Datovaná vazba

Z Encyklopedie knihy

Datovaná vazba (z lat. datum = dáno) fakultativní součást výzdoby nacházející se v podobě arabsky či římsky tlačeného letopočtu obvykle na spodní části přední desky knižní vazby. Letopočet však nelze i přes jeho nápadnost považovat za univerzální nástroj k datování knihvazačovy práce. Leckterý rok je totiž spjat s obsahem publikace (u administrativních tak avizuje dobu založení písemnosti a na historiích a kronikách může znamenat počátek vyprávění). Jsou také případy, kdy letopočet byl k hotové vazbě připojen dodatečně na přání zákazníka až v okamžiku koupě (tehdy značí jen dobu nabytí, která se zpravidla liší nejen od tiskařova impresa, ale nesouhlasí ani s dobou knihařova úkonu). Při datování vazby prostřednictvím letopočtu je třeba dbát též na to, zda jednotlivé číslice jsou do výzdobné kompozice začleněny organicky a důvěryhodně. Tam, kde přicházejí v nepřirozených pozicích, přespříliš vtěsnané nebo vysunuté z příslušného pole, mohl být svazek záměrně postdatován, anebo antedatován. K časovému zakotvení takové vazby je pak lépe využít pásmo mezi rokem tisku (terminus post quem) a rokem uvedeným na vazbě (terminus ante quem).

Jako spodní hranice datování explicitně nedatovaných vazeb slouží impresum (u konvolutu vročení nejmladšího přívazku), nepřímo i marginálie a ostatní provenienční aparát. Hranicí post quem k datování explicitně nedatovaných vazeb je též letopočet vrytý na kování, anebo do tiskové plochy knihařského nářadí. Neznamená však nic jiného nežli dobu výroby či nákupu řemeslnické potřeby, případně čas založení dílny. Leccos zde může napovědět i konfrontace samostatného iniciálového nebo erbovního supralibros s životopisným a genealogicko-heraldickým materiálem. Zásadně důležité je však posouzení umělecko-historických a technických náležitostí knižního korpusu. Přitom se naskýtá kardinální otázka, zda jde o vazbu původní, i když vznikem mladší a přitom zdobenou otisky starého leč funkčního nářadí, anebo o vazbu s anachronickými doplňky. Tak je tomu běžně na korpusech 16. století, které jsou dodatečně vybaveny barokním kováním a sponami. Mladší zásahy, projevující se mimo jiné nesourodostí pokryvu v hřbetní partii a na deskách, bývají obvykle rozpoznatelné ještě před podrobným rozborem slohových a technických kvalit. Spolehlivější východiska k datování poskytuje vazba signovaná.


Lit.: HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970; HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 19-145.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.