F. Girsch

Z Encyklopedie knihy

Dvojstrana českého lidového tisku s Girschovým dřevořezem (Praha 1770). Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály (Praha, Jana Průšová 1770). Pag. 112–113 s Girschovým dřevořezem klečícího krále Davida. Antikvariát Meissner (Praha).

F. Girsch (snad též FG) dosud málo známý řezbář a dřevořezáč usazený pravděpodobně ve Vídni. Poněvadž jeho jméno i předpokládaný monogram se alespoň v českém knihtisku vyskytují nad očekávání dlouho (od 1713 do poslední třetiny 18. století), nelze zřejmě uvažovat o jediné osobě, nýbrž o několika rodinných příslušnících, jejichž křestní jména počínala shodně iniciálou F. K hypotéze o příslušnosti monogramisty FG k rodině Girschů vede střídání jména s prostými iniciálami na výtvarném doprovodu jednoho a téhož díla, např. Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály (Praha 1770). Zde je Ukřižování signováno „F. Girsch“, zatímco umělecky nepochybně příbuzný dřevořez s klečícím králem Davidem má jen „FG“.

Tentýž monogram lze však zachytit již na samostatné titulní vedutě Prahy pro Nový hospodářský a kancelářský kalendář … k létu Páně 1714 Abrahama Fischera (Praha 1713?). Naopak jiné kalendáře sestavené Janem Františkem Novákem, totiž Neuer Prager Titular- und Logiaments Calender … auf das 1726. Jahr (Praha 1725?) a Nový titulární kalendář ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1727 (Praha 1726?), jsou poprvé značeny dvojicí „A. Weis del.“ a „F. Girsch sc.“. Jde o borduru s českými patrony, svatováclavským výjevem a připojenou vedutou Prahy. Toto orámování, které Dlabač na rozdíl od současného povědomí cituje už u Novákova ročníku 1718, však není dílem původním, nýbrž kopií staršího opotřebovaného štočku Antona Franze Brechlera a Josefa Antonína Schilharta. Poslední otisk Weisovy-Girschovy bordury v Novákových kalendářích přichází u ročníku 1759 (Praha 1758?). Mimo to ji Labounova tiskárna zařazovala dle potřeby i jinam, např. do Evgeniova Nového titulárního kalendáře ke cti sv. Vácslava … k létu Páně 1750 (Praha 1749?). Vedle zmíněné Weisovy-Girschovy bordury vlastnili Labounovi ještě jedno námětově shodné orámování signované „Vien. Austr. F. Girsch excudit. A°. 1737“. Tato verze sloužila v Novákových českých i německých kalendářích od roku 1738 až do 60. let 18. století. Girschovo jméno je uvedeno také na vlysu v publikaci Loquax silentium (Brno 1725) a na jednom z několika dřevořezů anonymní knížky Marie rozkoše zahrada (Brno 1779).



Lex.: DLABAČ 1. 465 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; NAGLER 5. 505 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; THIEME-BECKER 14. 193 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 1. 259. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.