Bibliochrom

Z Encyklopedie knihy

Bibliochrom (z řec. biblion = kniha, chrōma = barva) publikace tištěná na barevném papíru. Odstín papíroviny určovala pouze barva výchozích surovin (bílé, hnědé, modré či černé hadry). Pro účely knihtisku tak využil poprvé modře zabarvený papír Aldo Manuzio st. roku 1514 (papír bleuâtre). Ojediněle byl užíván též papír nazelenalý (Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais). Umělé barvení papírové suspenze nastoupilo až po zavedení holandrů. Masová výroba bibliochromů počala až na prahu 19. století a ve zdůvodněných případech trvá dodnes (telefonní seznamy, jízdní řády apod.). O soupis historických bibliochromů se pokusil Eduard Rouveyre v osmém svazku desetidílného pojednání o bibliofiliích. Pražská Národní knihovna chová exemplář šestého vydání Mattioliho herbáře Commentarii in libros sex Pedacii Dioscoridis de medica materia (Venezia 1565), jehož papír má šedomodrý odstín.


Bibl.: BOHATCOVÁ, M.: Čtení na pomezí botaniky, fauny a medicíny. Sborník Národního muzea v Praze C 38/3-4. Praha 1996; ROUVEYRE, Ed.: Connaissances nécessaires à un bibliophile. Vol. 1-10. Paris 1899.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.