Chyba tisku

Z Encyklopedie knihy

Chyba tisku (angl. misprint nebo printer’s error, fr. faute d’impression nebo faute typographique, něm. Druckfehler) tradiční, ale nepřesné označení chybné sazby. Chyba vzniká buď vinou nekorektní předlohy, anebo častěji až nepozorností sazeče. Přehmaty v sazečské kase, špatně přečtené či během diktátu chybně odposlechnuté pasáže nebo jinak porušenou sazbu opravoval korektor.

Pokud byla náprava provedena jen v části nákladu, dle charakteru dodatečných zásahů hovoříme o vydání paralelním a vydání variantním. Přehmaty, které zavinila neúčast korektora na výrobním procesu, anebo které byly díky korektorově nepozornosti rozmnoženy v celém nákladu, mohlo napravit ještě dodatečné pročtení natištěných archů. Ojedinělá slova či řádky se pak přelepovaly papírovými proužky s nově vysázeným textem (tektura), např. v některých exemplářích Missale Strigoniense (Brno 1491). Častější způsob opravy představovala přesazba celého listu, případně složky (kartón), jak je zřejmé již na Kronice trojánské Guida de Columna (Plzeň po 1476). Nejběžnější formou se pak v zahraničí od 70. let 15. století a v Čechách asi od 30. let 16. století stal zvlášť tištěný soupis zvaný errata.

S chybami se setkáváme i na tak flagrantním místě, jakým byl explicit. Velkorysost sazečů a špatnou korektorskou práci dokládají mimo jiné slova „P[rese]ns spalmor[um] codex“, která čteme hned na počátku Schöfferova explicitu Psalteria cum canticis (Mainz 1457). Přesmyčka „spalmorum“ namísto „psalmorum“ vznikla záměrným užitím slitku ,pa‘. Slabika odlitá na jedné písmové kuželce sice ušetřila jeden sazečův pohyb směrem ke kase, ale zároveň zatemnila smysl, takže u vědomí čtenářovy shovívavosti k nápravě pomohla předřazená hláska ,s‘. Překvapivě často se sazečům 15. století pletly římské číslice v dataci tisku, např. Decor puellarum (Venezia 14[7]1) vznikl „Anno a Christi Incarnatione MCCCCLXI [1461] per magistrum Nicolaum Ienson“ anebo Reformatorium vitae morum et honestatis clericorum (Basel 14[9]4) má v explicitu „per Michaelem Furter … anno incarnationis Dominice M.cccc.xliiij in Kathedra Petri [22. leden 1444]“. Chyby obou letopočtů jsou nasnadě: knihtisk byl do Benátek uveden až roku 1469 (přičemž Nicolas Jenson se u řemesla objevuje rok poté) a v Basileji se tisklo od 1468 (Michael Furter pracoval 1483? a 1493/94-1517). Klasickým příkladem, kdy nedůvěryhodnost datování prokázalo až novodobé studium filigránů, je Catholicon Johanna Balba (Mainz? ca 1469), o němž se díky explicitnímu vročení 1460 dlouho věřilo, že pochází z druhé Gutenbergovy mohučské dílny. Sazeč tu však mechanicky převzal letopočet z rukopisné předlohy (tak je tomu, jak ukázala Emma Urbánková, i v české Kronice trojánské).

Chyby vznikaly také tehdy, zaměstnávala-li tiskárna více sazečů, kteří text propočítali na plochu tiskařských archů, předlohu rozdělili a sazbu pořizovali simultánně. Na předělu pracovních úseků se pak neshodli, takže text v závěru složky nenavazuje na text složky následující, jak u nás poprvé dokládá Bible česká neboli Pražská (Praha 1488). Obdobné chyby, i když pro soudobého čtenáře a novodobý knihovědný výzkum méně důležité, vznikaly při sazbě číslování listů, sloupců a stran.

Tristní situace ovšem nastala, když na sazečovu práci dohlížel nezkušený korektor. Několik takových případů zná Henri Estienne ml. V rozpravě Artis typographicae querimonia (Genève? 1569) vzpomenul na jednoho mladého zaměstnance, který neznámá slova při korekturách svévolně nahrazoval výrazy povědomými (např. ,porcus‘ prase za ,procus‘ ženich) a přitom si vůbec nepřipouštěl fatální důsledky svého počínání. Jak velký nepříznivý dopad mohla mít drobná tisková chyba, ukazuje břitká polemika dvou pařížských hebrejistů z první poloviny 17. století. Valerian Flavigny v dílku Epistola adversus Abr. Echellensem de libello Ruth (Paris 1648) citoval biblický verš Mt 7,3 Quid vides festucam in oculo fratris tui, et trabem in oculo tuo non vides? (kterak pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna neznamenáš?). Sazeč však nechtěně znevážil význam biblického citátu, když namísto „in oculo tuo“ vysadil jen „in culo tuo“. Flavignyho oponent Abraham Echellensis blasfémický citát „a v zadnici své břevna neznamenáš“ využil ve svůj prospěch a protivníka veřejně skandalizoval.

Vedle toho je však třeba zdůraznit, že ne všechno, co se dnes jeví jako nevykorigovaná chyba tisku, vzniklo nepozorností sazeče. Jsou totiž případy, v nichž lze rozpoznat vědomý humor. Příkladem budiž kalambúr z tiskárny Ludwiga Bonnobergera, činného 1603-1614 ve Vídni v domě dobytčí burzy („Lämbel Burs“). Jednou zde sazeč připravil anonymní Drey warhafftige, erbärliche newe Zeittungen (Wien 1611), ale v jejich impresu si u sídla firmy pohrál s písmeny tak, že slovní hříčka sklouzla do komické roviny: „Gedruckt zu Wien bey Ludwig Bonenberger, in der Lämbel Wurst [jehněčí salám namísto Burza s jehňaty]“.


Lit.: BAĎUROVÁ, A.: O mejlkách, aneb Spisek útěšný pro redaktory, editory i autory. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 16. Praha 1999-2000, s. 239-259; FAULMANN, K.: Illustrierte Geschichte der Buchdruckerkunst. Mit besonderer Berücksichtigung ihrer technischen Entwicklung bis zur Gegenwart. Wien-Budapest-Leipzig 1882; HELLINGA, L.: Analytical bibliography and the study of early printed books with a case-study of the Mainz Catholicon. Gutenberg-Jahrbuch 1989, s. 47-96; OHLHAVER, H.: Über Druckfehler. Eine heiter-besinnliche Studie. Hildesheim 1960; TOBOLKA, Zd. V.: Kniha. Její vznik, vývoj a rozbor. Praha 1949; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.