František Antonín Hirnle

Z Encyklopedie knihy

František Antonín Hirnle (snad též FA HF, 1697-1758) olomoucký tiskař v letech 1732-1758. Narodil se v Praze a byl-li nějak spřízněn s rozvětvenou rodinou slavných sochařů z Landshutu, nevíme. Během druhého desetiletí 18. století působil v pražské Tiskárně jezuitské, kde se zřejmě už vyučil. Tou dobou získali jezuité nový ruční knihtiskařský lis, jehož horní příčné břevno zdobí devíza AMDG, erb tiskařů a monogram FA HF (dnes Národní technické muzeum v Praze). Mirjam Bohatcová nabízí možnost číst monogram jako „František Antonín Hirnle fecit“. Z archivních pramenů totiž víme, že jezuitský tovaryš Hirnle svedl kolem roku 1720 jistou dívku, byl vyšetřován a jak se hypoteticky jeví, svůj poklesek mohl kompenzovat účastí na stavbě lisu.

Jisté je, že Hirnle byl z pražské Tiskárny vypovězen a asi 1720 přišel do Olomouce. Roku 1723, kdy aféra z jeho minulosti již utichala, se oženil s olomouckou patricijkou, získal dům a následně i měšťanské právo. Byl přijat do Tiskárny městské, v níž se teprve 1732 stal faktorem. Ještě téhož roku od olomoucké městské rady závod na dluh odkoupil a během svého působení z něho vytvořil největší tiskárnu na Moravě. Poněvadž mu císařovna Marie Terezie v listopadu 1749 udělila privilegium k bezkonkurenčnímu tisku evangelií a kalendářů, vkládal do impres formulaci „typis … Priv.[ilegiati] Typog.[raphi]“. Dosavadní typografický materiál obohatil roku 1754 několika novými sadami písma, iniciál a vinět. Větším počtem zakázek nežli jeho předchůdci se obracel nejen k olomouckým mědirytcům (Jan a Antonín Jan Freindtovi, Antonín Josef Schindler), ale i na moravské rodáky (Ignác Zeidler) a umělce z Vídně (Andreas a Josef Schmutzerovi) či Augsburku (Johann Daniel Herz, Bernard Vogel). Poměrně rychle se přizpůsobil novému uměleckému tvarosloví a již od poloviny 50. let se na jeho tiscích objevuje rokoková výzdoba. Jeho zásluhou získal olomoucký knihtisk, nacházející se od počátku 18. století v postupném úpadku, opět solidní technickou i ediční úroveň.

Iniciály (17. a 18. století). Zleva dolů Bauhin, Caspar: Pinax [gr.] theatri botanici (Basel, Ludwig König 1623). Fol. *2b konturová verzála P(Rincipibus) na arabeskovém pozadí.. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH XII 40. Vaillant, Joseph Foy: Numismata aerea imperatorum, augustarum et caesarum (Paris, Daniel Horthemels 1697). Díl první, pag. 1 plná verzála Q(Uum) ve volném prostoru uzavřeném členitým ornamentálním rámcem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AQ II 21. Volkamer, Johann Christoph: Continuation der nürnbergischen Hesperidum oder Fernere gründliche Beschreibung der edlen Citronat-Citronen- und Pomeranzen-Früchte (Fr

Po smrti Františka Antonína připadla tiskárna v dědickém řízení dceři Antonii Terezii Hirnleové (nar. 1730). Ta se roku 1756 vdala za Josefa Antonína Škarnicla, který byl již od 1754 v tiskárně zaměstnán jako tovaryš a v letech 1758-1759 jako faktor. Impresa publikací vyrobených v této době však nenesou jméno Antonie Terezie, nýbrž označení „typis haeredum Hirnleanorum“. Poněvadž se mladé Škarniclově rodině naskytla možnost založit tiskárnu v Skalici, odkoupila vdova Josefa Terezie Hirnleová (1714-1798) od své dcery olomoucký závod roku 1761 zpět (zaplatila přitom tutéž sumu, jakou stanovila 1732 radnice jejímu zesnulému manželovi!). Ve spolupráci s novými faktory (Martin František Karlecký, též Karletzky 1760-1772, Josef František Loserth 1772-1797 a snad i Josef Jiří Trassler okolo 1777), provozovala živnost pod svým jménem až do konce života 1798. Tehdy se ze Skalice vrátila dcera Antonie Terezie Škarniclová (rozená Hirnleová) a její manžel Josef Antonín Škarnicl se na dvě léta ujal olomouckého dědictví (tiskárnu, která byla od roku 1633 ještě z dob Mikuláše Hradeckého z Kružnova stále na stejném místě, přestěhoval do nově koupeného domu). Následujícího roku 1801 předal živnost staršímu synovi Antonínu Alexandru Škarniclovi.

Za méně než tři čtvrtiny století vytiskly všechny tři Hirnleovy tiskárny rekordní počet více než 600 publikací a z toho, poprvé po Bílé hoře, asi šestinu česky. Šlo většinou o drobné kramářské písně, praktickou literaturu a knížky lidového čtení typu Velmi utěšená a kratochvilná historie o krásné panně Mageloně (Olomouc 1741), V nově rozmnožená knížka kuchařská (Olomouc 1747) a Michaela Sachse Duchovní pohádky, to jest Ukryté otázky z Písma svatého (Olomouc 1755). Počtem převažující latinské publikace měly stejně jako německé tisky v drtivé převaze nábožensky výchovný ráz. Hirnle nejčastěji tiskl díla jezuity Bernarda Minettiho (devětkrát), různé modlitební knihy, kázání včetně slavnostních ilustrovaných sborníků, např. Enthronisticum parthenium (Olomouc 1733), i liturgické příručky jako Officia propria sanctorum almae cathedralis ecclesiae totiusque dioecesis Olomucensis (Olomouc 1732 a později ještě několikrát).

Prestižní zakázkou bylo Missale novum Romano-Olomucense ex decreto sacrosancti concilii Tridentini restitutum (Olomouc 1740), jehož tisk Hirnle pořídil dle starší edice financované Johannem Georgem Muffatem (Antwerpen? 1712 a vydání obálkové Antwerpen 1713). Hirnlův Misál však nedoprovázejí rytiny Philippa Jakoba Leidenhoffera, jak tomu bylo předešle, ale nové ilustrace Ignáce Zeidlera. Podstatnou část edičního programu tvořily též knižní teze univerzitních dizertací, z nichž mnohé se týkaly přírodovědných oborů, např. Nepomuk Polanský Dissertatio physica de colorum natura in opacis corporibus (Olomouc 1756). Tiskárna vydala také německý překlad balneologické příručky, kterou již roku 1580 vytiskl Bedřich Milichthaler česky, a to Thomas Jordan Kurtzer Bericht vom Ursprung und Gebrauch des weltberühmten Teplitzer (Olomouc 1755). V roce 1746 byla v Olomouci založena první učená společnost ve střední Evropě. Tato Societas incognitorum vydávala v Hirnleově tiskárně svůj vědecký měsíčník Monathliche Auszüge alt und neuer Gelehrten Sachen (Olomouc 1747-1748). Po čtrnácti sešitech byla výroba přeložena do Frankfurtu/M. a Lipska, kde po vytištění dalších šesti pokračování v srpnu 1748 zanikla.

Josefa Terezie Hirnleová, která vydala zhruba stejný počet titulů jako její manžel, dokázala svými edičními plány několikrát překvapit, např. prvním tištěným vydáním traktátu o štědrovečerních obyčejích a koledách Largissimus vesper seu Colledae historia (Olomouc 1761), který v 15. století sepsal benediktin Jan z Holešova. Jako první na Moravě tiskla synopse divadelních představení (Carlo Goldoni). V souladu s požadavkem císařovny Marie Terezie preferovala vydávání učebnic reálných univerzitních oborů (Štěpán Schmidt, František Tesánek). Tiskla na svou dobu moderní didaktické spisy Václava Stacha a od roku 1776 rozšiřovala osvícenské publikace Josefa Vratislava Monseho, např. Pii manes et eximia in rem literariam merita (Olomouc 1776), Versuch einer kurzgefaßten politischen Landesgeschichte des Markgrafthums Mähren (Brno-Olomouc 1785-1788) či Sätze aus dem Natur-Staats- und Völkerrecht (Olomouc 1792).


Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; BOHATCOVÁ, M. (a kol.): Česká kniha v proměnách staletí. Praha 1990; HOSÁK, L.: Knihtiskařské závody v Olomouckém kraji 1621-1940. In: Dar přátelství. Olomouc 1955, s. 63-68; HYNKOVÁ, A.: Pětisté výročí knihtisku v Olomouci. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1999 (red. A. Hynková). Brno 1999, s. 127-142; PUMPRLA, V.: Stručný přehled olomouckého knihtisku do roku 1600. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 126-132; PUMPRLA, V.: Vývoj olomouckého knihtisku do roku 1800. Střední Morava 1, 1995, s. 59-69; VORLOVÁ, Zd.: Příspěvek k dějinám olomouckého knihtisku v letech 1718-1758. (Městská tiskárna v Olomouci a činnost tiskaře Františka Antonína Hirnla). In: Knihovna. Vědecko-teoretický sborník 1962. Praha 1962, s. 79-135.

Lex.: CHYBA 117 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 244 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; PAISEY, D. L.: Deutsche Buchdrucker, Buchhändler und Verleger 1701-1750. Beiträge zum Buch- und Bibliothekswesen 26. Wiesbaden 1988, s. 111.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.