Burian Valda

Z Encyklopedie knihy

Burian Valda (též Walda, zemř. 1598/99) rodák z Bělé/B. vyučený tiskařskému řemeslu ještě před příchodem do Prahy, kde 1569 získal měšťanství na Starém Městě pražském. Z prvního manželství měl syna Oldřicha. Podruhé se ženil 1594. V počátcích je doložena pouze Valdova nakladatelská účast na Melantrichově tisku Codicillovy Minucí a pranostika … k létu Páně MDLXXII. (Praha 1571?). Jiří Jakubův Dačický, který měl dle Zikmunda Wintera minuci patisknout, byl po nakladatelově udání uvězněn. Údaj Josefa Jirečka, že Valda pracoval až do roku 1611, dnešním vědomostem neodpovídá.

Během let 1574-1598 provozoval Valda vlastní tiskárnu, v níž byl po určitý čas zaměstnán Tobiáš Mouřenín jako tovaryš. Dílna pracovala skrovným písmovým materiálem, získaným od Christiana Egenolffa, Jacoba Sabona a jejich nástupců. Dřevořezy užívala pouze pro zatraktivnění titulních stran. Šlo ovšem o starší pražské štočky, kupříkladu ty, které byly do 1557 majetkem Tiskárny severinsko-kosořské. Patří sem utonutí Ludvíka Jagellonského, které ilustrovalo už Gioviovu Kníhu o věcech a způsobích národu tureckého (Praha 1540) a u Valdy se znovu uplatnilo jako titulní dřevořez relace Portugalská bitva a pravdivé noviny z Madril a Lizabony (Praha 1578). Z Gioviovy Kníhy pochází také obrázek čtyř tureckých válečníků od monogramisty EWA. Ten obohatil Noviny hrozné, kterak jest Amurathes, císař turecký, … znamenitý pankét … učinil (Praha 1579). Jiný štoček s vyobrazením bitevní vřavy byl z Gioviovy Kníhy převzat pro Noviny pravdivé o vítězství křesťanském nad nepřítelem Turkem (Praha 1585), které sepsal císařský vojevůdce Jobst Josef von Thurn. Tímto přenášením a oživováním staršího ilustračního materiálu sice Valdova tiskárna nevybočovala ze soudobých zvyklostí, ale ani v ostatních rovinách typografie se nedokázala povznést nad domácí řemeslný průměr. Dnes víme o 98 publikacích, z nichž jen 6 bylo tištěno německy. Dílna vyráběla katolickou náboženskou literaturu, knížky lidového čtení a české i německé novinové letáky.

Závěr Valdovy tiskařské prvotiny (Praha 1574). Alfonsus Bonihominis: Knížka tato obsahuje v sobě toto dvé. První: List rabbi Samuele poslaný k rabbi Izákovi … Druhé: Pronešení velmi skrytého tajemství židovského o Kristu Ježíši (Praha, Burian Valda 1574). Fol. H7b s explicitem a závěrečnou vinětou. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BT X 38/3.

Za prvotinu se považuje obnovené vydání spisku Knížka tato obsahuje v sobě toto dvé. První: List rabbi Samuele poslaný k rabbi Izákovi … Druhé: Pronešení velmi skrytého tajemství židovského o Kristu Ježíši (Praha 1574). Je to protižidovský spisek, který s fingovaným autorstvím středověkého učence Samuela ben Meiera (Marochitana) sestavil v 14. století španělský dominikán Alfonsus Bonihominis. List vyšel česky poprvé už u Hanse Pekka 1528. Knížky lidového čtení reprezentuje reedice Jana Češky Příkladné řeči a užitečná naučení vybraná z knieh hlubokých mudrcův (Praha 1579) a první vydání satirického Rozmlouvání Petra svatého se Pánem (Praha 1585), které bylo přeloženo z německého originálu Konrada Haseho (Hose). Z literárněhistorického hlediska je pozoruhodný spis jezuity Václava Šturma Rozsouzení a bedlivé uvážení velikého kancionálu od bratří valdenských jinák boleslavských sepsaného (Praha 1588), který vznikl v koprodukci s dílnou Jana ml. Filoxena Jičínského. Některé texty pro Valdu překládal a do tisku připravoval katolický farář a vychovatel Adam z Vinoře (zemř. 1599), např. Diego de Estella O potupení světských marností knihy tři (Praha 1589) nebo Jošt z Rožmberka Knížka o štěpování a spravování štěpnic (Praha 1598?).

Páteří Valdovy výroby byly ovšem jednolisty a drobné zpravodajské tisky (jen v roce 1595 Valda stačil připravit nejméně deset čtyřlistových aktuálních letáků). Jednolistová Píseň napomínající nás všech vůbec ku pokání skrze divy a zázraky (Praha 1580) je ukončena otiskem štočku, který jako signet kdysi užíval Jiřík Štyrsa. Ilustrovaná veršovaná satira tištěná na jednom listu bez názvu, dnes pojmenovávaná jako Pec na baby (Praha 1594), byla replikou augsburského vydání ze 40. let 16. století. Ve sféře zpravodajských tisků je třeba vyzvednout málo připomínané Noviny pravdivé partykulární z ležení polského u Vostřehomu od čtvrtého až do devatenáctého dne měsíce srpna (Praha 1595). Tyto Noviny představují asi nejstarší doklad kumulovaného zpravodajství u nás. V explicitu se píše, že vznikly „podlé dekrétu od Jehomilosti císařské sobě daného“ čili na základě privilegia, o němž jinak nic nevíme.

Barclayův román Argenis (Nürnberg 1673). Barclay, John: Argenis, figuris aeneis adillustrata (Nürnberg, Wolfgang Moritz Endter ml. – Johann Andreas Endter 1673). Tabulka za pag. 404 (anonymní satirická rytina baziliška). Antikvariát Meissner (Praha).

Nejstarší zpráva o synu Oldřichu Valdovi (též WW, zemř. po 1618) se váže k létům 1581-1582, kdy za zabití tovaryše z dílny Jiřího Černého z Černého Mostu byl vypovězen mimo Prahu. Samostatnou tiskárnu na Novém Městě pražském provozoval ještě za otcova života, a to 1594-1612 a 1618. Starší Jirečkův údaj, že ji 1613 obohatil nákupem zařízení Jiřího Hanuše Lanškrounského z Kronenfeldu, není dosud typologickým srovnáním potvrzen. Za Valdovu prvotinu lze považovat čtyřlistové Noviny z Uher a o zázraku božském v České zemi (Praha 1594). Dnes známým epilogem je první vydání Sumovního přiznání se k učení a náboženství právě křesťanskému od Jana Jakuba Sedlčanského (Praha 1618). O dalších osudech tiskárny po roce 1618 jakož i o Janu Valdovi, který je dle Wintera doložen v archivních pramenech 1595-1598, nic bližšího nevíme.

Oldřich Valda dle dnešních znalostí vyrobil na 31 pouze jazykově českých tisků. Po otci převzal zájem o zpravodajské aktuality. Spolu s otcem je považován za prvního domácího tiskaře, který se pokusil, a to ještě před nařízením Rudolfa II. z roku 1597 o kumulaci novinových zpráv, přiblížit podrobnosti turecké invaze na Balkáně „od měsíce ledna do prvního dne měsíce března“ 1595. Tento čtyřlistový leták nesl název Noviny z sedmihradského Bělehradu (Praha 1595). Ostatní Valdova produkce byla většinou pořízena přetiskem obchodně osvědčených titulů otcovy éry, např. Jean de Mandeville Znamenitý a vznešený rytíř jménem Jan Mandyvilla, kterýž v světě téměř všecky země … sjezdil … v tuto knížku pořádně všecko položil (Praha 1600). Roku 1602 byl Oldřich Valda uvězněn v souvislosti s aférou Sixta Palmy Močidlanského, který mu zadal tisk vlastního překladu Hermannovy polemické prózy Mandát Ježíše Krista krále nebeského a spasitele lidského (Praha 1602). Publikace Zikmunda Crinita Spis kratičký o osobě Pána Krista o křtu svatém (Praha 1609) a obnovené vydání populárního sborníčku Samuela ben Meiera (Praha 1618) obsahují docela zajímavý Valdův signet, provedený dřevořezem bílé linie. Jsou to dva malé čtverce se švabachovými iniciálami WW (Woldřich Walda) umístěnými na pozadí čtyř diagonálně položených zubatých trojlístků z dubu. Početnější sadu takto provedených iniciál zastihujeme u nástupců Jana Schumanna st. 1596.


Lit.: BAĎUROVÁ, A.: Rudolfinský knihtisk v Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. Knihy a dějiny 4/1, 1997, s. 21-39; BOHATCOVÁ, M.: Signety pražských tiskařů do konce stavovského státu. Knihy a dějiny 3/2, 1996, s. 6-25; BOLTE, J.: Zwei böhmische Flugblätter des XVI. Jhts. Archiv für slavische Philologie 18, 1896, s. 130-137; KNEIDL, P.: Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. Praha 1983; NOVÁKOVÁ, M.: Tiskaři Burian Valda a jeho syn Oldřich. Praha 1998 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); WINTER, Z.: Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách. Praha 1909.

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 463; CHYBA 300 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 302-303. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.