papíru a pergamenu posloužil štoček v Evropě až během první třetiny 15. století. Tyto nejstarší projevy dřevořezové grafiky rozlišujeme tradičně dle formy prezentace na samostatné deskotisky (devoční grafika, hrací karty) a na deskotisky spojené do blokové knihy.

Od 60. let 15. století se pak štoček stal významným prvkem knižní typografie. Ačkoli charakterem tiskových elementů odpovídá sazbě, nebyl v počátcích řemesla otiskován zároveň s textem, nýbrž separátně. Montáž sazby a štočku do kompaktní tiskové formy si tiskaři osvojili teprve v 70. letech 15. století (plocha štočku nesmí přesáhnout zrcadlo sazby, síla štočku odpovídá písmové výšce a sazeč pracuje s písmovými výplňky). Obstarat kresebné předlohy i tiskařské štočky bylo finančně náročné, a proto náklad na pořízení ilustrací hradili zhusta též spisovatelé mající zájem na kvalitní prezentaci svého díla (např. Kuthen u Kroniky české 1539, Mattioli u Herbáře 1562). Ve srovnání s těžkým, problematicky přenosným a prakticky nezcizitelným tiskovým písmem představovaly štočky nejmobilnější část výbavy typografické dílny. Z toho také plynula specifika jejich fungování v čase i prostoru. Štočky se téměř bez ohledu na autorská práva dědily z pokolení na pokolení, půjčovaly, prodávaly, upravovaly, kopírovaly a nejednou byly předmětem soudních sporů. Migraci limitovalo jen jediné, a to životnost špalíků, jejichž reliéfní část trpěla tlakem knihtiskařského lisu.

Poněvadž štočky snesly před naprostým vyčerpáním až 15.000 otisků, poté, co splnily svůj úkol u prvního vydání, kolovaly mezi tiskárnami při přípravě reedicí anebo překladů jakožto autentický ilustrační materiál. Velmi dobře to poznáváme na originálních dřevořezech Erharda Reeuwicha. Ty mezi 1486-1505 putovaly nejen po Německu, ale ocitly se i ve Francii a Španělsku, neboť náklady jednotlivých cizojazyčných edicí Reeuwichova cestopisu nebyly vysoké. Tam, kde napohled totožné ilustrace provázely opakovaně a beze změn kvality mnohatisícové náklady, musely být původní, postupně vyčerpávané štočky oživovány dodatečným prohlubováním netisknoucích partií. Tato praxe se uplatňovala zejména u Biblí, jejichž obrazový materiál koloval někdy po dvě až tři století. Poukázat lze třeba na štočky řezané dle předloh Floriana Abela a Francesca Tertia pro Melantrichovu Bibli českou (Praha 1570) beze změn fungovaly ještě v pražských biblických edicích 1577 a 1613 a nakonec po nutné revitalizaci doprovodily starozákonní část obou Biblí českých neboli Svatováclavských (Praha 1677-1715 a 1769-1771). Dnes jednotlivé kusy chová Knihovna Národního muzea v Praze, Muzeum hl. m. Prahy a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.

Výchozí štoček (Nürnberg? 1564) a Melantrichova kopie pro Ferovu Postilu (Praha 1574–1575). Vlevo Hus, Jan – Jakoubek ze Stříbra: Postila … na evangelia, kteráž se čtou přes celý rok (Nürnberg?, s. t. 1564). Fol. 8b druhého dílu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 9. Vpravo Ferus, Johann: Postila aneb Kázání evangelistské pravdy (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1574–1575). Fol. 408b třetího dílu (kopie štočku z Husovy Postily, odchylky jsou patrné zvláště na šrafurách stromů). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BR I 33.
Dřevěné štočky se na rozdíl od kovových tiskových forem upravovaly poměrně snadno. Jeden z nejstarších pokusů o domácí adaptaci staršího materiálu nacházíme v próze nazvané Tento traktát jest o mládenci, kterýž jsa v štěstí zpychal a svévolně upadl v neštěstí (Praha 1505). Traktát, v odborné literatuře zkráceně citovaný jako Pán rady, obsahuje jeden štoček z Bible české zvané Kutnohorská (Kutná Hora 1489) a tři výpůjčky z ilustrovaného Nového zákona (Praha 1497-1498). Starší tiskové formy náboženského rázu však musely být připodobněny světskému obsahu Traktátu. Kupříkladu evangelista Matouš pozbyl svatozář, anděl má vyhlazená křídla a dřevořez Poslední veřeče Páně laicizoval přitištěný titulek „Tuto Pán Ježíš večeřie u hospodáře Pravdy“. K různým textům se až v překvapivě rychlém časovém sledu opakovaně zařazovaly také graficky nezměněné štočky. Dosvědčuje to mimo jiné osud dřevořezu disputujícího Luthera, který Tiskárna severinsko-kosořská prvně vložila 9. listopadu 1520 do Lutherova Kázání na Desatero přikázání Boží (Praha 1520). Již 12. června následujícího roku táž Tiskárna obrazem disputace vybavila List ke všem stavuom Jana Přemyšlenského ze Žlunic (Praha 1521). Vzápětí 31. října byl dokončen Chelčického traktát Siet viery (Praha? 1521), v němž tutéž ilustraci nacházíme znovu. Snaha ilustrovat publikaci za každou cenu činila ze štočků obecný majetek, jehož prvotní účel byl časem potlačen anebo setřen úplně, a živá zůstala jen vlastní výtvarná výpověď. Soudobý vnímatel vazbu k minulosti zajisté minimálně tušil, ale řídil se obecným územ, co je staré, je i dobré. Jinak si nelze vysvětlit kupříkladu přenesení figurálního rámu Piesní chval božských (Praha 1541) s bratrským pěveckým sborem do katolického Michnova kancionálu Česká mariánská muzika (Praha 1647), vydaného začínající a ještě málo vybavenou Tiskárnou jezuitskou.
Bordura z roku 1541 převzatá na Michnovu Českou mariánskou muziku (Praha 1647). Vlevo Piesně chval božských [red. Jan Roh] (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1541). Červeno-černá titulní strana s bordurou (pod nohama krále Šalomouna letopočet 1541, vpravo král David, dole zpívající sbor). Repro: Tobolka 1927. Vpravo Michna z Otradovic, Adam: Česká mariánská muzika (Praha, Tiskárna jezuitská [faktor neznámý] 1647). Titulní strana s toutéž, ale opotřebovanou bordurou. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 54 E 46.
Výchozí štoček (Nürnberg? 1564) a Melantrichova kopie pro Ferovu Postilu (Praha 1574–1575). Vlevo Hus, Jan – Jakoubek ze Stříbra: Postila … na evangelia, kteráž se čtou přes celý rok (Nürnberg?, s. t. 1564). Fol. 8b druhého dílu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 9. Vpravo Ferus, Johann: Postila aneb Kázání evangelistské pravdy (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1574–1575). Fol. 408b třetího dílu (kopie štočku z Husovy Postily, odchylky jsou patrné zvláště na šrafurách stromů). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BR I 33.
Bordura z roku 1523 kopírovaná pro Michnovu Loutnu českou (Praha 1653). Vlevo Lukáš: Spis tento o pokání (Mladá Boleslav, Jiřík Štyrsa 1523). Titulní strana s bordurou pořízenou dřevořezem bílé linie. Bordura ze stylizovaných delfínů, portálu a vřezané latinské gnómy je nad štítkem s letopočtem 1523 opatřena Štyrsovými iniciálami GS a jeho značkou. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 16/2. Vpravo Michna z Otradovic, Adam: Loutna česká (Praha, Tiskárna jezuitská [faktor neznámý] 1653). Titulní strana s bordurou kopírovanou klasickým dřevořezem, a nadto s vynecháním latinských gnóm, původního letopočtu a Štyrsových iniciál i značky. Repro: Adam M

Jak přesvědčivě dokládá Tomáš Rataj, nedostatečná kapacita domácích kreslířů a řezačů postihla nejvíce silně akcelerující publicistiku, a proto tam, kde nebyla možnost obstarat ze zahraničí spolu s textovou předlohou i titulní dřevořez, tiskař sahal ke starším náhradám. Učebnicovým příkladem jsou portrétní medailony řezané dle obrazové galerie Pražského hradu neznámým umělcem pro Kuthenovu Kroniku o založení Země české (Praha 1539). Medailony, které Martin Kuthen na Pavlu Severinovi z Kapí Hory po otištění vysoudil, se velmi brzy počaly rozptylovat po pražských tiskárnách, neboť už latinská veršovaná adaptace pořízená pod názvem Catalogus ducum regumque Bohoemorum (Praha? 1540) obsahuje pouze 52 z 56 původních štočků. Během půldruhého století pak s proměnlivými ilustračními funkcemi doprovázely desítky dalších publikací. Kupříkladu Jiří Černý z Černého Mostu použil Kuthenův štoček s praotcem Čechem jako titulní podobiznu Historie o Tamerlanovi, králi tatarském (Praha 1598) a vyobrazení knížete Konráda jako titulní dřevořez Kroniky o Apollonovi, králi tyrském (Praha 1605). Neznámý tiskař si pro Lamentací tureckého velkého vezíra Cara Mustapha Basa (1684) bez rozpaků vypomohl fiktivním portrétem Libuše, aby jím přiblížil pohanského pohlavára. Vedle Kuthenových dřevořezů silně frekventovaly také univerzální štočky Kroniky české Václava Hájka z Libočan (Praha 1541). Bitvy českého dávnověku sloužily většinou k přiblížení aktuálních křesťansko-tureckých srážek, např. Noviny o dvou potýkajících se, totiž Turka pohana a husaře křesťana (Praha 1565). Licence však mohla jít dokonce tak daleko, že v novinovém letáku Hrozné noviny, kteréž z města Paříže z Frankreichu neb z Franské země … odeslaný byly (1572) hájkovský štoček zavraždění sv. Václava přibližoval hrůzy bartolomějské noci.

V nedávné době byl velmi dobře dokumentován početný soubor špalíků, který Slovenskému národnímu muzeu v Bratislavě odprodal poslední majitel Škarniclovy skalické tiskárny Jozef Teslík (1868-1928). Z průzkumu vyplynulo, že původ některých lze klást do norimberské dílny Friedricha Peypuse ze 16. století. Odtud štočky přešly k Leonhardu Milichthalerovi. Jeho nástupcem Janem Güntherem byly přeneseny na Moravu a zde pak fungovaly až do poslední třetiny 19. století. Jiným příkladem totálního vytěžení štočků je Škarniclova edice Život, skutky a řeči netvorného Ezopa (Skalica 1879), kterou ilustrují znatelně vyčerpané dřevořezy Aorgova Prostějovského sborníku 1556. Sborník obsahoval hrubé nápodoby ilustrací Brantova německého překladu Ezopových bajek (poprvé Freiburg/B. 1531). Kopie z Prostějova pak putovaly rukama olomouckých tiskařů 1584, ca 1600, 1609, 1613 i 1639 a ještě roku 1879 s původními vřezanými letopočty (1555 a 1556) posloužily Škarniclově dílně.


Lit.: BĚHALOVÁ, Š.: Analytická sonda do sbírky původních štočků a kramářských tisků Okresního muzea v Jindřichově Hradci. Knihy a dějiny 3/1, 1996, s. 19-32; BOHATCOVÁ, M.: Počátky ilustrace v české tištěné knize. Umění 34, 1986, s. 111-118; HEITZ, P.: Originalabdrucke von Formschneider-Arbeiten des XVI. und XVII. Jahrhunderts. Bd. 1-3. Strasbourg 1890-1899; CHOJECKA, E.: Strasburskie drzeworyty inkunabułowe w Krakowie XV w. Biuletyn historii sztuki 28, 1966, s. 32-36; RATAJ, T.: České země ve stínu půlměsíce. Obraz Turka v raně novověké literatuře z Českých zemí. Documenta Pragensia monographia 15. Praha 2002; ŠEFČÁKOVÁ, E.: Drevorezová knižná ilustrácia okruhu a dielne Albrechta Dürera v knihách a tlačiach vydaných na Morave a na Slovensku. In: Kniha ’91-’92. Martin 1993, s. 35-61; ŠEFČÁKOVÁ, E.: Ilustrační dřevořez okruhu Albrechta Dürera ze štočků v Slovenském národním muzeu. Umění 37, 1989, s. 241-251.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.