Figurální sazba

Z Encyklopedie knihy

Figurální sazba (z lat. figura = útvar, podoba, obraz, angl. tabular composition, fr. composition figurée, něm. Figurensatz) způsob ruční sazby vytvářející prostřednictvím nestejně dlouhých a graficky tvarovaných řádků (veršů) obraz (figuru) určitého předmětu či tématu. Je vlastní knižní typografii i typografii neknižních jednolistů. V zahraničí se označuje též termínem typogram (řec. typos = ráz od typtō = tepu, razím, gramma = písmeno). Technické předpoklady této artistní sazby sahají už do 70. let 15. století, kdy sazeči zvládli poměrně jednoduchou, ale efektní techniku ztrácející se sazby. Významová figuralizace sazby nastoupila však nejdříve u příležitostných, zpravidla jednolistových tisků humanistického básnictví 16. a 17. století, jejichž autoři vlastně imitovali antické a středověké rukopisné předlohy (řecké technopaignion, římská carmen figuratum). Rozvolněné, papírem plýtvající a tradiční horror vacui popírající obrazce vznikaly dle kresebného návrhu sazeče, nebo autora (většinou totožného s movitějším objednatelem) za hojného použití písmových výplňků a klínků přímo na sazebnici. Kontury těchto obrazců bývaly po otištění ještě zvýrazněny barevnými linkami kreslenými přes šablonu. Čtenářova obrazotvornost si tak lépe poradila s ikonografickými obrazci (meč, kříž, pohár, postava, růže, srdce, věnec) a typografickými útvary (meandr jako labyrint, pyramida, ovál, kruh, soustředné kružnice, spirála). Sazbou mnohdy procházel barevně zvýrazněný akrostich, mezostich či telestich. Symboliku doprovodných ilustrací (např. vyobrazení raka) umocňovala nejednou retrográdní sazba. Některé parodicky koncipované jednolisty mají charakter rébusu. Jeho text totiž přerušovaly vložené obrázky, za něž čtenář dosazoval správná slova, nebo jejich části (např. Der Gr[af, nahrazeno obrázkem opice, něm. Affe] von [Thurn, nahrazeno obrázkem věže, něm. Turm] der fein g[esel, nahrazeno obrázkem osla, něm. Esel]).

Figurální sazbu na jednolistech, a to i ve spojení s nototiskem, pěstovaly v Čechách především tiskárny Jiřího Černého z Černého Mostu a Michaela Peterleho st. Během 17. století se tento způsob sazby ojediněle prosadil také v rámcových částech knih. Pro zahraniční alchymistické traktáty a v rosenkruciánské literatuře se však stal dominantním prvkem alegorického sdělení: např. sazba s nápisem „Immanuel“ a květem růže (rosa) uzpůsobená jako kříž (crux) stojící v soustředných kružnicích na znamení ohně jakožto hlavní světové síly a trojjediného slunečního, nebeského i pekelného světa. Krom toho figurální sazba přetrvávala v poezii doby baroka. K nejvýznamnějším dílům 17. století patří trojdílná sbírka veršů od Georga Philippa Harsdörffera Poetischer Trichter, die teutsche Dicht- und Reimkunst ohne Behuf der lateinischen Sprache in VI. Stunden einzugiessen (Nürnberg 1647-1653). Verše Jana Ignáce Summy z Vlastislavi Flosculus majalis … in voce clamantis & amantis anagrammatice repraesentatus (Praha 1692) patří již k epilogům těchto autorských a typografických postupů. Na počátku 18. století s nástupem rokoka byla figurální sazba považována za antikvovanou a přestala se používat. Krátké oživení přinesla ještě knižní kultura futurismu a poetismu na počátku 20. století.


Lit.: ADLER, J.-ERNST, U.: Text als Figur. Visuelle Poesie von der Antike bis zur Moderne. Wolfenbüttel 1987; BOHATCOVÁ, M.: Farbige Figuralakrostichen aus der Offizin des Prager Druckers Georgius Nigrin (1574/1581). Gutenberg-Jahrbuch 1982, s. 246-262; BOHATCOVÁ, M.: Homo ludens. Knižní kultura 2, 1965, s. 397-402; BOHATCOVÁ, M.: Knižní a publicistická tvorba 1550-1650. Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy (ed. Fučíková E. a kol.). Praha-Londýn-Milán 1997, s. 332-339; BOHATCOVÁ, M.: Ein Mährisches Labyrinth aus dem Jahre 1583. Gutenberg-Jahrbuch 1989, s. 149-156; BOHATCOVÁ, M.: Setkali se v Labyrintu (žerotínský lev a boskovický hřeben). In: Husitství-reformace-renesance III. Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela. Praha 1994, s. 859-870; BOWLER, B.: The word as image. London 1970; CLEMENTS, R. J.: Picta poesis. Literary and humanistic theory in renaissance emblem books. Roma 1960; ERNST, U.: Europäische Figurengedichte in Pyramidenform aus dem 16. und 17. Jahrhundert. Konstruktionsmodelle und Sinnbildfunktionen. Euphorion 76, 1983, s. 295-360; ERNST, U.: Lesen als Rezeptionsakt. Textpräsentation und Textverständnis in der manieristischen Barocklyrik. Zeitschrift für Literaturwissenschaft und Linguistik 57-58, 1985, s. 67-94; ERNST, U.: Die neuzeitliche Rezeption des mittelalterlichen Figurengedichts in Kreuzform. Präliminarien zur Geschichte eines textgraphischen Modells. In: Mittelalter-Rezeption (hrsg. von P. Wapnewski). Stuttgart 1986, s. 177-233; KERN, H.: Labyrinthe. Erscheinungsformen und Deutungen. 5000 Jahre Gegenwart eines Urbilds. München 1982; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LEHMANN, P.: Figurale Schriftflächen. Zeitschrift für Buchkunde 1, 1924, s. 74-77; ZOBEL, M.: Über Figurengedichte. In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 182-186.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.