Cizojazyčná bohemika v cizině

Z Encyklopedie knihy

Jeden z nejstarších knižních dřevořezů (Bamberg? ca 1463). Jan ze Žatce: Ackermann von Böhmen (Bamberg?, Albrecht Pfister ca 1463). Dřevořezová ilustrace u 9. kapitoly (nahoře Oráč proklíná trůnící Smrt za skon své milované ženy, dole řeholníci vyhlížejí svatební průvod). Repro: Schramm 1922.

Cizojazyčná bohemika v cizině se na rozdíl od jazykově českého knihtisku v cizině vyskytují už před rokem 1500. Patří sem především tiskařská bohemika čili produkce českých a moravských tiskařů v cizině: moravský Němec Valentin FernandezLisabonu, Matthias Moravus rozený v Cetkovicích u Moravské Třebové a působící v italském Janově a později v Neapoli, chebský rodák Johann SensenschmidtNorimberku (zda lze k těmto osobám přiřadit i údajně pražského zlatníka a pasíře Prokopa Waldvogela působícího v Avignonu, s jistotou nevíme). Od tiskařských bohemik je třeba odlišit několik desítek autorských a stovky obsahových bohemik, které vznikly prací tiskařů nečeského původu. Část z této jazykově latinské a německé tvorby měla díky aktuálnímu obsahu a renomé autorů nadnárodní ráz. Ostatní publikace objednala domácí katolická církev pro vlastní potřeby.

Zatímco podchycení těch bohemik, jejichž autoři, překladatelé či editoři se na historickém území Čech narodili anebo působili, je sice náročné, ale ještě zvládnutelné, soupis prvotisků obsahem spjatých s domácími reáliemi přináší značné problémy kvantitativního rázu (mimo jiné sem aspirují takřka všechny zahraniční historie a kroniky, nebo většina náboženských polemik). Právě v tom spočívá jeden z důvodů, proč podrobný přehled zahraničních bohemik 15. století u nás dosud chybí a je suplován materiálovými statěmi Flory Kleinschnitzové a Emmy Urbánkové.

Patrně nejstarším cizojazyčným bohemikem tištěným v zahraničí je ilustrovaný traktát Jana ze Žatce (též Jan ze Šitboře čili Jan z Teplé) Ackermann von Böhmen (Bamberg? ca 1463), který připravila dílna Albrechta Pfistera. Z hlediska chronologie může dle starších bibliografů další místo připadnout Pseudo-Husovu spisu Gesta Christi (Speyer? ca 1472) z dílny takřečeného Tiskaře Gesta Christi. Tento Kristův životopis se v Husových sebraných spisech (ed. Matthias Flaccius Illyricus) ocitl už roku 1558, ale později byl jako nepatřičný vyloučen. K raným bohemikům patří též Dialogus contra Bohemos atque Thaboritas de sacra communione corporis Christi (Köln/R.? před 1472?), který napsal Pius II. (vlastním jménem Aeneas Sylvius Piccolomini) a vytiskl snad Ulrich Zell. Velmi rozšířená byla Historia Bohemica (Roma 1475), jejíž autor Pius II. při psaní roku 1458 zužitkoval i vlastní poznatky z diplomatické mise u Jiříka z Poděbrad. První vydání Historie pořídili v Římě dva společníci z Německa, totiž Johann Nikolaus Hanheymer (též Hahneymer, činný 1474-1475) a Johann Schurener (též de Bopardia, Bopharida, Scheurener, 1474-1478). Podruhé byla Historie tištěna asi roku 1489 v Basileji a během 16. století vzniklo několik dalších zahraničních edicí s názvem „De Bohemorum origine ac gestis historia“ (česky poprvé u Mikuláše Konáče z Hodiškova 1510). V témže roce jako první, římské vydání Historie vyšel také protižidovský spis rodáka z české Kadaně Petra Nigera Contra perfidos Judaeos de conditionibus veri Messiae (Esslingen 1475). V dějinách německého knihtisku se cituje proto, že jde o první knihu užívající (byť jen sporadicky) hebrejskou abecedu.

Zakladatel knihtisku v Lipsku Marcus Brandis (činný 1481-1487) věnoval pozornost naopak populárně naučné bohemikální literatuře. Byl v úzkém kontaktu s lékařem a hodnostářem lipské univerzity českého původu Václavem Faberem z Budějovic, jehož latinské a německé pranostiky, např. raný Prognosticon für Leipzig 1483 (Leipzig 1482?), byly tou dobou velmi populární. Stejné oblibě se těšily také Faberovy minuce, které takřka monopolně mezi léty 1486/87-1506 vydával Martin Landsberg, např. Almanach für Leipzig 1487 (Leipzig 1486?).
Historia Bohemica od Pia II. (Roma 1475). Pius II, papa: Historia Bohemica (Roma, Johann Nikolaus Hanheymer – Johann Schurener 1475). Fol. 1a s počátkem předmluvy a reprezentantou namísto iniciály I(Nteritura). Antikvariát Meissner (Praha).
Brandis tiskl též Regimen hominis sive Vetularius (Leipzig 1484) pražského arcibiskupa Zikmunda Albíka z Uničova, sepsaný okolo roku 1422. Albíkův regimen se tak stal nejstarším lékařským tiskem českého původu. Od poloviny 80. let lipští tiskaři uveřejňovali též desítky učebnic chebského rodáka Paula Niavise (Schneevogela), např. Latina idiomata (Leipzig ca 1494). Tiskařem této příručky byl Konrad Kachelofen. Z jeho dílny vyšel též anonymní novinový leták o pražském povstání roku 1483 Passio Pragensium (Leipzig? ca 1484) a latinské Psalterium (Leipzig ca 1485). Z Landsbergovy dílny snad pochází Tractatus de complexionibus (Leipzig? ca 1493), který sepsal jindřichohradecký rodák Johannes de Nova Domo.

Jak už bylo naznačeno výše, zahraniční publikum samozřejmě zajímal náboženský vývoj Čech. Takzvaná „causa Bohemica“ zaměstnala mnohé sazeče, např. Tiskárna bratrů společného života uveřejnila relaci Poggia Florentina Epistola de morte Hieronymi Pragensis (Rostock ca 1476). Odrazem polemiky katolíka s utrakvistou Janem Rokycanou je Tractatus contra perfidiam aliquorum Bohemorum Hilaria Litoměřického (Strasbourg 1485). Dříve se cizí badatelé a u nás i Zdeněk Václav Tobolka domnívali, že původcem tisku je Johann Grüninger. Mladší generace bibliografů však výrobu přiřkli anonymnímu Tiskaři Postily Jordana z Quedlinburku 1483 (ten je někdy ztotožňován s Georgem Husnerem). Během 90. let 15. století bylo v zahraničí uveřejněno několik dalších katolických polemik s českými heretiky, např. Conclusiones contra quorundam Bohemorum errores lipského cisterciáka Balthasara de Porty (Leipzig 1494?). Spisek tištěný Gregorem Böttigerem (též Werman, činný 1492-1497) obsahuje 39 tezí převážně proti Husovu učení. Bohemikální ráz má také bohatě ilustrované Concilium zu Konstanz písaře Ulricha Richentala (Augsburg 1483), které vyšlo prací Antona Sorga a přináší cenný kulturněhistorický materiál k poznání života soudobého kléru i měšťanské společnosti. Granova edice pramenů z let 1414-1418 Concilium Constantiense. Acta et decreta (Hagenau 1500) obsahovala vůbec poprvé tištěnou pasáž „Errores Iohannis Wickleff et Iohannis Huss damnati in concilio Constantiensi“.

Liturgickou literaturu českým kněžím a na Moravu dodával Johann Sensenschmidt. Nákladem Petera Dracha ml. vyrobil nejprve 420 exemplářů Missale Olomucense (Bamberg 1488) a o rok později dodal stejný počet Missale Pragense (Bamberg 1489, společně s Heinrichem Petzensteinerem). Do Drachovy dílny se hlásí též Epistolae perutiles českého kartuziána Jana Rodeho (Speyer? ca 1490-1491). Na tisk bohoslužebných příruček byl často kontrahován též Georg Stuchs. Pro pražské arcibiskupství připravil Breviarium Pragense (Nürnberg 1492, 1502 a 1509), Obsequiale sive Benedictionale Pragense (Nürnberg 1496) a Missale Pragense (Nürnberg 1498, 1503 a 1508). Pro Moravu dodal Missale Olomucense (Nürnberg 1499). Na základě typologického rozboru bylo Stuchsově tiskárně nově přisouzeno také Jus municipale Moraviae (Nürnberg ca 1498), které se dlouho považovalo za tisk brněnský. Z již zmíněné Grüningerovy dílny vyšlo na objednávku biskupa Stanislava Thurza Breviarium Olomucense (Strasbourg 1499).
Hilariův Tractatus (Strasbourg 1485). Hilarius Litoměřický: Tractatus contra perfidiam aliquorum Bohemorum (Strasbourg, Georg Husner? 1485). Fol. a2a s ručně doplněnou iniciálou C(Vm). Antikvariát Meissner (Praha).
Patrně jediným domácím autorem publikujícím během 15. století v Itálii byl humanista Augustinus Moravus (Käsenbrod). Jeho drobný Dialogus in defensionem poetices (Venezia 1493) vytiskl zřejmě Paul Fridenperger (též Friedenperger, činný 1486-1490 ve Veroně a 1493-1495 v Benátkách). Nerozsáhlý Augustinův traktát De modo epistolandi (Venezia 1495) publikoval Simon Bevilacqua. V Benátkách byly mimo to tištěny ještě dvě Augustinovy pranostiky (1491 a 1494), zatímco slavnou polemiku s valdenskými uveřejnil Konrad Baumgarten v Olomouci. Ani rakouští tiskaři počet cizojazyčných bohemik před koncem 15. století patrně příliš nezvýší. Jediná publikace, totiž Epistola de miraculis Budwicii actis jubilei anno Domini 1500 od budějovického rodáka Václava Haydera (Wien? 1500?), vznikla snad u Johanna Winterburgera.

Do terénu cizojazyčných bohemik z doby po 1501 žádná soustavnější sonda učiněna nebyla, takže monografická syntéza o zahraničních titulech z hlediska autorů, témat, žánrů a konfesí prozatím chybí. K dispozici je však retrospektivní evidence nazvaná „Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800“. Vzniká péčí Knihovny Akademie věd ČR. K roku 2002 obsahovala asi 46.000 záznamů včetně deziderat. Leckterá cizojazyčná zahraniční bohemika, která alespoň minimálním výskytem českých slov aspirují do jazykově české národní retrospektivní bibliografie, jsou evidována Knihopisem. V tištěné podobě lze mimo to pracovat se Zíbrtovou bibliografií a s Rukovětí humanistického básnictví v Čechách a na Moravě (materiál obou příruček je však časově ohraničen).

Předběžná studia ukazují, že významnou skupinu cizojazyčných bohemik tvoří odborná próza. Tři základní a přitom spojité důvody, proč domácí vědci publikovali svá díla německy nebo latinsky za hranicemi, spatřujeme ve snaze proniknout prostřednictvím kvalitnějších tiskáren i spolehlivějšího trhu k širšímu učeneckému fóru. Odrazovým polem se až do národního obrození stávaly převážně německy mluvící země. K nejdříve exportovaným oborům náležela hudba (Václav Filomates 1512). Od počátku 16. století odcházely do ciziny také rukopisy z lékařství a balneologie (např. Václav Payer, Georg Agricola, Jan Jesenský, Jan František Löw z Ehrenfeldu, Jiří Procházka) a od 60. let 16. století rukopisy o astronomii (Cyprián Lvovický ze Lvovic, Tadeáš Hájek z Hájku). Do ciziny se počátkem 17. století obrátily také rudolfínské kapacity v geologických a alchymistických oborech (Martin Ruland ml. i st., Michal Maier, Daniel Stolcius). Totéž platí během 17.-18. století pro matematiku a fyziku pěstovanou řádovými učenci (jezuita Jakub Kresa publikoval až v Bruselu a Madridu, premonstrát Prokop Diviš v Tübingen). Přesto pobělohorský vývoz naukových bohemik slábne, neboť publikačním aktivitám domácích řeholníků, pedagogů a studentů postačuje výrobní kapacita pražských institucionálních tiskáren (výjimkou jsou obrazové ohlášky dizertací z augsburských dílen). Sílí však export domácí cizojazyčné barokní legendy. Tato literatura šířila povědomí o Čechách a dotvrzovala, že se země navrací mezi západoevropská katolická společenství (Bohuslav Balbín, Jiří Barthold z Braitenberka, Jan Tomáš Vojtěch Berghauer, Albert Chanovský, Jan Jiří Středovský aj.). Třetí rovinu tiskařsky zahraničních bohemik lze vyhradit jazykově nečeské tvorbě exulantů. Exulantské práce útěšné, lexikografické, politicko-vlastivědné, ba i zahradnické ve srovnání s domácí odbornou prózou i legendou žily díky oprávněným aktivitám cizích nakladatelů a tiskařů na trhu nejdéle (Jan Amos Komenský, Pavel Stránský, Jiří Holík).



Bibl.: BIBLIOGRAFIE cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. I. Produkce tiskáren na dnešním území České republiky v 16. a 17. století (red. Anežka Baďurová). Praha 2003 (CD-ROM vydaný Knihovnou Akademie věd České republiky); KNIHOPIS českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. … Redigoval dr. Zdeněk Tobolka [od 5. svazku dr. František Horák]. Díl I. Prvotisky (do r. 1500). Text + tabule. Díl II. Tisky z let 1501-1800. Svazek 1-9 (písm. A-Z). Praha 1925-1967; KNIHOPIS českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. … Dodatky. Díl I. Prvotisky (do r. 1500). [Sestavila] dr. Emma Urbánková. Díl II. Tisky z let 1501-1800. Založil doc. dr. Zdeněk V. Tobolka, pokračovali doc. dr. František Horák a dr. Bedřiška Wižďálková. Část I. písm. A-. Praha 1994-; RUKOVĚŤ humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. Založili A. Truhlář a K. Hrdina. Pokračovali J. Hejnic a J. Martínek. Sv. 1-5. Praha 1966-1982 (vše, co zatím vyšlo); ZÍBRT, Č.: Bibliografie české historie. Sv. 1-5. Praha 1900-1912.

Lit.: KLEINSCHNITZOVÁ, Fl.: Výstava prvotisků v Národním muzeu. Časopis československých knihovníků 4, 1925, s. 30-39; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930; URBÁNKOVÁ, E.: K problematice soupisu prvotisků. Ročenka Státní knihovny ČSR v Praze 1974. Praha 1977, s. 107-116.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.