Humanistické básnictví

Z Encyklopedie knihy

Dačického jednolist s dekorativními lištami (Praha 1591). Trojan (Traianus), Václav: Natali nobilis, honesti atque eruditi iuvenis d. Rodolphi Wolff a Czwingendorff Prageni, … syncerae gratulationis (Praha, Jiří Jakubův Dačický 1591). Gratulace k narozeninám zdobená lištami s křesťanskými Ctnostmi (vlevo Víra a Naděje, vpravo Síla a Trpělivost). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR I 21/c (Konvolut Dobřenského č. 264 = fol. 50a).

Humanistické básnictví svébytná množina příležitostných a soukromých tisků vydávaných v latinském (případně řeckém) jazyce od konce 15. do počátku 17. století. Skladby čerpaly z motivů, stylistiky a verzologie klasické antiky. Často se též pěstovala epika s historickými náměty, parafráze žalmů a biblická dramata. Latinští humanisté mimo to rozvíjeli výrazově bohatou občansko-politickou poezii s nepominutelným námětem tureckého nebezpečí, skladby satirické a parodické. Podstatnou část dále tvoří drobné časové skladby, které zdůrazňovaly obecně lidské problémy i osudy jednotlivce. Diferenciace žánrů byla založena tematicky: encomium, epicedium, epigramma (epigram), epitaphium, epithalamium, genethliacum, hodoeporicum, panegyricum, propempticum, soterium, topographia (topografie).

Autoři se seskupovali do literárních družin a humanistické verše byly jedním z pojítek mezi nimi a okolím. Zanechali po sobě nesmírně rozsáhlou a z hlediska kvality různorodou tvorbu (např. Jan Campanus publikoval 65 děl a souborů, z nichž většina ještě sestává ze značného počtu samostatných básní, a kromě toho napsal přes 600 gratulačních skladeb a příspěvků do rámcových částí knih svých přátel). Charakteristickým rysem básnictví je tedy kolektivní autorství projevované navenek tvorbou sborníků, sbírek a farragin. Jednotlivé básně, rozšiřované sporadicky i rukopisně, byly publikovány na zakázku jako brožury o 4-8 listech. Výzdobné prvky těchto sešitků trpěly značným stereotypem (linky, viněty a erby). Humanistické jednolisty se naopak vyznačují figurální sazbou, bohatším dekorem a mnohdy i ilustrací. Náklad všech těchto tiskovin, jejichž výrobu financovali většinou sami pisatelé, se pohyboval okolo 200 exemplářů. Mnohé z nich byly vzápětí pořádány do konvolutů.




Bibl.: RUKOVĚŤ humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. Založili A. Truhlář a K. Hrdina. Pokračovali J. Hejnic a J. Martínek. Sv. 1-5. Praha 1966-1982 (vše, co zatím vyšlo).

Lit.: BUSINSKÁ, H. (ed.): Renesanční poezie. Předmluvu a životopisy napsal J. Martínek. Praha 1975; DRUX, R.: Gelegenheitsgedicht. In.: Historisches Wörterbuch der Rhetorik (hrsg. von G. Ueding), Bd. 3. Tübingen 1996, sl. 653-667; ENDERS, C.: Deutsche Gelegenheitsdichtung bis zu Goethe. Germanisch-romanische Monatsschrift 1, 1909, s. 292-307; HEJNIC, J.-MARTÍNEK, J.: O rozsahu a časovém rozložení naší humanistické literatury. Zprávy Jednoty klasických filologů 7, 1965; MARTÍNEK, J.: Další cesty bádání o humanismu v českých zemích. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 20-21. Praha 1985-1986, s. 133-148; MARTÍNEK, J.: Die Einstellung der böhmischen Humanisten zu den Nationalsprachen. In: Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil I (hrsg. von H. B. Harder und H. Rothe). Köln-Wien 1988, s. 291-302; MARTÍNEK, J.: Ke studiu pozdních humanistických tisků. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 2. Praha 1967, s. 59-70; MARTÍNEK, J.: O povaze a dochování našeho latinského písemnictví z období humanismu. Listy filologické 1, 1960, s. 128-134 a 2, 1960, s. 269-274; MARTÍNEK, J.: O významu a potřebě zpracování příležitostného latinského básnictví z období humanismu. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 5-6. Praha 1970-1971, s. 279-289; MARTÍNEK, J.: Vnitřní členění humanistických spisů. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 7. Praha 1972, s. 23-38; PETRŮ, E.: Metodologická východiska zkoumání humanistické literatury v českých zemích. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Philosophica et Philologica 40. Praha 1978, s. 37-46; STRAKA, C.: Typografická úprava tisků příležitostných koncem 16. století. Ročenka českých knihtiskařů 8, 1925, s. 26-45; TRUHLÁŘ, J.: Humanismus a humanisté v Čechách za krále Vladislava II. Rozpravy ČAVU, roč. III, tř. III/4. Praha 1894.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.