Faksimilie

Z Encyklopedie knihy

Faksimilie (z lat. fac simile = udělej podobně, angl. facsimile, fr. fac-similé, něm. Faksimile) věrné napodobení rukopisné či tištěné předlohy (cimélie) a trojrozměrného předmětu (pečeti) s cílem ochránit, anebo nahradit originální objekt. Nejběžnější formu nápodoby představuje razítko reprodukující graficky identický podpis. Razítkem byl do celého nákladu Nového zákona (Ivančice 1568) pořízen na konci předmluvy podpis Jana Blahoslava. Složitější nápodoby vznikají cestou jediné ruční kopie (takzvaná maketa pro výstavní účely) a sériovým tiskem (vydání faksimilované). Vzhledem k vyšším výrobním investicím, velkému podílu umělecko-řemeslné manuální práce (např. u nápodoby původní knižní vazby) i s ohledem na úzké sběratelské zájmy bývá náklad tištěné edice velmi nízký.
Vydání dokumentární (Frankfurt/M. 1697). Thülemeyer, Heinrich Günther von: Tractatio de Bulla aurea (Frankfurt/M., s. t. 1697). Rozkládací tabule za pag. 76 s rytecky reprodukovaným foliem iluminovaného kodexu Bully z knihovny Václava IV. (vídeňská Národní knihovna). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BD V 32.
Nejstarší faksimilie vznikaly knihtiskem již v 16. století. Při nápodobě středověkých ilustrací se již tehdy velmi dobře uplatnil mědiryt, např. Liber precationum quas Carolus Caluus imperator Hludouici … literis scribi aureis mandauit (Ingolstadt 1583) z tiskárny Davida Schneidera-Sartoria (činný 1575-1596), nebo Martyrologium Hieronymianum (Antwerpen 1626), tištěné u Balthasara Moreta st. Mědiryt a lept sloužily též k reprodukci historických kreseb (Josef Gregory) i archeologických předmětů (Antonín Freindt, Josef Koch, Ignác Saltzer). Ke zpřístupnění olejomaleb se užívala mezzotinta (Bernhard Vogel). Od tištěné faksimilie je třeba odlišovat takzvaný mumiový tisk 19.-20. století (něm. Mumiendruck), jehož uměle upravený papír nese známky zestárnutí, ba i práchnivění. Text však nenapodobuje žádnou historicky vzniklou předlohu a celá publikace je jen bibliofilskou záležitostí.

Patrně nejstarší knižní faksimilie bohemikálního původu se týká Zlaté buly Karla IV. (1356). Jako rytou nápodobu kodexu, který byl ca 1400 opsán a bohatě iluminován pro Václava IV., ji s přitištěnými komentáři vydal německý právník a historik Heinrich Günther von Thülemeyer. Kniha nese název Tractatio de Bulla aurea (Frankfurt/M. 1697). Dnes už upadlo v zapomenutí, že několik faksimilií starých českých tisků si měl nechat od 1778 vyrábět pro soukromé potřeby Jan František rytíř z Neuberka (1743-1784). Nápodobou byl údajně pověřen mladý Václav Matěj Kramerius. Od 19. století se starší tištěné texty faksimilovaly s použitím replik původního tiskového písma a ilustračních štočků. Tak pořídila Schönfeldova tiskárna nejstarší jazykově českou úplnou faksimilii, totiž Hájkovu Kroniku českou (Praha 1819-1823). Od poloviny 19. století, kdy se faksimilování rozrostlo do větších rozměrů, byla s úspěchem využívána litografie. I když později výrobu obohatily nové, fotomechanické postupy, čas od času vznikaly edice ještě na bázi ruční sazby. To je případ první faksimilie Kroniky trojánské (Praha 1918). Formou jubilejního vydání ji v souvislosti s domnělým výročím českého knihtisku připravil Spolek faktorů knihtiskáren a písmolijen. Slavnostní publikace byla doplněna individuálním kolorováním a opatřena nápodobou historické vazby.

Na moderních polygrafických metodách jsou založeny dvě ediční řady českých faksimilií, a to Monumenta Bohemiae typographica (Praha 1926-1931) a Cimelia Bohemica (Praha 1967-1972). Bohemikální povahu má též skvostné vydání rukopisné Bible Václava IV. z období ca 1390. Devítisvazkovou faksimilii připravil Akademische Druck- und Verlagsanstalt v rakouském Grazu (1981-1991, dva svazky závěrečných komentářů 1996-1998). Dosud neukončená edice slovanských rukopisných a tištěných biblí vychází pod souhrnným názvem Biblia Slavica (Paderborn-München-Zürich od 1989).


Bibl.: ZOTTER, H.-H.: Bibliographie faksimilierter Handschriften. Graz 1995.

Lit.: BIBLIA Slavica. I: Tschechische Bibel (hrsg. von H. Rothe und Fr. Scholz) [I/2 Bible kutnohorská, I/3 Bible kralická, I/4/1-2 Bible svatováclavská]. Paderborn-München-Wien-Zürich 1989-2001; CROUS, E.: Faksimile von Wiegendrucken. Zeitschrift für Buchkunde 1, 1924, s. 148-153; HACK, B.: Was ist eine „Faksimile-Ausgabe“? Börsenblatt für den Deutschen Buchhandel (Frankfurter Ausgabe) 16, 1960, s. 739-741; HILLS, L.-SULLIVAN, T. J.: Facsimile. New York 1949; HORÁK, Fr.: Edice Cimelia Bohemica. Knihovník 1968, s. 62-64; HORÁK, Fr.: Faksimile Kroniky Trojánské. Knihovník 1968, s. 360-361; KNEIDL, P.: Faksimile Kutnohorské bible. Bibliotheca Strahoviensis 1, 1995, s. 149-150; KOPECKÝ, M.: Úvod do studia staročeských rukopisů a tisků. Praha 1978; NOVOTNÝ, J.: Václav Matěj Kramerius. Praha 1973.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.