Hans Pekk

Z Encyklopedie knihy

Pekkův tisk knihy o ctnostech (Plzeň 1529). Johannes Guallensis: Výborná a užitečná kniha o čtyřech veřejných neb stěžejných ctnostech (Plzeň, Hans Pekk 1529). Titulní strana s dřevořezem Spravedlnosti. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AA XV 54/1.

Hans Pekk (vlastním jménem Ulbeck, zkráceně Beck, Peck, též HP, Pekk Jan, zemř. 1531) rodák ze Schwabachu doložený roku 1518 v Norimberku a pracující 1526-1531 jako samostatný tiskař v Plzni. Ve vlasti samostatně netiskl, byl pouhým pomocníkem patrně v norimberské dílně Hieronyma Höltzela. Tomuto soudu nasvědčuje Pekkův heraldický signet s iniciálami HP. Spolu se značkou plzeňského literáta a nakladatele Jana Mantuána Fencla je otištěn ve dvou publikacích, jejichž typografie odpovídá právě Höltzelovu stylu, totiž Catonovy gnómické verše Moralissimus Catho (Nürnberg 1518) a anonymní Rozmlúvání neb Řeč dvou, kterak se člověk spravovati má (Nürnberg 1518).

Pekkův souputník a partner Mantuán Fencl uzavřel svou norimberskou pracovní etapu v říjnu 1519 a vrátil se do rodné Plzně. V polovině roku 1521 koupil dům v Plzni také Hans Pekk. Lze domýšlet, že otevření plzeňské tiskárny souviselo jednak s úmrtím Mikuláše Bakaláře (před 1520) a jednak s definitivní odmlkou Höltzelovy norimberské živnosti po roce 1525. Pekk se v Plzni oženil a když zemřel, poručníkem nezletilých dětí se kromě Mantuána Fencla stal plzeňský měšťan Pavel Lev, tchán Tomáše Bakaláře. Roku 1540 je Lev v městských knihách veden jako majitel bývalé Pekkovy (a Bakalářovy?) dílny. Předtím však se Pekkovým krátkodobým nástupcem mohl stát dle mínění Mirjam Bohatcové výše zmíněný Tomáš Bakalář. Snad u Pekka působil zprvu jako pomocník a snad jeho osiřelým materiálem neuměle vytiskl Elementa latinae, bohemicae ac germanicae linguae (Plzeň? 1532). Tato učebnice je dnes dochována žel jen torzovitým unikátem bez titulních listu.

Nejstarší známou Pekkovou publikací, zajišťovanou spolunakladatelsky opět Manutánem Fenclem, je Spis obšírný, plně a dokonale vykládaje Otčenáš od Erasma Roterdamského (Plzeň 1526). Do roku 1531 je Pekk jako plzeňský tiskař podepsán ještě na ca 17 dalších českých, latinských a německých knihách, např. Meister Albrecht Lékařství koňská (Plzeň 1527), Nový zákon (Plzeň 1527), Rada zhovadilých zvieřat a ptactva k člověku (Plzeň 1528, nákladem Jana Mantuána Fencla), Jan Češka Kniha výborná a člověku všelikterakého věku i stavu k čtení velmi užitečná (Plzeň 1529), Johannes Guallensis Výborná a užitečná kniha o čtyřech veřejných neb stěžejných ctnostech (Plzeň 1529) nebo Promptuarium seu Manuale sacerdotum et curatorum (Plzeň 1529).

Pekk hned v počátcích rozmnožil také lexikografickou literaturu čtvrtým vydáním populárního věcně uspořádaného slovníku Velmi užitečná knížka mládencóm, kteří v latinským, českým i německým jazyku prospívati chtí s poctivostí (Plzeň 1526). Slovník byl do té doby šířen pod názvy Dictionarius trium linguarum latine, teutonice, boemice (v úplnosti dochován až vydáním Wien 1513) a Vocabularius hic cuiq. perutilis (Leipzig 1514). Mimo to Pekk připravil nejstarší domácí konverzační příručku Krátké a gruntovní naučení obojí řeči, mluviti a čísti česky i německy (Plzeň 1527). Druhé a třetí Pekkovo vydání neslo název Naučenie krátké obojí řeči německé a české učiti jse čísti i mluviti (Plzeň 1527-1531? a Plzeň 1531). Tuto česko-německou konverzační příručku je třeba považovat za raný doklad pronikání němčiny do českých tiskáren (německy čtoucí publikum ze zahraničí oslovoval souběžně Jiřík Štyrsa a o desetiletí později Bartoloměj Netolický z Netolic). Z bibliografie Pekkových tisků je naopak třeba vyloučit impresorsky anonymní Žaltář krátce složený od svatého Jeronýma (Praha? po 1536?), jehož titulní bordura nese monogram IP. Starší bibliografové obě iniciály připsali mylně Pekkovi. Ve skutečnosti se však jedná o Peypusovu značku FP, dodatečně upravenou dle potřeb pražské rodiny Hadů. K nim se také textové (chlebové) písmo Žaltáře hlásí.
Minuční figura na titulní straně Pekkova tisku (Plzeň 1528). Kniha výborná o přirození a zpuosobu čtyř časuov ročních a dvanácti měsícuov (Plzeň, Hans Pekk 1528). Titulní dřevořez minuční figury. Repro: Knihopis č. 4053.
Plzeňská dílna byla vybavena Höltzelovým norimberským materiálem, užitým již roku 1518 a doplňovaným ze zdrojů, které neznáme. K sazbě se užíval švabach tří písmových stupňů (dvou z nich užito nově až v Plzni) a dvojí textura. Pekk z Norimberku přivezl též některé štočky Erharda Schöna a Hanse Springinkleeho. Ty byly původně otištěny Friedrichem Peypusem v Hortulu anime (Nürnberg 1518) a po něm snad Johannem Stuchsem v české Mantuánově verzi Hortulus anime, Zahrádka dušie nábožnými modlitbami a pěknými figurami ozdobená (Nürnberg 1520). Pekk je nově užil např. pro Erasmův Výklad Otčenáše 1526 (štoček s Ukřižováním dle předlohy Wolfa Trauta) a v Novém zákonu 1527 (Schönův obraz sv. Václava), jehož další ilustrace jsou značně různorodé. Provenienčně jednotný ilustrační cyklus provází Radu zhovadilých zvieřat 1528. Všech 41 obrázků mohlo vzniknout návazně na text, vyšlý snad z pera Jana Mantuána Fencla, přímo v Čechách (tady také přečkaly až do 1573? a 1578, kdy je Melantrich získal od Netolického a použil ve svých dvou reedicích). Pro první vydání Češkovy Knihy výborné 1529 a Guallensisovy Knihy o čtyřech ctnostech 1529 získal Pekk čtyři velké anonymní dřevořezy křesťanských Ctností. Jazyk jejich antikvových majuskulních nápisů (typu „DIE GERECHKIT“) svědčí naopak o možném cizím původu. Po dvaceti letech se dva z těchto obrazů Ctností (Zdrženlivost a Spravedlnost) ocitly v dílně Bartoloměje Netolického. Ten je pospolu přiřadil k textu Jana Brtvína z Ploskovic Knížka tato dvě stránky v sobě drží … o způsobu a životu křesťanském … o pořádku (Praha 1540). Štoček se Spravedlností byl pak Netolickým přidán ještě k vzdělavatelskému spisku Brikcího z Licka Regule, to jest Řeholy obecné z latinských učiteluov práv vybrané (Praha 1541).



Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Die Anfänge der typographischen Zusammenarbeit zwischen Nürnberg und Böhmen. Gutenberg-Jahrbuch 1976, s. 147-155; BOHATCOVÁ, M.: Česko-německá konverzace pro kupce. K počátkům tištěných učebnic (1531, 1540). Sborník Národního muzea v Praze C 21/3. Praha 1976, s. 117-158; BOHATCOVÁ, M.: Hans Pekk aus Schwabach als Drucker der ersten tschechisch-deutschen Konversations-Unterweisung (Pilsen 1531). Gutenberg-Jahrbuch 1977, s. 140-143; BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; BOHATCOVÁ, M.: Norimberský a plzeňský tiskař Hans (Jan) Pekk. Časopis Národního muzea, ř. hist. 145/3-4, 1976, s. 207-227; BOHATCOVÁ, M.: První český tisk z oboru zvěrolékařství. Minulostí západočeského kraje 17, 1981, s. 145-152; BOHATCOVÁ, M.: Unbekannte, in Regensburg entdeckte Pilsner Drucke aus dem 16. Jahrhundert. Germanoslavica. Zeitschrift für germano-slavische Studien 1 (6), 1994, s. 11-22; SPINA, Fr.: Tschechischer Buchdruck in Nürnberg am Anfang des 16. Jahrhunderts. Prager deutsche Studien 9, 1908, s. 29-51; STRNAD, J.: Knihtiskaři plzeňští v XV. a XVI. století. Památky archeologické a místopisné 14, 1889, sl. 289-294; ŠVÁB, M.: Jan Mantuán-Fencl jako typ českých tiskařů v 15. a 16. století. Vědecké informace ZK ČSAV, Suplement 1, 1970, s. 4-23; VOLF, J.: Kdy počal tisknouti v Plzni Jan Peck (Hans Peck?). Typografia 40, 1933, s. 160.

Lex.: CLAVIS 421 (jen plzeňská činnost); CHYBA 203 (jen plzeňská činnost); JIREČEK 2. 94. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.