Horror vacui

Z Encyklopedie knihy

Horror vacui (lat. strach z prázdnoty) nutkavá představa řemeslníka pojednat při práci veškerou plochu poskytnutou formátem knihy. Doklady nacházíme od 16. století jak u knihvazače při uměleckém zpracování pokryvu desek (vazba s rámovou kompozicí), tak u sazeče při sestavování tiskové formy (zde snad jen s výjimkou módní figurální sazby). Příčina této profesionální obsese spočívala především v šetrném nakládání s knihařským materiálem a drahým papírem a velmi pravděpodobně i ve způsobu odměňování sazečovy práce. Odmítnutí prázdných, či jen částečně potištěných stran a listů v rámcových částech knih vedlo k sazbě disparátních textů a irelevantních štočků, jak vidíme ještě na závěru Štajerova díla Kancionál český (Praha 1683), v němž sazeč dokonce otevřeně omlouvá přitištěný text, „aby tento lístek prázdný nezůstal“.

Leckteré textové přídavky a přítisky, vysvětlované dnes šetrností starých sazečů, můžeme však případ od případu stejně dobře přičítat buď jejich neumělosti, anebo soudobým výtvarným konvencím (např. stereotypní otiskování velkoplošných barokních vinět pod posledními řádky kapitol). Strach z prázdnoty je charakteristický mimo jiné pro české, polské a německé sazeče pracující od 16. století gotickým a novogotickým tiskovým písmem. Výrazně méně tento jev postihl tiskárny ve Francii či Itálii, pro něž se nepotištěná plocha uvnitř antikvové sazby stala aktivním prvkem grafického sdělení.



Lit.: KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.