Claude Garamond

Z Encyklopedie knihy

Antikva Clauda Garamonda (Paris 1544). Repro: Muzika 1963.

Claude Garamond (ca 1480-1561) významný pařížský písmař a písmolijec, tvůrce antikvy a polokurzivy vrcholného typu. Vyučil se u Geoffroye Toryho a po vzniku samostatného cechu (1539) obdržel roku 1543 titul královského písmolijce. Ještě téhož roku František I. u něho objednal řecké tiskové písmo. Garamondův nově konstruovaný písmový řez „Grecs du roy“ byl poprvé užit ve třech písmových stupních Robertem Estiennem nejst. v knize Eusebia Caesariensis Ecclesiasticae historiae libri X (Paris 1544). Estiennům 1544 byla z Garamondovy písmolijny dodána také první varianta antikvy označovaná jako „Gros romain“. Ta, opírajíc se o aldinský typ, který vytvořil Francesco Griffo, modeluje spodní část serifů dekorativním půlobloučkem a potlačuje kontrast mezi slabými a silnými tahy. Toto zjednodušení dovolilo vzniknout minuskulím o velkém písmovém stupni „Gros canon“ (neboli dvoutext), jichž se pak ve francouzském knihtisku s oblibou užívalo při sazbě titulních stran. Tisková polokurziva byla poprvé pojata jako rovnocenný doplněk vertikální antikvy.

Část Garamondovy pozůstalosti převzal žák Guillaume Le Bé st. a část zakoupili tiskaři Christophe Plantin a André Wechel (ten roku 1573 utekl před hugenoty z Paříže do Frankfurtu/M. a okolo 1592 matrice prodal nejvýznamnější evropské písmolijně tamních Egenolffů). Již koncem 16. století tak Garamondovo písmo opustilo Francii a pro velmi dobrou čitelnost se stalo evropským standardem (v Čechách s ním tiskli mimo jiné Jiří Melantrich z Aventinu a Daniel Adam z Veleslavína). Až do začátku 20. století, kdy byl za tvůrce nejstaršího antikvového tiskového písma francouzského původu označen Simon de Colines (1531), se prvenství tradičně přiznávalo Garamondovým abecedám. Časem se s Garamondovým jménem taktéž neprávem spojila antikva Jeana Jannona. Ve 20. století vzniklo několik stejnojmenných replik Garamondova písma. Písmový stupeň o velikosti 10 typografických bodů, užívaný především při sazbě běžné beletrie, získal na jeho počest označení garmond.


Lit.: BEAUJON, P. [= WARDE, B.]: The Garamond types. The Fleuron 4, 1926, s. 131-182; BRUN, R.: Le livre français. Paris 1969; BRUN, R.: Le livre français de la renaissance. Paris 1970; FEBVRE, L.-MARTIN, H. J.: L’apparition du livre. Paris 1971; GECK, E. (ed.): Das Wort der Meister. Bekenntnisse zu Schrift und Druck aus fünf Jahrhunderten. Berlin-Frankfurt/M. 1966; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963; O’DAY, Ed.: Claude Garamond and his place in the renaissance. San Francisco 1927; VERVLIET, H. D. L.: Les canons de Garamont. Essai sur la formation du caractère romain en France au seizième siècle. In: Refugium animae bibliotheca. Festschrift für Albert Kolb. Wiesbaden 1969, s. 481-500; WILKES, W.: Garamonds Gießinstrument? Philobiblon 25, 1981, s. 184-193; WOLF, R. (ed.): Altmeister der Druckschrift. Frankfurt/M. 1940.

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 357.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.