Deskotisk

Z Encyklopedie knihy

Ukřižování (kolorovaný dřevořez, Čechy? Slezsko? ca 1410–1420). Pravděpodobně nejstarší zachovaný jednolist domácí provenience. Ukřižování s asistenčními postavami Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou nalepeno na předním přídeští českokrumlovského misálu Ms. 117 (deponát Národní knihovna ČR (Praha)).

Deskotisk (angl. wood print, fr. xylographie, něm. Holztafeldruck, Tafeldruck či Xylographie) souhrnné pojmenování historických forem jednolistového tisku, který předcházel Gutenbergově technologii knihtisku z poloviny 15. století a uplatňoval se příležitostně i později. Dle materiálu tiskové formy a způsobu opracování rozeznáváme dřevořez (jinak také xylografie), kovoryt (kovořez), šrotový tisk a těstový tisk. Ze svrchní části deskovité (tabulové) formy byl ručně odebrán přebytečný materiál tak, aby žádaný reliéf ilustrace či textu vystupoval zrcadlově obráceně (odtud též synonymní označení deskotisku jako tabulového či blokového tisku). Poněvadž netisknoucí části štočku byly mechanicky zcela odebrány, či alespoň sníženy, vystupující reliéf opatřený tiskovou (ve vodě rozpustnou) barvou se reprodukoval tiskem z výšky. Otisk však ještě nevznikal v knihtiskařském lisu, nýbrž tlakem a krouživým pohybem ručního hladítka (fr. au frotton, něm. Reibedruck). Rubová strana jednolistu tak nesla zřetelné stopy po tření a zůstávala prázdná (anopistografický tisk). Ve srovnání s knihtiskem, jehož forma pojala jak mobilní sazbu, tak ilustrační štoček, byla technologie deskotisku značně neekonomická, neboť deska sloužila jen pro žádaný počet otisků, a ačkoli i pak mohla být ještě funkční, jako nepotřebná se vyřazovala.

Dřevořezový deskotisk znali řemeslníci v Číně již během panování dynastie Suej na konci 6. století, kovoryt ovládalo Japonsko po polovině 8. století (obě techniky pak byly na Dálném východě využívány pro výrobu knih až do 19. století). Deskotisk z dřevěných forem zdomácněl v Evropě poslední třetiny 14. století jako rychlá technologie potisku látek (něm. Zeugdruck, potiskovací patrona se nazývala Holzmodel, Model). Nejstarší zachovanou dřevořezovou tiskovou formou sloužící v letech 1370-1380 k dekoraci látek je 60 cm vysoký francouzský štoček „Le Bois Protat“ se třemi stojícími válečníky. Nejstarší známý datovaný dřevořezový deskotisk s postavou sv. Kryštofa nese letopočet 1423 (klášter Buxheim v Německu). Znalost kovorytu a šrotového tisku je v Evropě dosvědčena zhruba polovinou 15. století (nejstarším datovaným šrotovým deskotiskem je obrázek sv. Bernarda Sienského s letopočtem 1454). Ručně kolorované artefakty těžily z bohatého rezervoáru náboženských témat (odtud stněm. pojmenování tiskaře deskotisků jako „Heiligendrucker“). Distribuovaly se jako závěsné devoční grafiky, určené k ozdobě příbytků namísto méně dostupné tabulové malby. Tematicky ucelené cykly jednolistů byly také slepovány a sešívány do tvaru harmonikového leporela nebo blokové knihy. Deskotisk se úspěšně uplatnil i při výrobě hracích karet a papíru katunového. V Rusku stál u zrodu pozoruhodného fenoménu zvaného lubok. Obecně platí, že technická úroveň evropské deskotiskové grafiky 15. století je nižší nežli u artefaktů známých z Dálného východu.Jelikož všechny deskotisky měly spotřební charakter, do dnešních dnů se zachovaly jen vzácně. Nepříznivým mechanickým i klimatickým vlivům odolaly většinou tak, že již v minulosti byly připevňovány na knižní přídeští, anebo slepovány do knihvazačské makulatury. Počet deskotiskových obrázků chovaných v českých knihovnách a galeriích nepřesahuje 90 exemplářů domácí i zahraniční provenience. Podstatná část je uložena v pražské Národní knihovně (zde se také nachází pravděpodobně nejstarší deskotisk českého původu, totiž červeně a žlutě kolorované Ukřižování z let 1410-1420).


Bibl.: DELUGA, W.: Einblattdrucke des 15. Jahrhunderts in der Nationalbibliothek in Prag. Prag 2000; HEITZ, P.: Einblattdrucke des fünfzehnten Jahrhunderts. Bd. 1-100. Straßburg 1899-1942; SCHREIBER, W. L.: Handbuch der Holz- und Metallschnitte des XV. Jahrhunderts. Bd. 1-8. Leipzig 1926-1930 (repr. Stuttgart 1969-1976 v 11 svazcích); TOBOLKA, Zd. V.: Tisky 15. věku o jednom listu na území Československé republiky. Praha (1928).

Lit.: AUDIN, M.: La métalographie et le problème du livre. Gutenberg-Jahrbuch 1930, s. 11-52; BEVERS, H.: An unknown Bohemian woodcut. Print Quarterly 3/4, 1986, s. 343-346; DELUGA, W.: An early woodcut in Prague. Print Quarterly 14/2, 1997, s. 188-190; GEISBERG, M.: Geschichte der deutschen Graphik vor Dürer. Berlin 1939; HÁJKOVÁ, M.: … pro qualibet vice. Jednolistové tisky XV. věku a odpustkový list Sixta IV. Bibliotheca Strahoviensis 2. Praha 1996, s. 123-130; JIŘÍK, F. X.: O látkách potisknutých. Praha 1911; KOSCHATZKY, W.: Die Kunst der Graphik. Technik, Geschichte, Meisterwerke. Salzburg 1972; KREJČA, A.: Grafické techniky. Praha 1990; KREJČA, A.: Techniky grafického umění. Průvodce pracovními postupy a dějinami originální tiskové grafiky. Praha 1981; KRISTELLER, P.: Kupferstich und Holzschnitt in vier Jahrhunderten. Berlin 1921; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; LANDAU, D.-PARSHALL, P.: The renaissance print 1470-1550. New Haven-London 1994; PEČÍRKA, J.: Český gotický dřevoryt z prvé čtvrti XV. století. Umění 5, 1932, s. 123-126; SCHREIBER, W. L.: Monumenta xylographica. Auktionskatalog der 28. Kunstauktion von Gilhofer & Ranschburg. Wien 1909; SCHUBERT, J.: Die Entwicklung des chinesischen Blockdruckes. Leipzig 1940 (sep. Buch und Schrift, NF 3, 1940 Zum Chinesischen Stempel- und Holztafeldruck nebst vermischten Beiträgen aus dem Gesamtgebiete der Schrift- und Buchgeschichte); VOLAVKOVÁ, H.: Příspěvek ke studiím o jednolistech s Kristem, Pannou Marií a sv. Janem. Hollar 12, 1936, s. 110-118; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.