Christian Egenolff

Z Encyklopedie knihy

Christian Egenolff (též Aegenolphus, Egenolphus, 1502-1555) významný německý tiskař živící se po studiích na mohučské univerzitě od roku 1524 písmolijectvím u Wolfganga Köpfela ve Štrasburku. Krátký čas mezi léty 1528-1530 je zde doložen jako samostatný tiskař. Silný tlak konkurence ho však přinutil přestěhovat se do Frankfurtu/M., kde po krátkodobém působení prvního tiskaře Beata Murnera nebylo knihtiskařské řemeslo provozováno. Zde je Egenolff doložen v letech 1530-1555.

Egenolffova úspěšná edice Eobanovy lékařské knížky (Frankfurt/M. 1560). Eobanus, Helius: De tuenda bona valetudine (Frankfurt/M., Christian Egenolff–Erben 1560). Pravděpodobně 6. vydání (vůbec poprvé 1524, u Egenolffů poprvé 1550). Fol. 30a s počátkem kapitoly o lidských exkrementech. Antikvariát Meissner (Praha).

Frankfurtská dílna, která vyprodukovala více než 400 tisků, se stala jednou z nejslavnějších v Německu. Do povědomí vstoupila mimo jiné vysokou uměleckou úrovní ilustrací Hanse Sebalda Behama, Hanse Burgkmaira st., Hanse Leonharda Schäufeleina či Mistra Petrarcy (většinu štočků Egenolff získal po augsburském kolegovi Heinrichu Steinerovi). Kupříkladu nový Behamův cyklus provází Egenolffovo konkurenční vydání Lutherova německého překladu Biblia Altes und Newen Testament … gründtlich verteutscht (Frankfurt/M. 1534). Nečekaný obchodní úspěch pak zaznamenalo samostatné vydání těchto 80 Behamových dřevořezů. Nazývá se Biblicae historiae artificiosissimis picturis effigiatae (Frankfurt/M. ca 1534), v německém znění je nadepsán Biblische Historien figürlich fürgebildet (Frankfurt/M. 1535). Těmito cykly započala nepřetržitá linie ústící až v barokních obrazových biblích.

Velkého čtenářského ohlasu dosahovala také první vydání (a později i přetisky) populárně naučné literatury směřující k měšťanské třídě, např. Eucharius Rößlin st. De partu hominis … libellus (Frankfurt/M. 1532?), Walter Hermann Ryff Frawen Rosengarten (Frankfurt/M. 1545), Helius Eobanus De tuenda bona valetudine (Frankfurt/M. ca 1550). Egenolff je také tiskařem prvního, latinského vydání slavné grobiánské satiry Friedricha Dedekinda st. Grobianus. De morum simplicitate libri duo (Frankfurt/M. 1549). Písmolijectvím a výrobou matric na zakázku se Egenolff živil od 1530 i ve Frankfurtu (jako jeden z prvních Němců šířil repliky Garamondovy antikvy). Po jeho smrti vedla tiskárnu do roku 1577 ovdovělá manželka. Písmolijnu spravoval a později vyženil Jacob Sabon. V letech 1577-1605 frankfurtskou knihtiskárnu převzali dědicové (tisky s jejich impresem mimo to vycházely 1594 a 1597 v Basileji, 1599 v Hanau a 1600 v Oberurselu).

Během 1538-1545 a 1554 fungovala ještě Egenolffova filiálka v Marburku. Ačkoli roku 1541 do ní nákupem vplynula dílna marburského tiskaře Eucharia Cervicorna, činného zde 1535-1538, a ačkoli fungovala jako oficiální tiskárna tamní univerzity, byla otevřena poměrně krátce. Po delší odmlce zde na rodinnou tradici navázal až Paul Egenolff (1553-1625), synovec Christiana Egenolffa. Jeho činnost je v Marburku dosvědčena mezi 1587-1625. Rodina jako signet užívala symbol zápalné oběti na antickém oltáři.


Lit.: BENZING, J.: Die Drucke Christian Egenolffs zu Frankfurt am Main von Ende 1530 bis 1555. Das Antiquariat 11, 1955, s. 139-140, 162-164, 201-202, 232-236; GROTEFEND, H.: Christian Egenolff, der erste ständige Buchdrucker zu Frankfurt und seine Vorläufer. Frankfurt/M. 1881; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; MORI, G.: Das Schriftgießerei-Gewerbe in Süddeutschland und den angrenzenden Ländern. Stuttgart 1924; RICHTER, G.: Christian Egenolffs Erben 1555-1667. Archiv für Geschichte des Buchwesens 7, 1967, sl. 449-1130.

Lex.: BENZING (Buchdrucker) 120, 211, 324, 326 a 442; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 346.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.