Friedrich Gottlob König

Z Encyklopedie knihy

Friedrich Gottlob König (též Koenig, 1774-1833) vynálezce rychlolisu a po Johannu Gutenbergovi první významnější reformátor technologie knihtisku. Narodil se v německém Eislebenu a roku 1794 ukončil tiskařskou a sazečskou výuku u lipské firmy Breitkopf & Härtel. Privátně studoval matematiku, mechaniku a přírodní vědy. Roku 1802 uzavřel smlouvu s Friedrichem Wilhelmem Riedelem a jeho ženou o založení společného knihkupectví a tiskárny, ale soukromé záliby nakonec zvítězily a König se rozhodl investovat kapitál do inovace ručního knihtiskařského lisu.

Již roku 1803 se usadil v durynském průmyslovém centru Suhlu. Zdejší kovodělník Wolfgang Kummer pod jeho vedením zkonstruoval během roku 1804 první verzi, zvanou Suhlský lis. Byl vyroben částečně ze dřeva a částečně z kovaného železa a zachovával ještě starý princip ploché tiskové desky, která se tak jako nově zkonstruovaná barvící partie obsluhovala velkým ozubeným soukolím. Válcovitý zásobník pod tlakem pístu propouštěl barvu na kožený válec, užitý zde zcela nezávisle na aktivitách anglického chemika Williama Nicholsona (1753-1815). Kožený válec barvu postupně předával dvěma roztíracím válcům železným. Odtud přejímal barvu další kožený válec, který ji nanášel přímo na tiskovou formu. Ručně se pouze nakládal a odebíral potištěný papír a přiklápěl a odklápěl přidržovací rámeček. Vývojové práce v Suhlu musely být z finančních důvodů i kvůli chybějícímu nástrojařskému vybavení zastaveny. Žádosti o pomoc, adresované 1805-1806 lipskému nakladateli Georgu Joachimu Göschenovi, nově instalovanému řediteli vídeňské Tiskárny státní Josefu Vinzenzovi Degenovi von Elsenau i ruskému carovi Alexandru I., se minuly účinkem.

Proto König koncem roku 1806 odcestoval do Londýna, kde mezi tiskaři mecenáše nalezl. Byli to Thomas Bensley, Georg Woodfall (1767-1844) a Richard Taylor. Ti získali 1807 slib, že König za pomoci přítele mechanika Andrease Friedricha Bauera (1783-1860) zkonstruuje lis s kapacitou 400 otisků za hodinu, obsluhovaný pouze dvěma pomocníky. Roku 1810 (a podruhé 1811) byl nový, celoželezný stroj, vycházející ze suhlského prototypu, patentován. V dubnu 1811 ho Bensleyova tiskárna vyzkoušela na třech tisících kusech složky H z ročenky Annual register for 1810 (London 1811). Společníky stroj zcela uspokojil, Königa nikoli.

Rozhodl se proto opustit dosavadní princip tisku, založený na vzájemném působení tlakové a tiskové desky, a nový projekt vybavil tlakovým válcem (cylindrem), který během třetiny obrátky přitlačil papír na podjíždějící, samočinně barvenou tiskovou formu. Roztírání a nanášení barvy zabezpečovalo pět válců. Hodinový výkon byl 800 otisků. Základní princip tohoto Königova lisu (později dle stuttgartského nakladatele Johanna Friedricha von Cotty nazvaného rychlolisem) chránil patent z roku 1811 a 1812. V prosinci 1812 byla provedena zkouška na složkách G a X prvního dílu Memoirs of the life of William Penn od Theodora Clarksona (London 1813). Prezentace nového stroje, poprvé uváděného do pohybu párou, se zúčastnil mimo jiné John Walter ml. (1773-1847). Tento vydavatel největších londýnských novin Times hned na místě objednal pro svou tiskárnu dva exempláře s parním pohonem. Jejich výroba se protáhla a oba namnoze inovované stroje byly tiskárnou Times zprovozněny v noci z 28. na 29. listopad 1814 tajně a bez vědomí firemních zaměstnanců. Každý ze strojů s pomocí dvou nakladačů a vykladačů papíru zvládl 1.100 otisků.

König s přítelem Bauerem neustále zdokonalovali mechaniku tiskového válce. Roku 1816 vyvinuli rychlolis pro současný oboustranný tisk (900-1.000 listových otisků za hodinu). Následujícího léta (1817) byly ukončeny práce na dvouobrátkovém rychlolisu, jehož tiskový válec o výkonu 1.400 otisků se otáčel bez zastavení. Přesto však londýnští tiskaři financující oba konstruktéry nebyli s výší nákladů spokojeni. Po roztržce s Bensleyem odcestoval König v srpnu roku 1817 z Londýna a díky peněžité pomoci bavorské vlády se usadil ve zrušeném premonstrátském klášteře Oberzell. Zde za spolupráce mechanika Bauera vyrostla vůbec první továrna na výrobu rychlolisů a jiné tiskařské a papírenské techniky. Továrna funguje dodnes. Pro Německo si oberzellský rychlolis poháněný párou poprvé objednali Georg Jakob Decker a jeho zeť Johann Karl Philipp Spener (1749-1827), žurnalista, spisovatel a spolumajitel berlínského nakladatelství Haude-Spener (zal. 1614). Tento rychlolis byl v Berlíně uveden do provozu 1823. Další stroj z Oberzellu koupil o rok později Johann Friedrich von Cotta. Ze zahraničí přišla první objednávka z Paříže 1828. Do Čech rychlolis uvedli synové pražského tiskaře Bohumila Haase st. roku 1833. Stroj byl ovšem vyroben ve Vídni.


Lit.: CLAIR, C.: A history of printing in Britain. London 1965; DIETERICHS, K.: Die Buchdruckerpresse von Johann Gutenberg bis Friedrich König. Mainz 1930; GECK, E.: Johannes Gutenberg. Vom Bleibuchstaben zum Computer. Bad Godesberg 1968; GOEBEL, Th.: Friedrich Koenig und die Erfindung der Schnellpresse. Braunschweig 1875 (repr. Stuttgart 1883, 1906); HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství. In: Studie o technice v Českých zemích 1800-1918 (red. František Jelínek a kol.). Sv. 3. Praha 1985, s. 154-191; HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství a průmyslová revoluce. Sborník Národního muzea v Praze C 29/3. Praha 1984, s. 153-193; KABÁT, K.: Bedřich Koenig. Ročenka československých knihtiskařů 17, 1934, s. 11-23; KABÁT, K.: Knihtisk a jeho vývoj v Československu. Praha 1936; MARTINČÍK, R.: Vynálezce rychlolisu Bedřich König. Typografia 40, 1933, s. 22-24; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckpressen. Ein illustriertes Handbuch mit einer ausführlichen Zeittafel. Frankfurt/M. 1974; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992; ZAHÁLKA, Fr.: Přehled knihtisku. Praha 1952.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.