Daniel Vojtěch Kamenický

Z Encyklopedie knihy

Část Bible svatováclavské (Praha 1677–1715). Bible česká zv. Svatováclavská (Praha, Tiskárna jezuitská, fa. Jáchym Jan Kamenický 1677–1715). Titulní strana (za fol. *6) druhé části Starého zákona z roku 1712. Antikvariát Meissner (Praha).

Daniel Vojtěch Kamenický (též K. Daniel Adalbert, K. Daniel Albrecht, zemř. 1711), tiskař v Hradci Králové a v Litomyšli. Pravděpodobně je totožný s Danielem Kamenickým, faktorem pražské Tiskárny jezuitské (1671), který se téhož roku a znovu 1682 neúspěšně snažil provozovat živnost v Brně. Daniel Vojtěch v Hradci Králové kolem roku 1670 zakoupil od dědiců Jana Arnolta zvaného Lehnický knihtiskařskou pozůstalost a dle dnešního povědomí samostatně tiskl v letech 1673-1681. Pak byl povolán do Litomyšle, kde samostatně pracoval v dílně Jana Arnolta st. z Dobroslavína 1685-1709 (roku 1686 ji od Arnolta odkoupil). Snad posledním zde vyrobeným titulem byla Alma sodalitas B. V. Mariae in coelos assumptae (Litomyšl 1709) s poznámkou „typis Danieli Adalberti Kamenicky“.

Královéhradecké i litomyšlské tisky Daniela Vojtěcha Kamenického nevynikají většinou ani obsahově, ani typograficky. Ediční program, opírající se v reedicích o obchodně vyzkoušené tituly, zřetelně ukazuje na vazby s pražskou Tiskárnou jezuitskou, např. Bedřich Bridel Sláva svatoprokopská z rozličných autorův … sebraná (Litomyšl 1689), Zpráva o jubileum aneb milostivém létu … s přidanými náležitými modlitbami učiněná (Litomyšl 1707) aj. Zajímavý doklad o rozvoji soudobého divadla představuje ze 13 dnes známých královéhradeckých tisků pět latinských synopsí.

Novým majitelem královéhradecké dílny se stal Václav Jan Tibelli a litomyšlská tiskárna přešla po smrti Daniela Vojtěcha na jeho syna Jana Kamenického (zemř. 1751). Janova tiskárna byla v činnosti 1720-1751. Po několikaleté pauze, v níž působnost firmy není dnes doložena, přejímá živnost Janův syn Antonín Vojtěch Kamenický (zemř. 1775). Jak dokazuje příležitostný text Mikuláše Adaukta Voigta Doctor eruditione, fide a exemplo conspicuus sanctus Thomas de Aquino ... panegyrico celebratus ... MDCCLII. (Litomyšl 1752?), fungování Antonína Vojtěcha Kamenického je doloženo prozatím pouze mezi tímto tiskem a rokem 1769. Jan i Antonín Vojtěch produkovali většinou latinskou náboženskou literaturu související s litomyšlskými piaristy (např. teze k řádovým dizertacím). Mnoho titulů (i jazykově českých) je z oblasti kazatelské prózy oslavující sv. Jana Nepomuckého, Josefa Kalasanského, Tomáše Akvinského apod. Obchodně vděčným artiklem byly také kramářské písně. Smrtí Antonína Vojtěcha při požáru města, v němž lehl popelem i dům s tiskárnou, končí účinkování královéhradecko-litomyšlské větve Kamenických. Novým majitelem spáleniště se od 1776 stává rodina Turečků.

Rentzova ilustrace Bleiweisových tezí z aristotelovské filozofie (Praha 1738). Bleiweis, Jan: Gloriosissimi … gestis … Lotharingorum gentis … tractatibus de mundo, coelo et elementis … publice propugnavit … d. Joannes Ernestus S.R.I. comes de Bubna & Littitz (Praha, Tiskárna jezuitská, fa. Leopold Jan Kamenický 1738). Detail nesignované (Rentzovy?) tabule s armilární sférou za pag. 82. Antikvariát Meissner (Praha).

Nejstarší zprávy o pražské větvi Kamenických starší literatura spojuje s Danielem, který roku 1671 pracoval jako faktor u pražských jezuitů a o němž však lze hypoteticky soudit, že je totožný s královéhradeckým a litomyšlským tiskařem Danielem Vojtěchem Kamenickým. Spolehlivější biografická data dodnes nemáme ani o jeho příbuzných. První z nich, Jáchym Jan Kamenický (zemř. 1733?), je doložen během 1707-1716 nejprve jako faktor Tiskárny jezuitské a mezi léty 1716-1733 jako samostatný pražský tiskař. Některé své tisky v impresech podepisoval pouze křestním jménem Jáchym. Byl-li literárně činný, pak mu lze dle Dlabače připsat autorství spisu Eigentlicher Entwurf und Vorbildung der … Prager Brücken (Praha 1716). Jiný příbuzný, snad bratr předchozího, se v letech 1712-1727 prezentoval jako Jáchym František Kamenický. Chybův Slovník obě osoby ztotožňuje a teprve budoucí průzkum ukáže, zda právem, či omylem. Stejně tak otevřené zůstává působení dalšího člena rodiny, a to Leopolda (Jana) Kamenického, který, nejde-li o jinou osobu, sporadicky užíval i obě křestní jména. Jako samostatný tiskař je Leopold v Praze doložen jen krátce 1733-1735, pak dílnu prodal bývalému kolegovi Janu Norbertu Fickému a nadále se živil u několika principálů jako faktor: 1735-1739 vystřídal Fického v Tiskárně jezuitské, 1763 je doložen u Kateřiny Labounové a 1764-1765 a 1769-1771 u Jany Průšové. Dle Josefa Volfa byl roku 1765 členem pražského tiskařského bratrstva. Po léta 1766-1769 byl v této podpůrné instituci zapsán i další typograf jménem Václav Kamenický, o němž jiné zprávy prozatím nemáme.

Stejně jako tiskárny příbuzných v Hradci Králové a Litomyšli přebíral ediční program pražské větve komerčně úspěšné tituly kapacitně silnějších firem (Jan Mikuláš Hampel, Karel Josef Jeřábek, Tiskárna jezuitská aj.). Tyto reedice se týkaly zejména děl jezuitů Matěje Václava Štajera Postila katolická (Praha 1719, podepsán Jáchym Jan K.) a Kancionál český (Praha 1727, podepsán Jáchym K.) a Fabiána Veselého, jehož trojdílnou sbírku Conciones zahájila prvním dílem Tiskárna jezuitská (Praha 1724), druhý díl vytiskl Jáchym František K. (Praha 1725) a v třetím dílu je podepsán opět jen Jáchym K. (Praha 1730). Dalším obchodně výnosným přetiskem bylo kupř. Dictionarium von dreyen Sprachen, teutsch, lateinisch und böhmisch Kašpara Zachariáše Wussina (Praha 1722-1729). Ve všech pražských tiskárnách této rodiny se vyráběly samozřejmě i latinské teze k univerzitním dizertacím.


Lit.: FLODROVÁ, M.: Brněnští tiskaři v 17. a 18. století. Brno v minulosti a dnes 9. Brno 1970, s. 56-80; JOHANIDES, J.: Staré královéhradecké tisky. Hradec Králové 1973; VOLF, J.: Podpůrné bratrstvo knihtiskařů v letech 1766-1769. Český bibliofil 6, 1934, s. 25-38; VOLF, J.: Z dějin tiskárny v Hradci Králové v 18. století. Časopis Národního muzea 104, 1930, s. 74-79.

Lex.: DLABAČ 2. 89 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; CHYBA 141-143 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 332 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; PAISEY, D. L.: Deutsche Buchdrucker, Buchhändler und Verleger 1701-1750. Beiträge zum Buch- und Bibliothekswesen 26. Wiesbaden 1988, s. 128.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.