Erhard Ratdolt

Z Encyklopedie knihy

Ratdoltův tisk Euclidových Element (Venezia 1482). Euclides: Elementa geometriae (Venezia, Erhard Ratdolt 1482). Fol. a2a s počátkem červeno-černého textu a iniciálou P(Unctus). Zleva trojstranná ornamentální lišta pořízená dřevořezem bílé linie (dole v prázdném medailonu podpis pozdějšího majitele Jana Josefa Klausera). Zprava planimetrické diagramy. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM III 12.

Erhard Ratdolt (též Radtolt, 1447-1527/28) jeden z nejvýznamnějších tiskařů přelomu 15. a 16. století. Narodil se v rodině augsburského sochaře a od svých patnácti let dlel v Benátkách. Jeho zdejší činnost je doložena mezi léty 1476-1486. Počáteční dva roky pracoval společně s krajany Bernhardem Malerem (zvaným též Pictor) a Peterem Lösleinem, např. Johann Regiomontanus (vlastním jménem Johann Müller von Königsberg) Calendarium (Venezia 1476). Typografický názor této trojice byl značně pokročilý a novátorský. Kupříkladu hned u příležitosti Regiomontanova kalendáře 1476 publikovali vůbec první impresum na titulní straně, kterou navíc opatřili trojstranným rámem z ornamentálních lišt. O rok později k předmluvě Appianova díla Historia Romana (Venezia 1477) přitiskli jako jedni z prvních celistvou ornamentální borduru.

Společenství se však roku 1478 rozpadlo a o Ratdoltově existenci není několik let nic známo. Jeho prvním zcela samostatným benátským tiskem je Breviarium Benedictinum (Venezia 1480). Následovalo asi 50 publikací, většinou astronomické kalendáře a matematické příručky. Mezi nimi je první vydání Euclidova díla Elementa geometriae (Venezia 1482) či Pietro Borgo Aritmetica mercantile (Venezia 1484). Elementa sice neměla titulní list, zato však úvodní strana s dedikací byla pravděpodobně vůbec poprvé tištěna zlatě a vlastní Euclidův text obsahoval nejstarší exaktní ilustrace v dějinách tištěné knihy (obrázky mají podobu jednoduchých diagramů vzniklých kovorytem). Jiná díla byla vybavena minuskulními iniciálami s florálními motivy („litterae florentes“ čili skvící se písmena). Štočky vznikly na principu dřevořezu bílé linie.

Ilustrace z Ratdoltova tisku (Augsburg 1488). Thurócz, Johann (János): Chronica Hungarorum (Augsburg, Erhard Ratdolt 1488). Fol. o2b s trůnícím Zikmundem, císařem římským a králem uherským. Kolorovaný dřevořez. Knihovna Národního muzea (Praha), sign. Křivoklát 22 f 1 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě).

Roku 1486 Ratdolt přesídlil i s bohatými zásobami písma do rodného Augsburku, v němž pracoval mezi léty 1486-1522. Hned na počátku jako jeden z prvních v historii knihtisku připravil dnes unikátně dochovaný vzorník písma Index characterum diversarum manerierum impressioni paratarum (Augsburg 1486). Jednolist je tištěn převážně italskou rotundou různých řezů a stupňů, která se po předchozích náznacích u Johanna Amerbacha a Johanna Koelhoffa st. v Německu prosadila právě Ratdoltovou zásluhou. V Augsburku nadále vznikaly užitné kalendářové příručky. Tiskař se však profiloval jako nepřekonatelný výrobce liturgické literatury, s níž měl ostatně zkušenosti již v Itálii. Plnil objednávky mnoha diecézí (např. Aquileja, Augsburk, Brixen, Eichstätt, Freising, Halberstadt, Chur, Kostnice, Melk, Naumburk, Pasov, Řezno, Salcburk). Jen do roku 1500 vytiskl v různých, většinou textově i typograficky se lišících redakcích osmkrát breviář, pětkrát část breviáře zvanou diurnale, devětkrát misál, čtyřikrát část rituálu zvanou obsequiale a třikrát žaltář. Orientace dílny se přirozeně nezměnila ani po 1500, kdy část edičního programu tvořily opět breviáře a misály. Zbytek byly výpravné tisky administrativní povahy.

Právě výrobně náročné liturgické texty poskytly Ratdoltovi příležitost pro zdokonalování reprodukční techniky a zvyšování estetické úrovně rodícího se renesančního knihtisku. Některé kresebné předlohy, včetně těch, které mu v 90. letech dodával Hans Burgkmaier st., reprodukoval soutiskem černého liniového dřevořezu s barevně tónovanými štočky. Tak po benátských pokusech 1485 přichází v Obsequiale Augustense (Augsburg 1487) čtyřbarevný portrét biskupa Friedricha Hohenzollernského a v Missale Pataviense (Augsburg 1494) Burgkmaierův pětibarevný obraz pasovských patronů a tříbarevné Ukřižování. Ratdoltův signet zobrazoval antického Merkura držícího dva hady na štítě.

Počátkem 80. let se v Ratdoltově blízkosti pohybovali budoucí brněnští tiskaři Konrad Stahel a Matthias Preinlein (ten snad dokonce jako jeho zaměstnanec) a kontakt s ním nepřerušili bezpochyby ani později. Stahel a Preinlein dokončili v březnu 1488 tisk výpravného Thuróczova díla Chronica Hungarorum (Brno 1488), jehož reedici Ratdolt zvládl již v červnu téhož roku. Poněvadž o činnosti brněnské tiskárny v následujících letech 1489 a 1490 nemáme žádných zpráv, byla vyslovena hypotéza, že Stahel i Preinlein odešli přechodně za Ratdoltem do Augsburku. Posledním dokladem kontaktů je v Ratdoltově dílně výpomocně vyrobená kánonová část pro Missale Strigoniense (Brno 1491).



Bibl.: DIEHL, R.: Erhard Ratdolt, ein Meisterdrucker des XV. und XVI. Jahrhunderts. Wien 1933; REDGRAVE, G. R.: Erhard Ratdolt and his works at Venice. Vol. 1-2. London 1894-1895; SCHMIDT, Fr.: Die Ratdoltischen Drucke der Bibliothek zu Tambach in Franken. Serapeum 4, 1843, s. 349-352 a 364-367; SCHOTTENLOHER, K.: Die liturgischen Druckwerke Erhard Ratdolts aus Augsburg. 1485 bis 1522. Mainz 1922.

Lit.: BURGER, K. (ed.): Buchhändleranzeigen des 15. Jahrhunderts in getreuer Nachbildung. Leipzig 1907; GEISSLER, F.: E. Ratdolt. Lebensbilder aus dem Bayerischen Schwaben 9, 1966, s. 97-153; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; McMURTRIE, D. C.: Erhard Ratdolt, the father of typographic decoration. Chicago 1936; MORI, G.: Schriftproben deutscher Schriftgießereien und Buchdruckereien aus den Jahren 1479 bis 1840. Frankfurt/M. 1926; SCHRAMM, A.: Der Bilderschmuck der Frühdrucke, fortgeführt von der Komission für den Gesamtkatalog der Wiegendrucke. Bd. 23 (Die Drucker von Augsburg. Erhard Ratdolt …). Leipzig 1943; WEHMER, C.: Das älteste Schriftmusterblatt einer deutschen Druckerei, Augsburg 1486. Gräfenheinichen 1936; WOLF, R. (ed.): Altmeister der Druckschrift. Frankfurt/M. 1940.

Lex.: BENZING, J.: Die Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Wiesbaden 1963 (repr. 1982), s. 13; BORSA (Itálie) 1. 271 = BORSA, G.: Clavis typographorum librariorumque Italiae 1465-1600. Vol. 1-2. Bibliotheca bibliographica Aureliana, 35. Baden-Baden 1980.; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 432; GELDNER 1. 150-157 a 2. 72-80 = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.; TOOLEY 4. 16. = TOOLEY, R. V.: Tooley’s dictionary of mapmakers. Revised eidition, ed. J. French. Vol. 1-4. Tring 1999-2004.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.