Depositio cornuti

Z Encyklopedie knihy

Depositio cornuti latinské označení žertovného obřadu při přijímání kornuta mezi samostatné tovaryše. Podmínkou bylo absolvování čtyř až pětileté učební lhůty, složení zkoušek a postulátu. Obřad na způsob středověkých univerzitních beánií se za přítomnosti publika scénicky provozoval přímo v tiskárně. Počínal jímavým, zpola veršovaným a zpola prozaickým prologem, v němž předřečník vyzdvihl přednosti knihtiskařského řemesla. Poté byl kornut (z lat. cornutus = rohatý) korunován šaškovskou čepicí opatřenou dvěma kozlími rohy s rolničkami a liščím ocasem. Během nadávek musel strpět několik symbolických políčků, tahání za vlasy, náznak pilovávání nehtů a holení a jiné tradiční obhroublosti. Hlavní osobě obřadu (depozitorovi) přitom sliboval, že zanechá všech dosavadních hříchů a s hrdostí a pýchou nového stavu povede pouze ctnostný život. Nato obdržel potvrzení (konfirmaci), že postoupil mezi tovaryše. Obřad ukončila kornutem vyvolená panna, která jeho rohatou čepici na znamení proměny nahradila oslavným věncem. Následovala všemi pomocníky očekávaná hostina, placená depozitorem.

Obřad ponejprv literárně zachytil Paulus de Vise v podobě grobiánské satiry Depositio cornuti typographici (Danzig 1521). Satira je dnes nezvěstná. Posloužila však jako předloha známému dílku Johanna Rista Depositio cornuti typographici, das ist Lust- oder Freudenspiel (Lüneburg? 1655), jehož popularita si vynutila nejméně devět reedicí. Z dokumentárních důvodů byl Ristův text převzat i do významného pojednání Heinricha Gottfrieda Ernestiho Die wol-eingerichtete Buchdruckerey mit 118 teutsch- lateinisch- griechisch- und hebräischen Schrifften (Nürnberg 1721). Průběh obřadu popisuje také tiskař Christian Friedrich Gessner v dvoudílné publikaci Der in der Buchdruckerei wohl unterrichtete Lehr-Junge (Leipzig 1743).

Navzdory tomu, že se kornuti zaučovali v každé středně velké a větší české i moravské tiskárně, žádný archivní doklad o průběhu těchto slavností, pokud vůbec existoval, u nás doposud publikován nebyl. Ačkoli obzvláště grobiánské prvky postupem času z obřadu vymizely, státní aparát z mravnostních důvodů a kvůli stížnostem na vysoké peněžní taxy scénické depozice počátkem 19. století zakázal docela. Od té doby slavnostní přijímání tovaryšů k řemeslu probíhalo komorněji a vrcholem obřadu se stalo nevinné gaučování.


Lit.: BLADES, W.: An account of the German morality-play, entitled Depositio cornuti typographici, as performed in the 17th and 18th centuries. With a rythmical translation of the German version of 1648. London 1885; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.