Bloková kniha

Z Encyklopedie knihy

Bloková kniha (angl. block book, fr. livre xylographique, něm. Blockbuch) přechodové stadium mezi iluminovaným rukopisem a ilustrovaným prvotiskem vzniklým za použití nového typu tiskové formy s pohyblivými tiskovými písmeny. Pojmenování tohoto fenoménu naráží na skutečnost, že obraz i text byly vyřezány do jednoho dřevěného bloku, jehož tisknoucí elementy tvořil reliéf vystupující nad mechanicky sníženými partiemi. Základem blokové knihy byl tedy námětově uzavřený cyklus deskotisků, jejichž správné pořadí zajišťovala abecední písmena umístěná přímo do kompozice. Jednostranné (anopistografické) deskotisky vznikaly ze štočků (anebo vzácněji mědirytových tiskových forem), do nichž byly většinou vyřezány celé dvojstrany. Vpůli přeložené otisky se nepotištěnými plochami (2., 3., 6. a 7. stranou), které nesly stopy po působení ručního tříče, skládaly k sobě, slepovaly tiskem nahoru (1., 4. a 5. strana) a uprostřed dvoulistů sešívaly (přitom nelze vyloučit určitý vliv čínských a japonských tisků skládaných na způsob harmoniky). Mladší opistografické blokové knihy vznikaly spojením dvoulistů potištěných šetrněji v ručním knihtiskařském lisu již po obou stranách.

Biblia pauperum (dvě strany z blokové knihy xylografického typu, Nizozemí ca 1460). Velmi slabý anopistografický tisk kolorován zlehka do poloviny, čili na 19 listech značených na líci písmeny b–v (první list chybí). Druhá část, totiž 20 listů a–v., z nichž je naše ukázka, kolorována není. Jediný exemplář blokové knihy u nás. Moravská zemská knihovna (Brno), sign. Tres-87681 (snímky laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Vlevo pag. a: Nahoře zleva text o Joabově zradě a Abnerově smrti (2 S 3, 6–30), vpravo apokryfní text o Tryphonově zradě a zabití Jonathana (1 Mak 12, 40–54), uprostřed v edikule králové David a Šalomoun s texty odsuzují
Biblia pauperum (dvě strany z blokové knihy xylografického typu, Nizozemí ca 1460). Velmi slabý anopistografický tisk kolorován zlehka do poloviny, čili na 19 listech značených na líci písmeny b–v (první list chybí). Druhá část, totiž 20 listů a–v., z nichž je naše ukázka, kolorována není. Jediný exemplář blokové knihy u nás. Moravská zemská knihovna (Brno), sign. Tres-87681 (snímky laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Vlevo pag. a: Nahoře zleva text o Joabově zradě a Abnerově smrti (2 S 3, 6–30), vpravo apokryfní text o Tryphonově zradě a zabití Jonathana (1 Mak 12, 40–54), uprostřed v edikule králové David a Šalomoun s texty odsuzují

Ačkoli k výrobě některých exemplářů sloužil tradiční pergamen, sériovou výrobu a komerční distribuci podporovala rozšiřující se síť evropských papíren. Lze předpokládat, že jednotlivé výrobní fáze zajišťovaly alespoň částečně delimitované profese jako kreslíř, řezáč, tiskař (v souvislosti s náboženskými deskotisky často nazývaný Heiligendrucker) a malíř. Mezi známé německé briefmalery a dřevořezáče, kteří se výrobou blokových knih živili, patří Hans Hurning (činný po polovině 15. století), Lienhard von Regensburg (činný po polovině 15. století), Jörg Schapff (zemř. 1512?), Hans Sporer (činný mezi 1471-1526), ve Švýcarsku Lienhard Ysenhut (činný do 1507?) aj. Lineární dřevořezy se ručního (šablonového) kolorování dočkaly jen zřídka, a to až z vůle vlastníka po nákupu, poněvadž sériový postup u celého nákladu by zvýšil pořizovací cenu výtisků. Nízký náklad nepřesahující desítky exemplářů, spotřební charakter a dlouhodobé mechanické opotřebování učinily z blokových knih 15. a 16. století artefakty nesmírné hodnoty. Ve světových veřejných knihovnách a soukromých sbírkách přežilo jen něco přes 650 úplných výtisků a zlomků. V Čechách není ze soudobého importu zachována žádná, na Moravě je doložena pouze jediná. Je to částečně kolorovaný biblický tisk (Biblia pauperum) nizozemského původu ca 1460 (Moravská zemská knihovna-Univerzitní knihovna v Brně).

Blokové knihy se vyvíjely kontinuálně od 8.-9. století v Číně a od 20.-30. let 15. století do 30. let 16. století především v Nizozemí a Německu. Převážnou část dnes známých nizozemských výrobků charakterizuje nahnědlý tón černé tiskařské barvy, kdežto německá produkce je sytější. Dominantu blokové knihy tvořil výtvarný projev jakožto prototyp dále se vyvíjející obrazové knihy. Cykly vycházely z kánonu deskové a nástěnné malby 14. a 15. století. Nizozemská forma těžila z iluzivního, zrakovému vnímání blízkého sdělení, artefakty německé odlišuje naopak expresivní výraz a ornament. Během stoleté existence blokové knihy zůstaly však zděděné výrazové prostředky nezměněny. Lze se dokonce domnívat, že takto kanonizované typy sloužily i jako vzorové katalogy pro výtvarné umělce.

Na rozdíl od sólových deskotisků se u blokových knih poprvé ohlašují pokusy o grafickou syntézu písma, ilustrace a dekoru. V tomto ohledu je vliv knižně šířených cyklických deskotisků 15. století na knižní typografii prvotisků pozitivní. Samotná kaligrafie deskotiskového textu však za výtvarným zpracováním zaostávala, takže v tomto směru bloková kniha na konstituci knihtisku žádný vliv neměla. Textové prvky provedené texturou plnily pouze sekundární úlohu. Dle způsobu jejich reprodukce rozeznáváme tři typy blokových knih. Vývojově nejstarší se nazývá chiroxylografický typ, v němž je text k obrazovým deskotiskům doplněn rukopisně (řec. cheir = ruka). Mladší vývojovou fázi reprezentuje xylografický typ (řec. xylon = dřevo, grafō = píši), jehož textové pasáže byly zrcadlově obráceně vyřezány do dřevěné desky zároveň s obrazem. Ojediněle vznikaly ještě typoxylografické knihy (řec. typos = ráz od typtō = tepu, razím). Ačkoli k reprodukci textu sloužila už sazba, listy se zde pořád potiskovaly jednostranně jako deskotisky. Proto také typoxylografické publikace nejsou řazeny mezi prvotisky, ale blokové knihy.

Blokové knihy reprodukovaly tradiční látky a témata, jejichž umělecké zobrazovací typy žily stereotypně přinejmenším od poloviny 13. století. Dnes známe asi 40 tematických skupin: např. Antichristus (cyklus obrazů doplněných textem z Apokalypsy a samostatným oddílem o patnácti znameních posledního soudu), Apocalypsis sancti Johannis (cyklus 28 dvoupásových obrazů vidění sv. Jana), Ars memorandi (též Memoriale quattuor evangelistarum, 15 stran textu a 15 celostranných ilustrací s atributy sv. Jana, Matouše, Marka a Lukáše), Ars bene moriendi (cyklus 13 ilustrací předvádějících boj nebe a pekla o duši umírajícího), Biblia pauperum (angl. Bible of the poor, něm. Armenbibel, čes. Bible chudých, rus. Licevaja biblija, cyklus vybraných scén z Nového zákona opatřený starozákonní paralelou a figurami proroků s příslušným proroctvím na nápisové pásce; byla určena nižšímu, sotva gramotnému kléru zvanému „pauperi praedicatores“; patří k nejpočetněji zachované skupině blokových knih; z poloviny 15. století pochází asi 14 latinských vydání pořízených dle nizozemského rukopisného prototypu se 40 listy), Canticum canticorum (lyricko-dramatická část bible nazývaná česky Píseň písní, Píseň Šalomounova či Velepíseň), Deffensorium inviolatae virginatis Beatae Mariae (obyčejně šestnáctilistová obrana neposkvrněného početí Panny Marie, kterou sepsal patrně dominikán Franciscus de Retza), Aelius Donatus De octo partibus orationis (též zkráceně donát; obyčejně šestnáctilistová neilustrovaná část obsáhlejší gramatiky Aelia Donata), Exercitium super Pater noster (výklad modlitby Otčenáš určený pro nižší klérus; nizozemské vydání z období ca 1420-1430 má ručně doplněný text a pravděpodobně představuje nejstarší zachovanou blokovou knihu vůbec), Chiromantia (určování lidského osudu dle tvarů prstů, čar a znamének na dlani; k nejstarším příručkám chiromantie patří Die Kunst Ciromantia Johanna Hartlieba patrně z Augsburku ca 1475, obsahující 44 schematických nákresů), Mirabilia urbis Romae (dějiny Říma zpracované na 92 listech formou průvodce po sakrálních stavbách a poutních místech; kniha obsahující pouze 3 ilustrace vznikla patrně přímo v Římě k jubilejnímu roku 1475), Planetarium (astrologická publikace vysvětlující vliv sedmi planet na zrození, život a smrt člověka; nejstarší obrazový planetář reprodukovaný mědirytem na 8 listech s rukopisným textem pochází z Florencie ca 1460), Salve Regina (základní mariánská modlitba s ilustracemi na 16 listech), Speculum humanae salvationis (neboli zrcadlo lidského spasení jakožto formální odnož Bible chudých s větším akcentem na text, provázeným na každé straně dvěma až třemi obrazovými paralelami mezi Novým a Starým zákonem; první latinské vydání, za jehož tiskaře bývá někdy bez důkazů uváděn Laurens Janszoon Coster, pochází z Nizozemí ca 1466-1467). Z dalších typů blokových knih lze jmenovat cyklus Desatera nazvaný Decalogus, Fabel vom kranken Löwen, Symbolum apostolorum, Totentanz (1430), Vita sancti Meinhardi apod.

Gutenbergova technologie knihtisku neměla na existenci blokové knihy zpočátku žádný vliv. Oba výrobní postupy žily nějaký čas paralelně, než technicky sílící typografie i vzrůstající poptávka po ilustrované četbě primitivní technologii deskotisků zcela antikvovaly. Spolu s výrobní stránkou se na prahu 16. století přitom vyčerpal i jim vlastní umělecký stereotyp. Do té doby však prvotiskaři svůj ediční program automaticky obohacovali některými čtenářsky žádanými a výtvarně kanonizovanými typy blokových knih. Kupříkladu Biblia pauperum vyšla knihtiskem třikrát u Albrechta Pfistera (poprvé Bamberg? ca 1462) a ještě ca 1504 do její výroby vložil peníze nakladatel Antoine Vérard v Paříži. Günther Zainer přetiskl latinsko-německé Speculum humanae salvationis (Augsburg 1473) a Anton Sorg o málo později vysázel německou verzi Zrcadla (Augsburg 1476). Tradice blokových knih jakožto prototypu ideálně ilustrované knihy byla oživena během 19. a 20. století (např. londýnský romantik William Blake před rokem 1828, berlínský expresionista Klaus Wrage v letech 1926-1930, Čech Josef Váchal od roku 1910 apod.).



Bibl.: BORM, W.: Incunabula Guelferbytana. Blockbücher und Wiegendrucke der Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel. Wiesbaden 1990; JASPERS, G. J.: De blokboeken en incunabelen in Haarlems Libry. Haarlem 1988; SCHREIBER, W. L.: Handbuch der Holz- und Metallschnitte des XV. Jahrhunderts. Bd. 1-8. Leipzig 1926-1930 (repr. Stuttgart 1969-1976 v 11 svazcích).

Lit.: BROWN, L. N.: Block printing and book illustrated in Japan. London 1924; FISCHEL, L.: Bilderfolgen im frühen Buchdruck. Konstanz-Stuttgart 1963; GEISBERG, M.: Geschichte der deutschen Graphik vor Dürer. Berlin 1939; KLEPIKOV, S. A.: Russkije gravirovannyje knigi 17.-18. vekov. In: Kniga. Issledovanija i materialy 9. Moskva 1964, s. 141-177; KOCOWSKI, Br.: Drzeworytowe książki sriedniowiecza. Wrocław 1974; KOHÚT, L.: Das Blockbuch, insbesondere die Biblia pauperum, ein Vorläufer des illustrierten Buches. Beiträge zur Inkunabelkunde (3. F.) 4, 1969, s. 112-122; KOHÚT, L.: Kapitoly z výtvarných dejín knihy. Bratislava 1970; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband + Bildband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; MERTENS, S.-SCHNEIDER, C. (edd.): Blockbücher des Mittelalters. Bilderfolgen als Lektüre. Mainz 1991; MUSPER, H. Th.: Der Einblattholzschnitt und die Blockbücher des XV. Jahrhunderts. Stuttgart 1976; MUSPER, H. Th.: Die Haarlemer Blockbücher und die Costerfrage. Fest-Vortrag gehalten am 26. Juni 1938 in der General-Versammlung der Gutenberg-Gesellschaft im Kurfürstlichen Schloß zu Mainz. Mainz 1939; MUSPER, H. Th.: De haarlemsche blokboeken en het vraagstuck „Coster“. s’Gravenhage 1938; MUSPER, H. Th.: Xylographische Bücher. In: Liber librorum. 5000 Jahre Buchkunst (ed. H. D. L. Vervliet). Genf 1973, s. 373-379; MUSPER, H. Th.: Zur Lokalisierung und Datierung der ältesten deutschen Blockbücher. Die graphischen Künste (Neue Folge) 5, 1940, s. 1-10; SCHMITT, A.: Literarische und verlegerische Bücherfolge im ersten Jahrhundert nach der Erfindung der Buchdruckerkunst. Jahrbuch für Volkskunde und Kulturgeschichte 31, 1988, s. 147-170; SCHREIBER, W. L.: Basels Bedeutung für die Geschichte der Blockbücher. Studien zur Deutschen Kunstgeschichte, 106. Straßbourg 1909; SCHREIBER, W. L.: Monumenta xylographica. Auktionskatalog der 28. Kunstauktion von Gilhofer & Ranschburg. Wien 1909; SCHUBERT, J.: Die Entwicklung des chinesischen Blockdruckes. Leipzig 1940 (sep. Buch und Schrift, NF 3, 1940 Zum Chinesischen Stempel- und Holztafeldruck nebst vermischten Beiträgen aus dem Gesamtgebiete der Schrift- und Buchgeschichte); SOKOLOVÁ, Fr.: Cyrilské tisky. Výstava z fondů Státní knihovny ČSR pořádaná k 400. výročí úmrtí Ivana Fjodorova (listopad 1982). Praha 1982; SOTHEBY, S. L.: Principia typographica. The block books. Vol. 1-3. London 1858; STEVENSON, A.: The quincentennial of Netherlandish blockbooks. The British Museum Quaterly 31, 1967, s. 83-87.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.