Anopistografický tisk

Z Encyklopedie knihy

Anopistografický tisk (z řec. a- = ne, opisthos = zadní, grafein = psát) tisk z výšky pořízený jen po jedné straně listu jako projev prototypografie pěstované od konce 6. století v Číně a Koreji, o málo později v Japonsku a od poslední třetiny 14. století v Evropě. Jednostranný otisk je charakteristický též pro všechny grafické techniky tisku z hloubky, při němž navlhčený papír přejímá za velkého tlaku měditiskařského lisu charakteristický reliéf kovové desky včetně její fazety.

Základem všech jednostranných deskotisků byla dřevěná či kovová kompaktní tisková forma reprodukovaná tiskem z výšky. Poněvadž otisk nevznikal ještě v knihtiskařském lisu, nýbrž tlakem a krouživým pohybem ručního hladítka (tento způsob se někdy označuje fr. výrazem au frotton), papír nesl zřetelné stopy tření, a nebyl na rubové straně použitelný (něm. Reibedruck). Od 30. let 15. století se deskotisky v Evropě slepovaly nepotištěnými stranami k sobě a vázaly do blokových knih. Jako jednostranné tisky vznikaly také jednolisty (bilderbogen) s funkcí závěsného obrazu a nástěnné minuce, vyráběné cestou klasického knihtisku ještě v 16. století, ba i později. Od 19. století byl tento způsob tisku oživen na leporelu. Oboustranný tisk zvaný též opistografický je vývojově mladší.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.