František Antonín hrabě Špork

Z Encyklopedie knihy

František Antonín hrabě Špork na Balzerově rytině (Praha po 1782). Balzer, Jan Jiří: 87 Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler (Praha, Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld po 1782). Tabule 49 otištěná z desky pro první díl Pelclových Abbildungen (1773). Antikvariát Meissner (Praha).

František Antonín hrabě Špork (též Sporck, 1662-1738) potomek německé hraběcí rodiny usazené od 17. století v Čechách a spjaté s českým prostředím. Jeho kulturně-společenské, filantropicky orientované aktivity byly značně široké, ale i rozporuplné. Zakládal špitály a kláštery, na svých sídlech v Praze, Lysé/L. a Kuksu zřídil bohaté obrazárny a knihovny, z touhy po popularitě pěstoval italskou operu a silně pragmaticky vystupoval jako mecenáš umělců (na kukském panství působili v jeho službách Anton Birkhard, Samuel Havel, Johann Daniel de Montalegre, Michael Heinrich Rentz, Friedrich Bernhard Werner aj). První vydání Šporkova životopisu doplněného sérií species facti nese název Leben eines herrlichen Bildes wahrer und rechtschaffener Frömmigkeit, welche Gott in dem Königreich Böhmen in der hohen Person … Herrn Frantz Antoni, … Grafen von Sporck, … aufgerichtet hat (Amsterdam, správně Nürnberg? 1715). Pod dílem, které z větší části sestavil sám Špork, je podepsán Ferdinand van der Roxas. Někteří badatelé soudí, že jde o pseudonym norimberského nakladatele a knihkupce Friedricha Roth-Scholtze.

Birkhardova rytina lázní v Kuksu (Praha 1718). Kirchmeyer von Reichwitz, Karl Valentin: Uralter Kukus-Brunn (Praha, Tiskárna arcibiskupská, fa. Wolfgang Wickhart 1718). Frontispis. Antikvariát Meissner (Praha).

Špork literárně ani překladatelsky činný nebyl, zato však přímo či nepřímo podporoval vydávání náboženské asketické a osvětové literatury. Návratem k prvotní církvi se snažil o překlenutí věroučných rozdílů. Čerpal z obrodnému proudu francouzských jansenistů a kvietistů, sympatizoval i s německými pietisty a českými jinověrci. Tím se odchýlil od státního náboženství a byl vnímán jako ideový protivník jezuitů. Soustavné útoky jezuitského řádu vyvrcholily v létě 1729 kukskou inkvizicí a zabavením Šporkovy knihovny. Hrabě nakonec před jezuity kapituloval a poté, co 1733-1734 vyšel Křesťanský rok, na ediční činnost rezignoval úplně. Roku 1735 zavládl mezi ním a jezuity smír a proces byl revidován. Tituly, na nichž Špork jako nakladatel participoval, však Antonín Koniáš ze svých indexů libri prohibiti nikdy neodstranil.

Šporkova nakladatelská činnost je svým obsahem i rozsahem v Čechách zcela výjimečná. Přímá či nepřímá šporkiana dnes reprezentuje více než 160 titulů. Valnou část z francouzštiny přeložila Šporkova mladičká dcera Marie Eleonora Františka (1687-1717). Šporkiana ideově oscilují mezi dvěma póly. Texty aprobované jako věroučně nezávadné byly zadávány pražské Tiskárně arcibiskupské, zatímco tisky z hlediska oficiálních dogmat značně konfliktní a pamfletické vznikaly v poloilegální Šporkově tiskárně, anebo v zahraničí. Špork pak do těchto zahraničních edicí dával vevazovat svůj portrét (vedle Birkharda podobizny ryli pražský umělec Jan František Fischer a Němci Martin Bernigeroth a Emanuel Joachim Haas). Dodatečně se dotiskoval též typický knižní dekor (šporkovské heraldické viněty, vlysy a erb), např. u Petera Konrada Monatha vyšlé Gedancken von der christlichen Religion anglického pietisty Williama Beveridge (Nürnberg 1722). Tato nepřímá šporkiana pak byla do Čech v nakladatelských vazbách s hraběcím supralibros přepravována tajně.

Šporkovy vlastní nakladatelské aktivity zahájila spolupráce s faktorem Johannem Mayrem, činným 1696-1735 v bývalém opatství benediktinů ve švábském Kemptenu. Zde vyšla kniha ženevského kalvínského kazatele Bénédicta Picteta Christliche Sitten-Lehr oder Kunst recht und gut zuleben (Kempten 1702-1705). Z regionálních českých tiskáren Špork kontaktoval Václava Jana Tibelliho, který jeho nákladem, avšak se zdržením realizoval Božanův kancionál Slavíček rajský (Hradec Králové 1719). V Praze spolupracoval Špork zejména s nájemcem Tiskárny arcibiskupské Wolfgangem Wickhartem, dále s Karlem Janem Hrabou a dědici Jiřího Ondřeje Labouna. Šporkovské heraldické viněty a vlysy, které vlastnil Wickhart (zemř. 1726), byly otiskovány také do publikací, s nimiž Špork pravděpodobně vůbec do styku nepřišel, a užívaly se ještě několik let po smrti hraběte.

Rentzův frontispis ke Křesťanskému roku (Praha 1733–1734). Tourneau, Nicolas Louis de: Das christliche Jahr oder Die Episteln und Evangelien (Praha, Jiří Ondřej Laboun–dědici 1733–1734). Díl 1 (1733), alegorický frontispis spojující antické i křesťanské věroučné prvky. Je to jedna z nejbohatších a nejznámějších barokních knižních grafik u nás. Antikvariát Meissner (Praha).

Wickhart vzal od Šporka také objednávku na polemické dílo pařížského teologa Michela Mauduita Wiederlegung der Atheisten, Deisten und neuen Zweyffler (Praha 1712), třísvazkové výklady Die Psalmen Davids (Praha 1713), které napsal Louis Isaac Le Maistre de Saci, čtyřsvazkovou vzdělavatelskou práci Die Tugendschule der Christen od pařížského kapucína Yva de Paris (Praha 1715) anebo na nábožensky vzdělavatelský sborník Christliche Kinderlehr oder Das heilige Vatter Unser (Praha 1720), obsahující také veršovaný tanec Smrti. Poněvadž část veršů a árií měla vztah ke Šporkovu letnímu sídlu (Bonrepu) na Ptačí Hoře, tento sborník bývá označován jako „Bonrepos-Büchlein“. Pražský tiskař Hraba vzápětí po vydání německé verze zpřístupnil český překlad nazvaný Vejtah učení křesťanského (Praha 1720). Později pod titulem Duchovní rozjímání, jak bychom Bohu sloužiti, … měli podle známé Bon-Repos noty (Praha 1722) připravil ze sborníku ještě výňatek. Krátce před Wickhartovou smrtí vyšel v Tiskárně arcibiskupské také německý překlad francouzské sbírky barokních legend Lebensbeschreibung der heiligen Altvätter (Praha 1725). Ilustrace pořídili Rentz a Montalegre. Oba rytci vytvořili pro Šporka též cyklus provázející Geistreiche Gesänge und Lieder über Sonn- und Fest-Tags-Episteln und Evangelia (Schweidnitz 1725-1726). Dílo představovalo vlastně zbásněnou verzi Křesťanského roku, který napsal francouzský jansenista Nicolas Louis de Tourneau. Tato sváteční a nedělní postila vyšla Šporkovým nákladem již 1716-1718 (Würzburg) a 1724 (u pražského Hraby), avšak pouze v kvartovém formátu a bez ilustrací. Pro třetí, foliové vydání u dědiců Jiřího Ondřeje Labouna byly užity Rentzem rozmnožené ilustrace z dřívějších Geistreiche Gesänge. Výsledkem je monument Das christliche Jahr oder Die Episteln und Evangelien (Praha 1733-1734). Oba svazky mají náročné frontispisy a 275 barokních mědirytů.

Hrabě Špork však nebyl odkázán pouze na cizí tiskaře. Asi roku 1710 založil na zámku v Lysé nad Labem vlastní, soukromou tiskárnu (Privatdruckerei). O personálním složení dílny nejsme informováni a dosud nemáme ani přesný přehled její produkce. Poněvadž typologicko-typografické zhodnocení šporkian stále chybí, obecně je přijímáno nouzové řešení, v němž se za publikace z Lysé považují ty, které vznikly 1710-1712 Šporkovým přičiněním a nemají přitom uvedeno místo tisku, např. Pierre Poiret Die wahre Grundreguln, nach welchen die Kinder christlich sollen erzogen werden (Lysá/L.? 1710), Philipp Herault de Cheverny Treuer Unterricht und vatterliche Ermahnung (Lysá/L.? 1711). Tyto i ostatní údajné publikace soukromé tiskárny byly zdobeny mědirytovým šporkovským erbem a heraldickými vinětami či vlysy. Tiskárna, která ostentativně opomíjela povinnost předkládat texty k církevní cenzuře, byla označena za podezřelou a v červnu 1712 na císařův příkaz násilně uzavřena.



Lit.: BACK, E.: Vom Grafen Sporck. Mitteilungen des Heimatmuseums Kukus a. E. III. Folge. Jablonec/N. 1937 (publikováno též v Jahrbuch des deutschen Riesengebirgs-Vereines und Braunauer Gebirgsvereines 26, 1937, s. 111-142); BARTOŠ, F. M.: Osud hraběte F. A. Šporka. In: Českou minulostí. Práce věnované profesoru Karlovy univerzity Václavu Novotnému jeho žáky k šedesátým narozeninám (red. O. Odložilík a kol.). Praha 1929, s. 293-309; BEDA: Šporkova tiskárna v Lysé n. L. Grafická práce 2, 1927, s. 54-56; BENEDIKT, H.: Franz Anton Graf von Sporck (1662-1738). Zur Kultur der Barockzeit in Böhmen. Wien 1923; BERGOVÁ, D.: Šporkovy Čarodějnické písně čili kramářský ohlas ve službách feudálního pána. Sborník referátů a diskusních příspěvků o kramářské písni. Václavkova Olomouc 1961 (red. J. Dvořák aj. Š. Kvapil). Praha 1963, s. 102-116; HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce XIX. století. Praha 1959; HANZAL, J.: F. A. Sporck a počátky osvícenství v Čechách. Sborník historický 25, 1977, s. 45-87; J. R. V. (= Vonka, J. R.): Sporck-Komenský-Buditelé. K soupisu tisků Šporkových (z článku dr. F. M. Bartoše). Svobodný zednář 4, 1930, s. 31-34; KNEIDL, P.: Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. Praha 1983; KOLÁR, J.: České časové písně Šporkova okruhu. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písmenictví 16-17. Praha 1981-1982, s. 119-171; KOSTLÁN, Ant.: Nad novou literaturou k dějinám české publicistiky od 16. do první poloviny 19. století. Folia Historica Bohemica 7, 1984, s. 413-453; MACHOVSKÝ, J.: České verze šporkovských tisků „Hexenlieder“. Sborník pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, ř. hudební výchova. Praha 1976, s. 77-95; MACHOVSKÝ, J.: Český překlad Šporkova tisku „Hexenlieder“. Příspěvek k dějinám kramářské písně. Miscellanea musicologica 2, 1957, s. 87 (výtah z diplomové práce); PAVLOK, B.-VESELSKÁ, J.: Jan Josef Božan a jeho Slavíček rajský (k 350. výročí narození autora a 275. výročí vydání kancionálu). Knihy a dějiny 2/1, 1995, s. 25-29; PREISS, P.: Boje s dvouhlavou saní. Praha 1981 (repr. pod názvem František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách, Praha 2003); SKALICKÁ, M.: Hercommanus clericorum. Na okraj vzácného šporkovského spisu. In: Ars baculum vitae. Sborník studií z dějin umění a kultury k 70. narozeninám prof. PhDr. Pavla Preisse, DrSc. (ed. V. Vlnas a T. Sekyrka). Praha 1996, s. 204-207; ŠERÝCH, J. (ed).: Michael Jindřich Rentz, Tanec smrti. Praha-Litomyšl 1995; ŠÍL, J.: Šporkovský badatel a sběratel JUDr. Ernst Back (1876-1943). Příspěvek ke šporkovské historiografii. In: Východočeský sborník historický 11. Pardubice 2002, s. 209-246; VOLF, J.: Neue Sporckische Streitgedichte gegen die Jesuiten. Germanoslavica. Vierteljahresschrift für die Erforschung germanisch-slawischer Kulturbeziehungen 1, 1931-1932, s. 93-129; VOLF, J.: Příspěvek k dějinám knihtiskárny Sporckovy v Lysé n. L. Časopis československých knihovníků 11, 1932, s. 9-11; VOLF, J.: Sporckiana. Vitrinka 8, 1931, s. 257-259; ZUMAN, Fr.: Cenzura o Šporkově tisku Herkommanus clericorum. Český časopis historický 48-49, 1947-1948, s. 247-251.

Lex.: CHYBA 256. = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.