Daniel Wussin

Z Encyklopedie knihy

Daniel Wussin (též DW, DWu, Vušin, Wus., Wuschin, Wusin, Wussim, ca 1626-1691) nejstarší člen pražské rodiny rytců, knihkupců a nakladatelů 17. a 18. století. Pocházel ze Štýrského Hradce a do Prahy přesídlil nejpozději roku 1658. Následujícího léta se oženil a o rok později (1660) získal měšťanství na Novém Městě pražském. Z něho se však vyvázal a roku 1668 vstoupil do svazku staroměstského, poněvadž zamýšlel provozovat knihkupeckou živnost na Starém Městě. Jako knihkupec je prozatím doložen jen 1686, avšak je docela možné, že se touto profesí zaobíral až do konce života. Odpovídají tomu jeho průběžné aktivity nakladatelské směřující zejména k odborné právnické literatuře a do sféry volné a užité grafiky. Po drobných korekturách kupříkladu nově vydal Aretinovo Regni Bohemiae nova et exacta descriptio (Praha 1665), na němž čteme „prostat apud Daniel Wussim civem Neo-Pragensem, qui pro honore ac utilitate patriae opus hoc renovavit et excudit“. Také nejedna jeho knižní ilustrace je opatřena signaturou „Daniel Wussim excudit“.

Jako ilustrátor realizoval především erby a frontispisy: Franciscus Natolius Zpráva o velikém triumfu ku poctivosti s. Františka Xaveria (Praha 1658, titulní postava ve Wussinově provedení jen v některých exemplářích, jinak bývá zařazena Doomsova analogická rytina), Jan Tanner Amphitheatrum gloriae, spectaculis leonum Waldsteinicorum adornatum (Praha 1661, alegorie a rodový erb dle Karla Škréty), Jan Tanner Trophaea sancti Wenceslai (Praha 1661, scéna světcovy oslavy dle Škréty), Jan Tanner Vestigia virtutis et nobilitatis Sternbergicae in regno Bohemiae (Praha 1661, frontispis a dvě přílohy dle Škréty), Joannes Duns Scotus Domus sapientiae (Praha 1663, frontispis dle předlohy Jana Bedřicha Hese z Hesic), Artikule sněmovní (Praha 1664, erb Mikuláše Gerstorfa z Gerstorfu, přetiskován i v německých verzích až do roku 1670), Ján Nadási Annus Joannis seu Commentarius dierum eorum (Praha 1664, frontispis dle Hesovy předlohy), Jan Amos Komenský Janua linguarum reserata aurea (Praha 1667, erb Englů z Engelsflusu), Jan Varinus Kratičký vejtah ctností a zázrakův svatého Petra z Alcantary (Praha 1669, titulní postava), jednolist Relací, kterak se léta Páně 1669. … pana Matouše Ferdinanda, arcibiskupa pražského, … příjezd šťastně stal (Praha? 1669? vyobrazení příjezdu Matouše Ferdinanda Sobka z Bilenberku do Prahy), Artikule sněmovní (Praha 1671, erb Petra Mikuláše Straky z Nedabylic), Vita, mors et translation S. Norberti, Magdeburgensis archiepiscopi (Praha 1671, rozkládací příloha „Sacellum divo Norberto“ později zařazená i do pražského tisku Saeculum Sioneum in illuminatione vultus Norbertini z roku 1727?), Artikule sněmovní (Praha 1672, erby Františka ze Seidleru a Jana Jiřího Olbrama Brandlinského z Štěkře, odtud přetiskováno i v německých verzích zhruba do 1676), Tomáš Nigrin Ovotce z růží nejsvětějšího arcibratrstva Svatého růžence (Praha 1672, v některých exemplářích mariánský frontispis), Kvítek v církvi svaté rozkvetlý (Praha 1684, obraz Panny Marie). Daniel Wussin je také adaptátorem a novým vydavatelem Smíškova frontispisu s liškou sedící na podstavci a poučující zvířata. Frontispis původně provázel soubor bajek Mišle šualim. Parabolae vulpium (Praha 1661), který adaptoval Berakja ben Nitronaj ha-Nakdan. Novotisk, na němž je Smíškův podpis zčásti vyradován, užil po Wussinově smrti jeho syn Kašpar Zachariáš jako frontispis Janditova díla Grammatica linguae boemicae methodo facili (Praha 1732 i 1739). Nová signatura zní „D. Wusin excud.“.

Rytina Jana Františka Samuela Wussina (Nürnberg 1686). Browne, Edward: Auf genehmgehaltenes Gutachten und Veranlassung der kön. engell. Medicinischen Gesellschaft in London durch Niederland, Teutschland, … Oesterreich, … gantz sonderbare Rejsen, … in die Hoch-Teutsche übersetzt (Nürnberg, Johann Michael Spörlin 1686). Mědirytová tabule u pag. 242 (interiér vídeňské Dvorní knihovny). Antikvariát Meissner (Praha).

Prvorozený Danielův syn Jan František Samuel Wussin (nar. 1663) pracoval v Praze, Mnichově a ve Vídni a naživu byl ještě roku 1705. Pod volnou grafikou se až do 90. let podepisoval většinou spolu s otcem. Druhorozený syn Kašpar Zachariáš Wussin (1664-1748) získal pravděpodobně právnické vzdělání a od roku 1705 až do konce života zastával funkci radního na Starém Městě pražském. Jako mědirytec je doložen od 90. let 17. století do roku 1746. Přinejmenším během 1700-1746 byl i knihkupcem a nakladatelem. Posledním dvěma profesím se však věnoval již dříve, jak dokládá jeho Catalogus librorum, qui apud Casparum Zachariam Wussin Pragae venales praestant (Praha 1697). V letech 1737-1742 spolupracoval nakladatelsky se svým zetěm Korneliem Petrem Wernerem (zemř. před 1748). Werner si od 1732 také vyvolil profesi knihkupce (v jeho rodině wussinovský podnik zůstal asi do 1753 a pak se stopy po něm ztrácejí). Wussin zajišťoval vydávání odborné a školní literatury především pro pražskou Tiskárnu arcibiskupskou, např. Janditovy a Schambogenovy učebnice. Sám se zabýval lexikografií. Napsal a financoval tři vydání Dictionarium von dreyen Sprachen, teutsch, lateinisch und böhmisch (Praha 1700-1706?, 1722-1729? a 1740-1746?). S pozměněným názvem Haec tabula Regni Bohemiae připravil další, v pořadí již čtvrté, avšak nedatované vydání Aretinovy mapy (Praha, non post 1747?).

Obě profese Kašpara Zachariáše, rytecká i nakladatelská, jsou společně doloženy na dekorativních jednolistech pražských paláců i některými publikacemi, např. gratulačním spisem Sol super horizonte Prageno primum conspicuus (Praha 1695), v němž je rozměrný frontispis se slavnostním průvodem při instalování nového arcibiskupa Jana Josefa hraběte Breunera, anebo pasionálem Johanna Heinricha Haina Allgemeine christliche Einöde (Praha 1733). Zde jednotlivé životopisy doprovází nejméně 52 podobizen poustevníků, které jsou kopiemi ilustrací Jana st. a Raphaela st. SadelerovýchMonumenta anachoretorum (Venezia 1600). Dřevořezový frontispis se sousoším sv. Luitgardy v publikaci Ludwiga Ungelehrta Nebeský dvůr (Praha po 1741) nese pouze značku „Wus“. Byl otiskován i v mladších vydáních pořízených během druhé poloviny 18. století.

Z dalších potomků je znám Karel Wussin (řádovým jménem Štěpán, 1722-1757). Byl premonstrátským kazatelem a bibliotékářem na Strahově v Praze. Naopak o Janu Kašparu Wussinovi, nakladateli německé verze Memoria justorum cum laudibus, Das in Segen ewig grünende Lob-Gedächtnuß der Gerechten (Praha 1704), se nepodařilo zatím zjistit nic.


Lit.: BERGEROVI, A. a V.-MACHYTKA, L.: Portrét pražského rytce Jana F. Samuela Wussina od Jana Kupeckého. Umění 32, 1984, s. 254-258; DVORSKÝ, J. (red.): Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1-2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha 1989; LAZAROVÁ, M.-LUKAS, J.: Praha. Obraz města v 16. a 17. století. Soupis grafických pohledů. Sv. 1. Praha 2002; RÖK, B.: Böhmen und Mähren. Ansichten, Stadtpläne und Landkarten aus der Graphischen Sammlung des Germanischen Nationalmuseums Nürnberg. Nürnberg 1995; ROUBÍK, Fr.: Soupis map českých zemí. Sv. 1-2. Praha 1951-1955; SMOLOVÁ-KROPÁČOVÁ, V.: Pražský radní, mědirytec a knihkupec Kašpar Zachariáš Vusín. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 291-298; ŠIMEČEK, Zd.: K úloze dovozu knih v českém knižním obchodě do roku 1918. In: Septuaginta Paulo Spunar (red. J. K. Kroupa). Praha 2000, s. 510-521; ŠIMEČEK, Zd.: Některé otázky knižního obchodu v Praze 18. stol. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 315-326; ŠVAMBERA, V.-ŠALOMON, B. (edd.): Monumenta cartographica Bohemiae. Vol. 1-6. Praha 1932-1938; VLNAS, V. (ed.): Sláva barokní Čechie. Praha 2001; VOLF, J.: Zápas mědirytce Vusína s pražskými knihkupci. Časopis Národního muzea 103, 1929, s. 173-196.

Lex.: DLABAČ 3. 425-428 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; CHYBA 305 (Werner) a 317-318 (Wussin); JIREČEK 2. 342 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; NAGLER 25. 96 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; NAGLER (Monogr.) 2. 1463 = NAGLER, G. K.: Die Monogrammisten und … Künstler …, welche sich zur Bezeichnung ihrer Werke eines figürlichen Zeichens, der Initialen des Namens, der Abbreviatur desselben etc. bedient haben. … Bd. 1-5. München-Leipzig 1858-1879, Index 1920 (repr. München 1919-1920, Nieuwkoop 1966 a potřetí 1991).; THIEME-BECKER 36. 317 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 2. 713 = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).; TOOLEY 4. 338. = TOOLEY, R. V.: Tooley’s dictionary of mapmakers. Revised eidition, ed. J. French. Vol. 1-4. Tring 1999-2004.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.