Herbář (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Herbář)

Herbář (z lat. herba = rostlina, též bylinář či zelinář, angl. herbarium, fr. herbier, něm. Kräuterbuch) knižně vydaný seznam a popis lékařsky využitelných rostlin a jejich částí. Pro široké použití v domácím léčitelství byl od 15. století velmi často vydávanou příručkou (v raných tiscích s označením hortus sanitatis). Dle vzoru středověkých rukopisných fyziologů je ještě v některých tiscích 16. století patrná snaha obsáhnout často i přírodniny (minerály) a říši zvířat. Součástí herbáře mohl být též přídavek o destilaci. Zakládal se na věhlasné Liber de arte distillandi sepsané lékařem Hieronymem Brunschwigem (poprvé Strasbourg 1512, německy jako „Distillierbuch“ tamtéž 1515). Nauková ilustrace, determinovaná praktickým posláním herbáře, se koncentrovala na celek i detail (kořen, květ, list, plod) a právě v této oblasti botaniky dosáhla vůbec prvních úspěchů. Do nástupu barevné litografie nejsou výjimkou exempláře herbářů s ručně kolorovanými dřevořezy a mědiryty, okrajově se experimentovalo i s přírodninovým tiskem.

Herbář tiskaře Petera Schöffera st. (Mainz 1484). Herbarium (Mainz, Peter Schöffer st. 1484). Fol. 92a s vyobrazením moruše. Repro: Veröffentlichungen der Gesellschaft für Typenkunde, Jg. 19-20, Halle/S. 1925–1926.

První, a to latinské Herbarium (Roma? ca 1483-1484) bylo tištěno dle rukopisu neznámého autora 5.-6. století označovaného jako Pseudo-Apuleius. Stalo se tak snad v dílně Johanna Philippa de Lignamine (též Giovanni La Legname, činný 1470-1485?). V pořadí druhé Herbarium (Mainz 1484) vyšlo u Petera Schöffera st. Je to kompilace řeckých a arabských rukopisů, na níž se možná podílel lékař Johann Wonnecke von Cube, který o rok později u Schöffera vydal ještě německý Hortus. Oba prvotiskové herbáře jsou již bohatě ilustrovány. Římský obsahuje 132 a mohučský, jehož latinský text je doplněn německým názvoslovím, ná dokonce 150 dřevořezů. Ilustrace jsou ještě stylizovány a hrubé kontury nasvědčují tomu, že řezby měly být ručně barvené.

Jeden z prvních originálních herbářů, který se oprostil od rukopisně šířeného Dioscoridova díla (1. století), sepsal Otto Brunfels jako Herbarum vivae eiconeb [!] ad naturae imitationem (Strasbourg 1530-1536). Jeho trojdílná práce obsahuje 86 celostranných i menších dřevořezů Hanse Weiditze ml. Německý překlad Contrafayt Kreüterbuch (Strasbourg 1532-1537) byl zhuštěn do dvou svazků s týmiž ilustracemi. Nejstarší herbář v polštině zpracoval Stefan Falimirz pod názvem O ziołach i o mocy ich (Kraków 1534). Z dalších zahraničních tisků 16. století je třeba uvést: Leonhard Fuchs De historia stirpium commentarii insignes (Basel 1542 s 4 portréty a 512 celostrannými dřevořezy) a New Kreüterbuch (Basel 1543 s 3 portréty a 521 dřevořezy), Hieronymus Bock (Tragus) New Kreuter Buch … durch Melchior Sebizius herausgegeben (Strasbourg 1539 a 1546, kdy poprvé ilustrováno 477 menšími dřevořezy), Adam Lonicer Kreuterbuch, new zugericht (Frankfurt/M. 1557 se 708 dřevořezy), Leonhard Thurneisser zum Thurn Historia sive Descriptio plantarum omnium (Berlin 1578 s 36 miniaturními dřevořezy) a v německé verzi s týmž obrazovým doprovodem jako Historia und Beschreibung influentischer, elementischer und natürlicher Wirckungen (Berlin 1578), Joachim Camerarius ml. Hortus medicus et philosophicus (Frankfurt/M. 1588 s 56 dřevořezy mimo jiné od Josta Ammana), Jakob Theodor Tabernaemontanus New Kreuterbuch mit schönen, künstlichen und leblichen Figuren (Frankfurt/M. 1588-1591 ve dvou dílech s více než 2.300 menšími dřevořezy). Do tohoto herbáře byl zařazen též „Register der Kreuter auff Böhmische und andere Barbarische Sprach“.

Portrét Ambrosia Karla Bielera, spoluautora Weinmannova herbáře (Regensburg 1745). Weinmann, Johann Wilhelm: Phytanthoza iconographia sive Conspectus aliquot millium, … plantarum, arborum, fruticum, florum, fructuum, fungorum (Regensburg, Heinrich Georg Neuber 1735–1745). Díl čtvrtý (1745), mezzotintový portrétní frontispis před titulním listem. Dle kresebné předlohy M. C. Hirschmanna ml. ryl Johann Jakob Haid. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH I 14.
Vyobrazení pivoňky ve Weinmannově herbáři (Regensburg 1745). Weinmann, Johann Wilhelm: Phytanthoza iconographia sive Conspectus aliquot millium, … plantarum, arborum, fruticum, florum, fructuum, fungorum (Regensburg, Heinrich Georg Neuber 1735–1745). Díl čtvrtý (1745), tabule 778 za pag. 4 (na rytecké práci se podíleli Johann Jakob Haid, Johann Elias Ridinger a Bartholomäeus Seutter). Kombinovaná technika barevné mezzotinty a mědirytu s dodatečnými retušemi. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH I 14.

Stejně jako má v dějinách české ilustrované knihy velký význam Mattioliho Herbář, německou a vůbec celoevropskou botaniku z hlediska vědecké ilustrace reprezentuje Hortus Eistettensis (Eichstädt-Nürnberg 1613). Je to dílo s 366 mědirytovými tabulemi. Na nich je 1.084 rostlin, které velmi citlivě vyryl Wolfgang Kilian aj. Po prvním vydání následovaly ještě čtyři další, naposledy roku 1750. Okrajově lze k žánru herbáře zařadit i ilustračně náročné dílo Marie Sibylly Merianové, zobrazující kromě hmyzu i některé rostliny. Nazývá se Der Raupen wunderbare Verwandlung und sonderbare Blumen-Nahrung (Nürnberg-Frankfurt/M. 1679-1683, dva svazky se 100 mědiryty, třetí s 50 rytinami vyšel až posmrtně 1717 ve Frankfurtu). Jedním z nepopíratelných vrcholů botanické ilustrace 18. století je pak Phytanthoza iconographia oder Eigentliche Vorstellung etlicher … Pflantzen, Bäume, Stauden, Kräuter, Blumen, Früchten und Schwämmen od Johanna Wilhelma Weinmanna (Regensburg 1735-1745). Frontispis, dva portréty a 1.025 obrazů rostlin vytvořili augsburští grafici Johann Jakob Haid, Johann Elias Ridinger a Bartholomäus Seutter. Pracovali přitom kombinovanou technikou barevné mezzotinty a mědirytu, pouze dodatečné retuše provedli ručním kolorováním.

Botanika nezůstávala omezena jen na poznávání a klasifikaci středoevropské flóry, ale během 16. a 17. století v souvislosti s cestováním a zámořskými objevy svá studijní teritoria rozšiřovala. Tím byly pozvolna zeslabovány vazby na lékařství a herbář se emancipoval jako svébytný projev vědecké botaniky, např. Pierre Belon Les observations de plusieurs singularitéz et choses memorables, trouvées en Grèce, Asie, Judée, Egypte, Arabie & autres pays estranges (Paris 1553 s 35 dřevořezy), Carolus Clusius Rariorum aliquot stirpium per Hispanias observatarum historia (Antwerpen 1576 s 233 dřevořezy), Francisco Hernandez Rerum medicarum Novae Hispaniae thesaurus seu Plantarum, animalium, mineralium Mexicanorum historia (Roma 1628 se 755 dřevořezy, první vydání španělsky 1615), Willem Piso Historia naturalis Brasiliae (Leiden 1648), Michael Boym Flora Sinensis (Wien 1656 s 23 mědiryty), Charles Plumier Description des plantes Amérique (Paris 1693 se 108 mědiryty), Paul Hermann Paradisus Batavus, innumeris exoticis curiosis herbis et rarioribus plantis magno sumptu et cura ex variis terrarum orbis regionibus … collectis (Leiden 1698 se 111 mědiryty), Johann Ammann Stirpium rariorum in imperio Rutheno sponte provenientium icones et descriptiones (Petersburg 1739 s 35 mědiryty) atd.

První český herbář jako naši vůbec nejstarší přírodovědnou publikaci připravil bratrský lékař Jan Černý pod názvem Knieha lékařská, kteráž slove Herbář aneb zelinář (Nürnberg 1517). Tiskař Mikuláš Klaudyán pro tuto příležitost zajistil 429 menších textových ilustrací německého původu z přelomu 15. a 16. století. Velká popularita provázela nejen v cizině, ale i u nás tvorbu italského lékaře a humanisty Pierandrea Mattioliho. Všeobecnou oblibu založily už Commentarii in libros sex Pedacii Dioscoridis de medica materia (první ilustrované vydání Venezia 1554 s 559 dřevořezy). Jen do roku 1562 byly komentáře k Dioscoridovi reeditovány v několika vydáních o celkovém počtu 32.000 exemplářů.

Monogram GS v Mattioliho českém Herbáři (Praha 1562). Mattioli, Pierandrea: Herbář jinak Bylinář [trad. Tadeáš Hájek z Hájku] (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1562). Detail fol. 89a vyobrazení ovsa (vlevo dole monogram GS s řezáčským nožem). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH II 4.

K evropské oblibě Mattioliho prací mohutně přispěl Herbář jinak Bylinář … na českou řeč od doktora Tadeáše Hájka z Hájku přeložený (Praha 1562). Českou verzi zajistil astronom, lékař a matematik Tadeáš Hájek z Hájku. Jeho překlad je nesmírně pečlivý a s ohledem na českou terminologii vynalézavý. Privilegium na Melantrichův tisk nese letopočet 1554, ale náročný překlad i pořizování nových štočků vlastní výrobu oddálily. Přípravné práce částečně usnadnil zájem arciknížete Ferdinanda Tyrolského. Ten v červenci 1558 pozval z rakouského Görzu do Prahy malíře a dřevořezáče Mistra Georga (Giorgia Liberale? nebo Jerzyho-Georga Scharffenberga?) a v listopadu následujícího roku se obrátil na městské rady v Ausgburku, Norimberku a Štrasburku, aby zajistily výrobu 50 štočků dle pražských (?) nákresů. Herbář však obsahuje 589 zcela původních celostranných dřevořezů rostlin a 6 ilustrací destilačních pícek. Jen stovka botanických obrazů je signována dřevořezáčem GS, ostatní značky DW, FP, IS a MH se vyskytují jedenkrát. Starší literatura zde mimo to uvažuje ještě o účasti domácího dřevořezáče Daniela a jeho tovaryše Hanse Minicha. Melantrich v nakladatelské spolupráci Vincenza Valgrisia pořídil zanedlouho první německé vydání New Kraüterbuch … durch Georgium Handsch verdeutscht (Praha 1563). To obsahuje 810 velkých dřevořezů, převzatých většinou bez monogramů z předchozí verze české a doplněných dle Clause Nissena (1966) mimo jiné jednotlivinami Wolfganga Meyerpecka ml.

Mattioli štočky z českého Herbáře předisponoval, možná v dohodě s Melantrichem, po roce 1563 do Benátek, kde je Valgrisi ještě nějakou dobu užíval pro latinskou verzi Komentářů k Dioscoridovi (např. Venezia 1565). Okolo poloviny 18. století získal štočky francouzský botanik Henri Louis Duhamel du Monceau. Část z nich (154 kusů) nechal otisknout ve svém díle Traité des arbres et arbustes, qui se cultivent en France en pleine terre (Paris 1755). Tyto štočky pak zmizely. Václav Větvička uvádí, že zbylá část zůstala v majetku Duhamelovy rodiny až do roku 1956, kdy byly štočky prodány do Ameriky.

Když Daniel Adam z Veleslavína chystal druhé české vydání Herbáře, neměl tedy již takové výrobní zázemí jako Melantrich. Jeho Herbář aneb Bylinář … s obzvláštní pilností rozhojněný a spravený skrze Joachima Kameraria, … z německého pak jazyku v český přeložený od Adama Hubera z Rysenpachu (Praha 1596, podruhé jako faksimilie u Kočího v Praze 1924) mohl být ilustrován pouze z vypůjčených štočků. Adamovo vydání 1596 tak obsahuje na 1.000 menších, ale detailnějších dřevořezů, které předtím provázely nový, kritický překlad Mattioliho Kreutterbuch, jetzt wiederumb mit vielen schönen newen Figuren … gemehrt und gefertigt durch Joachimum Camerarium (Frankfurt/M. 1586). Huberův překlad do češtiny 1596 byl v podstatě posledním domácím dílem tohoto typu. Na sklonku století vyšel ještě nikoli populární, ale vědecky koncipovaný text Adama Zalužanského ze Zalužan Methodi herbariae libri tres (Praha 1592). Byl ilustrován jen jedinou přílohou, a i když se dočkal reedice 1604, zlidovět nemohl.

Pomineme-li krátké lidové, ale neilustrované a levně vyráběné výtahy ze starších zahraničních i domácích herbářů typu Rozliční dobří prostředkové, kteříž se v čas morový rány užívati mohou (Kutná Hora 1713), pak česká botanika po Zalužanském přestala po dvě století existovat. První, avšak nedokončený pokus o souborné zpracování české květeny pochází od Františka Vilibalda Schmidta Flora Boëmica inchoata, exhibens plantarum Regni Boëmiae indigenarum species (Praha 1793-1794). Dílo s mědirytovým frontispisem Jana Berky je rozděleno na čtyři centurie (Národní knihovna chová exemplář s 244 Schmidtovými svěže kolorovanými kresbami). Důležité je též dílo Kašpara hraběte ze Šternberka Revisio saxifragum iconibus illustrata (Regensburg 1810 s 31 mědiryty), k němuž bylo později vydáno Supplementum decas I. (Regensburg 1822 s 10 mědiryty) a Supplementum decas II. (Praha 1831 s 16 mědiryty). Ignaz Friedrich Tausch sestavil popis pražské Hortus Canalius seu Plantarum rariorum, que in horto botanico … Jos. Malabaila comitis de Canal coluntur, icones et descriptiones (Praha 1823 v jednom dílu o dvou dekádách s 20 litografiemi).

Péčí Jana Svatopluka Presla ve spolupráci s Bedřichem Všemírem hrabětem Berchtoldem vznikl trojdílný, leč nedokončený spis O přirozenosti rostlin aneb Rostlinář (Praha 1821-1835 s 164 litografiemi a 32 mědiryty dle Preslových kreseb). Bratr Karel Bořivoj Presl v sedmi sešitech popsal importovaný soubor Reliquiae Haenkeanae, seu Descriptiones et icones plantarum quas in America meridionali et boreali, in insulis Philippinis et Marianis collegit Thaddaeus Haenke (Praha 1830-1835 se 72 mědiryty) a v osmi sešitech vydal Symbolae botanicae, sive Descriptiones et icones plantarum novarum aut minus cognitarum (Praha 1832-1858 s 80 mědiryty). Mimočeskou flórou se zabýval také August Karel Josef Corda Prachtflora europäischer Schimmelbildungen (Leipzig-Dresden 1839 s 25 barevnými litografiemi). Zájem o květiny projevil také Josef Mánes (1820-1871). Jeho lyrizující akvarely nejsou sice motivovány přednostně přírodovědným zájmem, ale přesto v intencích romantické kresby velmi dobře postihují barevnou a tvarovou rozmanitost celku i detailu (knižně vydány v Praze 1940).


Bibl.: FUTÁK, J.-DOMIN, K.: Bibliografia k flóre ČSR do r. 1952. Bratislava 1960; HENREY, B.: British botanical and horticultural literature before 1800. London 1975; CHMIELIŃSKA, M.: Polska bibliografia roślin przemysłowych 1588-1940. Warszawa 1963; CHMIELIŃSKA, M.: Polska bibliografia zielarstwa za okres od poczatku XVI wieku do roku 1940. Warszawa 1954; NISSEN, Cl.: Die botanische Buchillustration. Ihre Geschichte und Bibliographie. Stuttgart 1966; NISSEN, Cl.: Kräuterbücher aus fünf Jahrhunderten. Zürich 1956.

Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Čtení na pomezí botaniky, fauny a medicíny. Sborník Národního muzea v Praze C 38/3-4. Praha 1996; BOHATCOVÁ, M.: Prager Drucke der Werke Pierandrea Mattiolis aus den Jahren 1558-1602. Gutenberg-Jahrbuch 1985, s. 167-185; BOHATCOVÁ, M.: Über den Erstdruck eines tschechischen Kräuterbuchs (Nürnberg, H. Hötzel 1517). Gutenberg-Jahrbuch 1981, s. 175-192; BOHATEC, M.: Die Anfänge der dokumentarischen Illustration in böhmischen Drucken. Gutenberg-Jahrbuch 1963, s. 202-208; FELDMANN, R. (ed.): Blüten und Blätter. Illustrierte Kräuter- und Pflanzenbücher aus fünf Jahrhunderten. Münster 1996; HEILMANN, K. E.: Kräuterbücher in Bild und Geschichte. München-Allach 1973; KLÁŠTERSKÝ, I.-HRABĚTOVÁ-UHROVÁ, A.-DUDA, J.: Dějiny floristického výzkumu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sv. 1. Litoměřice 1982; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LACK, H. W.: Ein Garten Eden. Meisterwerke der botanischen Illustration. Köln 2001; MATTIOLI, P. O.: Herbář, jinak Bylinář (k vyd. připravili Věra Petráčková, Jaroslav Porák a Martin Steiner, výběr textu Jan Janko, výběr původních ilustrací Eva Bužgová). Praha 1982; NOVÁK, F. A.: Literatura botanická. Československá vlastivěda. Sv. 10. Praha 1931; SCHREIBER, W. L.: Die Kräuterbücher des XV. und XVI. Jahrhunderts. München 1924 (repr. Stuttgart 1982); SITWELL, S.-BLUNT, W.-SYNGE, P. M.: Great flower books 1700-1900. London 1956; SKOČDOPOLOVÁ, Bl.-SCHOLZ, G.: Pflanzenwunder-Gartenzauber. 350 Jahre Pflanzen und Garten im Bild. Böblingen 1996; ŠINDELÁŘ, D.: Vědecká ilustrace v Čechách. Praha 1973; TICHÁ, Zd. (ed.): Jan Černý. Knieha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář. Praha 1981, s. 9-20; VĚTVIČKA, V.: Tadeáš Hájek z Hájku jako botanik. In: Tadeáš Hájek z Hájku (ed. P. Drábek). Práce z dějin techniky a přírodních věd 1. Praha 2000, s. 95-102; VOLF, M. B.: České botanické ikonografie. Český bibliofil 12/2, 1940, s. 68-80; ŻBIKOWSKA-MIGOŃ, A.: Książka naukowa w kulturze polskiego Oświecenia. Warszawa 1977.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.