Giambattista Bodoni

Z Encyklopedie knihy

Česká verze Otčenáše v Bodoniho vzorníku (Parma 1806). Bodoni, Giambattista: Oratio Dominica in CLV. linguas (Parma, Giambattista Bodoni 1806). Pag. 173. Repro: Muzika 1963.

Giambattista Bodoni (1740-1813) italský tiskař a písmorytec školený od roku 1758 jako sazeč v římské Tiskárně Kongregace propagandy víry. Roku 1768 se stal vedoucím vévodské tiskárny Stamperia Reale v Parmě, od 1770 rozšířené o nově zřízenou písmolijnu. Zatímco počáteční dvě léta byl nucen tisknout Fournierovým písmem přivezeným z Paříže, brzy vydal první vzorník vlastní tvorby Fregi e maiuscole (Parma 1771), v němž se však ještě nedokázal oprostit vlivu svého pařížského učitele a obdivovatele. Jak dokládá sto verzí antikvových i orientálních písem prvního vydání slavného Manuale tipografico (Parma 1788), slohově setrvával až do závěru 80. let v rokoku. Povahu písmařského vzorníku má i Oratio Dominica in CLV. linguas (Parma 1806). Tento polyglotní Otčenáš byl tištěn ve 155 jazykových a písmařsko-typografických verzích a měl patrně předčit obdobnou edici L’Oraison dominicale (Paris 1805) z Tiskárny královské, která obsahovala pouze 150 řečí. Tak jako u pařížské edice i v Otčenáších z Parmy objevíme jazykově české podání, ovšemže nediakritizované.

Dojmy z pobytu v Římě přivedly Bodoniho ve vlastní tiskárně, založené v Parmě roku 1791, ke konstrukci štíhlého klasicistního písma se sytě stínovanými dříky a vlasovými serify. Vyvážená a opticky klidná sazba s velkými okraji akcentovala podobně jako u Baskervilla nebývale velké meziřádkové mezery a maximálně potlačovala knižní dekor. Vidíme to na přečetných Bodoniho edicích, které upřednostňovaly typografická kritéria a jejichž textová spolehlivost je ovšem minimální, např. Horatiova Opera (Parma 1791), Homér Ilias (Parma 1808) či François de Salignac de la Mothe Fénelon Les avantures de Télémaque (Parma 1812). Bodoniho lapidární antikva, typografické titulní strany, rozvržení velkoformátové sazby a užívání pergamenu či lesklého hedvábného atlasu namísto běžného knihtiskového papíru evropskou knižní kulturu počátku 19. století masově neovlivnily.

Spolu s Baskervillovými, Breitkopfovými a Didotovými snahami se však Bodoniho typografický názor stal východiskem všech pozdějších obrodných proudů knižního umění. Dokončení přehledu životního díla nazvaného postaru Manuale tipografico (Parma 1818) a obsahujícího ve dvou dílech 144 různých latinkových, řeckých, ruských i orientálních písem se Bodoni již nedočkal. K uctění jeho zásluh vzniklo v nově době několik písmových replik (např. 1909 v Americe a 1925 v Německu).


Lit.: BENKARD, E.: Giambattista Bodoni. Frankfurt/M. 1941; BODONI, G.: Manuál typografický. Přeložil Miloslav Novotný. Praha 1928; BROOKS, H. C.: Compendiosa bibliografia di edizioni Bodoniane. Firenze 1927 (repr. Mansfield 1994); DOLENSKÝ, Ant.: Bodoniana z knihovny Kinských v Praze a z knihovny Stadionů v Koutech. In: Knižní kultura doby staré i nové (red. Antonín Dolenský). Praha 1926 (nestr.); FALK, H.: Giambattista Bodonis Typenkunst. Mainz 1915; GECK, E. (ed.): Das Wort der Meister. Bekenntnisse zu Schrift und Druck aus fünf Jahrhunderten. Berlin-Frankfurt/M. 1966; GIANI, G.: Catalogo delle autentiche edizioni Bodoniane. Milano 1948; KALÁB, M.: Giambattista Bodoni. Český bibliofil 12/1, 1940, s. 1-4; KOHÚT, L.: Kapitoly z výtvarných dejín knihy. Bratislava 1970; MARGERIE, A. de: J. B. Bodoni, typographe italien (1740-1813). Paris 1985; MATĚJČEK, A.: Ilustrace. Praha 1931; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963; SCHUSTER, H.: Giambattista Bodoni. Dresden 1956; WOLF, R. (ed.): Altmeister der Druckschrift. Frankfurt/M. 1940.

Lex.: THIEME-BECKER 4. 171. = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.