Ilustrace (16. stol.)

Z Encyklopedie knihy

Schönspergerova bibliofilie Theuerdank (Augsburg 1517). Maximilian I., Kaiser: Die geuerlicheiten und einsteils der Geschichten des … Helds und Ritters herr Tewrdannckhs neboli Theuerdank [ed. Melchior Pfinzing] (Augsburg, Johann Schönsperger st. 1517). Fol. F1a. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AQ XI 8.
Ilustrace (16. stol.) oproti počátkům knižní ilustrace se vývoj po 1500 již námětově a stylově rozrůznil. Přitom však vlivy starší tištěné produkce, ba i ohlasy rukopisů ještě přetrvávají. Platí to zejména o francouzských iluminovaných hodinkách. Sem zařazované dřevořezové, kovorytové a šrotové nápodoby pozdně středověkých miniatur se staly komerčními magnety několika nakladatelů a tiskařů působících ještě na počátku 16. století (Antoine Vérard st., Philippe Pigouchet, Thielman Kerver st. a nejvíce snad Geoffroy Tory). Tory se vedle mladších souputníků Jeana Cousina st. a Jeana Goujona uplatnil též jako vynikající propagátor obrysového italského stylu, pro něhož je příznačné splývání ilustrace s knižním dekorem. Některé starší látky se však dočkaly novátorského zpracování. Platí to především o Tanci Smrti basilejského kreslíře Hanse Holbeina ml. Tanec k tisku připravil dřevořezáč Hans Lützelburger v Lyonu 1538 a 1542. První úplné vydání s 58 obrazy neslo název Les images de la mort (Lyon 1562). Již před polovinou století byl Holbeinův cyklus překládán, kopírován, adaptován i napodobován. U nás se tak stalo pro melantrišský tisk Erasmovy Knihy …, v kteréž jednomu každému křesťanskému člověku naučení i napomenutí se dává, jak by se k smrti hotoviti měl (Praha 1563). Počin tohoto snad českého kopisty zůstal v bohemikální knižní grafice až do vystoupení Michaela Heinricha Rentze osamocen.
Rentzův Tanec Smrti (Linz 1779). Wasserburger, Patritius – Rentz, Michael Heinrich: Erinnerungen des Todes (Linz, s. t. 1779). Tabule za pag. 44 s Rentzovým vyobrazením Smrti odvádějící jeptišku ze života. Antikvariát Meissner (Praha).

Nový směr ilustrace naznačil také výtvarný doprovod Theuerdanku (Nürnberg 1517). Schönspergerovu kaligrafickou sazbu provází 118 půlstránkových obrazů řezaných většinou Jostem de Negkerem zejména dle předloh Leonharda Becka, Hanse Burgkmaira st. a Hanse Leonharda Schäufeleina. Dřevořezy, do té doby svou dynamikou a kresebným realismem akčních scén ojedinělé, líčí dobrodružné tažení Maxmiliána I. za nevěstou Marií Burgundskou. Také takzvaný Mistr Petrarcy byl jedním z umělců, kteří již před koncem první třetiny 16. století pěstovali v ilustraci světské literatury pouze laické náměty. Tuto tendenci dovolil rozvinout kupř. mravněvýchovný spis Sebastiana Francka Von dem grewlichenn Laster der Trunckenheit (Augsburg 1528). K nejlepším pracím, které neznámý Mistr jako spolupracovník tiskaře Heinricha Steinera vytvořil, patří však ilustrace k Petrarcovu spisu Von der Arznei bayder Glück (Augsburg 1532), dle nichž se mu v nové době dostalo pojmenování. Krom titulní strany, na níž kolo Štěstí stylově postoupilo nad ještě gotizující českou verzi Tiskaře Pražské bible z roku 1501, jsou v Glückbuchu také půlstránkové epické scény z městského i venkovského života. Významnou roli v procesu konstituování satiricky laděné ilustrace sehrál Lucas Cranach st., který v protestantském Wittenberku realizoval bezpočet titulních bordur a ilustrací převážně náboženského charakteru, např. protipapežskou Apokalypsu do Lutherovy německé verze Das Newe Testament Deutzsch (Wittenberg 1522), zvané též September-Testament. Cranachovy ilustrace byly hojně kopírovány, a to i u nás.

Díky aktivitám Tiskaře Pražské bible, které pokračovaly i po roce 1500, přichází v Čechách už na prahu nové epochy několik kvalitních prací, pořízených programově pro první vydání původní české či přeložené prózy. Nejstarším dokladem je ilustrační titulní dřevořez s ještě gotizujícím kolem Štěstí v překladu Petrarcova Glückbuchu Kniehy dvoje o lékařství proti Štěstí a Neštěstí (Praha 1501). Kolo Štěstí je spolu s pasionálovým Posledním soudem 1495 nejlepší ilustrací počátku českého knihtisku. Kreslíře splendidního Kola sice neznáme ani monogramem, ale jeho domácí původ odbornou literaturou doposud zpochybněn nebyl, přestože se nad ním vznáší velký otazník. Z poslední etapy Tiskaře Pražské bible vynikají pozoruhodné raně renesanční ilustrace dílka Tento traktát jest o mládenci, kterýž jsa v štěstí zpychal a svévolně upadl v neštěstí (Praha 1505). Virtuózním kresebným duktem, vyspělou ornamentikou a jistou schopností karikatury postav, zasazených do perspektivně pojatých interiérů či městské scenérie, se část cyklu hlásí k uměleckému okruhu Mistra Grüningerova Terentia a Mistra pozdní Grüningerovy tiskárny.

Monogram IS v Hájkově Kronice (Praha 1541). Hájek z Libočan, Václav: Kronika česká (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1541). Fol. 5a Krok s dcerami Kazi, Tetou, Libuší a vesničany (prostoupené iniciály IS vlevo dole). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO II 23.
Monogramy PS a SMC v Hájkově Kronice (Praha 1541). Hájek z Libočan, Václav: Kronika česká (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1541). Fol. 16a stavba Děvína roku 738 (prostoupené iniciály PS takřka uprostřed dole, monogram SMC s letopočtem 1540 vpravo dole). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO II 23.

Ke štrasburským vzorům měl blízko též český Mistr cihlového pozadí, který s oblibou v zadním plánu ilustrací užíval charakteristický cihlový dezén. V podmínkách zcela nerozvinuté domácí knižní grafiky to byl na svou dobu zdatný figuralista, pracující pro Mikuláše Konáče z Hodiškova a Pavla Olivetského z Olivetu. Posledně jmenovanému dodal mimo jiné titulní dřevořez s píšícím mnichem pro Husovo Sepsání toto o šesti bludích (Litomyšl 1510). Ke Konáčovu tisku České kroniky od Pia II. (Praha 1510) realizoval náš nejstarší portrétní cyklus. Vedle toho se podílel i na několika podobiznách Burlaeova spisu Životové a mravná naučenie mudrcuo (Praha 1514). Roku 1514 Mistrovými štočky disponoval také Geršom ben Šelomo Kohen. Později na jeho výrazové prostředky navázal monogramista MC.

O jiném solidně vedeném domácím ateliéru, který by zásoboval české tiskárny prvních dvou desetiletí 16. století prozatím nevíme. Raně renesanční ilustrační štočky z hebrejské Kohenovy tiskárny (od 1514) a cyrilské tiskárny Franciska Heorhije Skoryny (od 1517), krom těch, které byly ad hoc posbírány přímo v Praze, prozrazují německý a italský původ. Nezbývá než předpokládat, že po umělci ve službách Tiskaře Pražské bible a po Mistru cihlového pozadí se o rozvinutí renesanční světské ilustrace výrazně zasazoval od 20. let až dřevořezáčský ateliér tradičně kladený do blízkosti Tiskárny severinsko-kosořské. Možná že právě zde vznikla část knižního dekoru pro Kohenovy tisky, zejména Hagadu (Praha 1526), která patří k nejkrásněji ilustrovaným knihám českého původu předrudolfínské doby. Severinský ateliér se navenek prezentoval pouze monogramy PS (Pavel Severin z Kapí Hory?), IS a SMC (Jan Severin ml.?), a to bohužel jen v historizujících obrázcích Hájkovy Kroniky české (Praha 1541). Zda lze témuž ateliéru s jistotou přiřknout kvalitní, avšak neznačený výtvarný doprovod dalších severinských tisků, ukáže až budoucí soustředěné studium. Předně by se mělo týkat cyklu knižních portrétů pro Kuthenovu Kroniku o založení Země české (Praha 1539) a alegorických ilustrací Tovačovského Hádání Pravdy a Lži (Praha 1539).
Karel IV. z Kuthenovy Kroniky (Praha 1539). Kuthen, Martin: Kronika o založení Země české (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1539). Fol. M1a s nesignovaným dřevořezovým portrétem Karla IV. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 54 D 19.
Ilustrace v tisku Severina ml. (Praha 1539). Tovačovský z Cimburka, Ctibor: Kníha … pana Stibora z Cimburka a z Tovačova [Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich] (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1539). Fol. LXIXb personifikovaná Lež s křivým nosem. Ilustrace pochází patrně ze severinského ateliéru. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 11.
Anonymita tvůrců je ostatně charakteristickým rysem celé domácí předbělohorské knižní grafiky, autorsky povědomé nanejvýše monogramem. Z českého a moravského terénu 16. století prozatím vystupuje na 40 značek a dalších ca 30 souvisí jen s literární a typografickou činností ilegálně fungující ivančicko-kralické Tiskárny bratrské. Odhlédneme-li od několika dodatečně vyluštěných značek, jejichž univerzálně školení nositelé (typografové-dřevořezáči) připravovali právě pro tuto moravskou Tiskárnu pouze knižní dekor, pak k nejstarším kreslířům, řezáčům a rytcům známým nejen monogramem, ale dnes už i jménem patřili tvůrci výpravných ilustrací Florian Abel, Erasmus Hornick, Ambrož Ledecký, Francesco Tertio a Jan Willenberg. Krom toho sice víme, že z Německa pocházející a v Praze usazení tiskaři Michael Peterle st. a Kašpar Kargesius z Haselštejna byli vyučeni též jako dřevořezáči, ale pokud se v novém působišti ilustrátorstvím zabývali, pak jen anonymně. Za jednoho z prvních umělců, který u nás pod rytinu uvedl úplnou signaturu, lze považovat Wolfganga Meyerpecka ml. 1594.

Zhruba v době, kdy se činnost Tiskárny severinsko-kosořské uzavírala, počal ke kultivaci renesanční knihy dle tuzemských i zahraničních podnětů výrazně přispívat Jiří Melantrich z Aventinu. Do popředí proniká evropsky standardní úroveň Melantrichova vydání Mattioliho Herbáře jinak Bylináře (Praha 1562), který je doplněn celostrannými a botanicky přesnými řezbami monogramisty GS. Prací pražských usedlíků Floriana Abela a Francesca Tertia a domácího malíře Ambrože Ledeckého vznikl výpravný doprovod Bible české (Praha 1570). Abel a Tertio pracovali s členitým krajinným prostředím i s perspektivně viděnou architekturou, kde se odehrávají barvité scény jednotlivých protagonistů či rozsáhlého komparsu. Kresebné předlohy obou umělců jsou významné zejména tím, že mezi domácími tiskaři upevnily manýristický výtvarný názor. Poněvadž dosavadních šest ilustrovaných biblických tisků českého původu z let 1489-1560/61 užívalo vesměs kopie německých dřevořezů, je teprve Melantrichův doprovod 1570 prvním původním a nadto koncizním souborem biblických ilustrací v Čechách (podobně průkopnická role připadla později až Josefu Mánesovi 1862-1865). Novátorsky v domácí ilustraci působí také další Melantrichův tisk. Je to Rvačovského Masopust. Kníha o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost (Praha 1580), jehož ilustrátora se vzácným smyslem pro humor a satiru jménem bohužel opět neznáme.

Monogram GS v Mattioliho českém Herbáři (Praha 1562). Mattioli, Pierandrea: Herbář jinak Bylinář [trad. Tadeáš Hájek z Hájku] (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1562). Detail fol. 89a vyobrazení ovsa (vlevo dole monogram GS s řezáčským nožem). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH II 4.
Jauernichův lidový tisk Lékařství koňských (Praha ca 1755–1767). Meister Albrecht: Lékařství koňská, jistá a dokonale zkušená (Praha, Karel Josef Jauernich ca 1755–1767). Titulní strana se symptomatickým dřevořezem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AC VI 81/6.

Už některé Melantrichovy ediční aktivity pamatovaly na zahraniční trh, ale teprve 80. léty přichází doba, kdy se rudolfínský knihtisk otevřel cizině. Podmínky tohoto kosmopolitního rozměru tkvěly jednak v přílivu zahraničních tvůrčích kapacit a jednak je spoluvytvářeli ambicióznější tiskaři tím, že kvalitu výroby počali diferencovat dle jazyka cílových skupin čtenářů. K domácímu českojazyčnému publiku tak směřovaly levnější, sporadicky ilustrované publikace, zatímco pro vnímatele bilingvní a pro zahraniční trh vznikaly latinské a německé knihy s náročnějším obrazovým doprovodem (tento rozdílný přístup diktovaný jazykovým principem se po 1620 ještě prohloubil).

Renesanční ilustraci všeobecně poznamenala diferenciace žánrů, v jejímž důsledku se nejvýrazněji osamostatnilo naukové písemnictví. Tam, kde pouhé textové sdělení vědeckých poznatků bylo buď nepřesvědčivé, anebo zcela nemožné, nastupuje nový typ ilustrace. Na rozdíl od doposud hegemonní ilustrace náboženské v něm dominuje prvek poznávací a informační, kdežto estetické cíle až na výjimky (Václav Hollar, Maria Sibylla Merianová) ustupují do pozadí. Snad nejstarší vědecké ilustrace v podobě dřevořezových diagramů obsahuje první vydání Euclidova díla Elementa geometriae (Venezia 1482). Jak se instruktivní ilustrace od dob Erharda Ratdolta, tiskaře Element, zbavovala bezděčné naivity, dokládají kupříkladu Dürerovy příručky z let 1525-1528 a v téže době hojně vydávané herbáře, aplikovaná astronomielékařství, geologie, matematika a jiné vědní obory.

Vědecká ilustrace, se kterou pracovaly české a moravské tiskárny před Bílou horou, značně živořila, neboť ji omezovalo příliš úzké spektrum původní či překladové naukové prózy. Monument v podobě oblíbeného Mattioliho Herbáře (Praha 1562) připravil Jiří Melantrich. Z tiskárny Jiřího Černého z Černého Mostu vyšlo Erckerovo Beschreibung aller fürnemisten mineralischen Ertzt unnd Berckwercksarten (Praha 1574), bohužel však s anonymními obrázky. Ostatní projevy vědecké ilustrace jsou víceméně závislé na německých vzorech, např. obrazy Ryffovy Frawen Rosengarten (Frankfurt/M. 1545), opírající se ještě o středověké představy prenatálního života dítěte, odpovídají duchu ilustrací Güntherova lékařského sborníku Kniha lékařství mnohých v stavu manželském potřebných … Ruoženná zahrádka (Olomouc 1558) či Zahrádce růžové žen plodných Matouše Walkmberského z Walkmberku (Praha 1577). Nesouměrný vývoj české a zahraniční vědecké ilustrace lze doložit také absencí učebnic architektury a vzorníků pro stavitele. Ačkoli tyto obrazové příručky byly evropskými tiskárnami šířeny od počátku 16. století, první domácí vydání vzniklo až v rudolfínské době. Průkopnické místo patří Krammerovu spisu Architectura von den fünf Seülen sambt iren Ornamenten und Zierden (Praha 1606). Rytiny sem byly převzaty z kolínského vydání 1600. Poněkud samostatněji se domácí ilustrace vyvíjela v kontextu cestopisů a dějepisných děl, stojících na pomezí literatury věcné a umělecké (Domenico dalle Greche, Jan Willenberg).Diferencovaný proud renesanční literatury působil na tematické rozrůznění ilustrace i v jiných oblastech nežli naukových. K velmi silnému a produktivnímu literárnímu okruhu 16. století, stojícímu na pevných základech rukopisné tradice, patřila kupříkladu hojně ilustrovaná hippika, učebnice lovu a šermu či popisy slavností (turnajů). Převážná většina tohoto věcného písemnictví se k českým tiskařům nedostala ani v překladech (vzdálenou reflexí je jen překlad Lékařství koňských takzvaného Mistra Albrechta, vycházející mezi polovinou 16. a polovinou 19. století jako knížka lidového čtení maximálně se symptomatickým titulním dřevořezem). Italští, francouzští a němečtí tiskaři však vytvořili množství pozoruhodně ilustrovaných publikací. Silný potenciál zahraničního knižního umění dokládá mimo jiné Thurnierbuch Georga Rüxnera (Frankfurt/M. 1566), v němž Jost Amman nahradil technicky ještě vyhovující dřevořezový aparát předešlých tří edicí novými štočky, ohlašujícími manýrismus.
Stimmerovy–Fischartovy biblické obrazy (Basel 1576). Stimmer, Tobias – Fischart, Johann: Neue künstliche Figuren biblischer Historien (Basel, Thomas Guarin 1576). Fol. A2b Vyhnání z ráje (Gn 3, 22–23). Dřevořez Christopha Stimmera ml. doprovázejí Fischartovy německé verše.
Ratdoltův tisk Euclidových Element (Venezia 1482). Euclides: Elementa geometriae (Venezia, Erhard Ratdolt 1482). Fol. a2a s počátkem červeno-černého textu a iniciálou P(Unctus). Zleva trojstranná ornamentální lišta pořízená dřevořezem bílé linie (dole v prázdném medailonu podpis pozdějšího majitele Jana Josefa Klausera). Zprava planimetrické diagramy. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM III 12.

Jiným žánrem z pomezí literatury věcné a umělecké, v němž se velmi dobře prosadily obrazové cykly, byla emblematika a heraldika. Zcela na počátku stála latinská verze Alciatovy geniální Emblematum liber (Augsburg 1531), která se dočkala desítek reedic a překladů do národních jazyků. Výtvarnému zpracování osobních devíz se věnovali italští umělci. Největší sbírku těchto impres uspořádal Paolo Giovio pod názvem Imprese militari e amorose (Roma 1555). O spojení emblematické ilustrace s prvkem erbu se zasadil Johann Theodor de Bry v díle Emblemata nobilitati et vulgo scitu digna singulis historiis symbola adscripta (Frankfurt/M 1592). Jedinou ilustrovanou sbírku emblémů v Čechách a na Moravě před rokem 1600 připravil Jiří Černý z Černého Mostu. Empresas morales (Praha 1581), jejichž autorem je Juan de Borja, španělský vyslanec na dvoře Rudolfa II., ilustroval mědirytem Nizozemec Erasmus Hornick. O málo později vydal Černý ještě trojsvazkovou latinskou encyklopedii Jakoba Typotia a Anselma Boetia de Boodt Symbola divina & humana pontificum, imperatorum, regum (Praha 1601-1603). Obsahuje 930 emblémů církevních a světských hodnostářů, které dle předloh Ottavia Strady vyryl Egidius Sadeler ml. Tento rytec, člen rozvětvené rodiny nizozemských umělců, spolupracoval ojediněle též s jinými pražskými tiskaři (Daniel Adam z Veleslavína a Pavel Sessius).

Dalším tematickým okruhem renesanční ilustrace, který se však u nás ke škodě české a moravské knižní kultury neprosadil, byly obrazové cykly biblických námětů. První obchodní úspěch zaznamenaly již v Behamově podání u Christiana Egenolffa roku 1534. Pak následovaly lyonské cykly Hanse Holbeina (1538 a 1547). Určitým mezníkem v tvarosloví těchto obrazových biblí jsou Quadrins historiques de la bible Bernarda Salomona (Lyon 1553), jehož dřevořezy k veršům Clauda Paradina jsou zasazeny do efektních kartuší. Těmi se inspiroval Virgil Solis st. Poprvé je uvedl jako Biblischen Figuren des Alten und Newen Testaments (Frankfurt/M. 1560). O rozšíření této bezpochyby již manýristické ornamentiky, která jen pomalu bourala topos hladkého, linkou ohraničeného obrazu, se zasloužily také rafinované kompozice Solisova souputníka Josta Ammana. Ammanovo dílo s krátkými vysvětlujícími texty Johanna Melchiora Bocksbergera vyšlo pod názvem Neuwe biblische Figuren des Alten und Neuwen Testaments (Frankfurt/M. 1564). Ještě dále v osamostatnění biblické ilustrace dospěl později Tobias Stimmer, např. Neue künstliche Figuren biblischer Historien (Basel 1576).



Bibl.: SANDER, M.: Le livre à figures italien depuis 1467 jusqu’ à 1530. Vol. 1-6. Milano 1942 (a k tomu RAVA, C. E.: Supplément à Max Sander, le livre à figures italien de la Renaissance. Milano 1969).

Lit. zahraniční.: ASSION, P.: Altdeutsche Fachliteratur. Berlin 1973; BRUN, R.: Le livre illustré en France au 16e siècle. Paris 1930; BUTSCH, A. F.: Die Bücher-Ornamentik der Renaissance. Leipzig-München 1878; BUTSCH, A. F.: Die Bücher-Ornamentik der Hoch- und Spätrenaissance. Leipzig-München 1881; HERRLINGER, R.: Geschichte der medizinischen Abbildung. Von der Antike bis um 1600. München 1967; CHOJECKA, E.: Astronomische und astrologische Darstellungen und Deutungen bei kunsthistorischen Betrachtungen alter wissenschaftlicher Illustrationen des 15.-18. Jahrhunderts. Berlin 1967; CHOULANT, L. J.: History and bibliography of anatomic illustration in its relation to anatomic science and the graphic arts. Translated and edited by Mortimer Frank. Chicago 1920 (New York 1955); KRISTELLER, P.: Die Strasbourger Bücherillustration im 15. und im Anfang des 16. Jahrhunderts. Leipzig 1888 (repr. Niewkoop 1966); KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband + Bildband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; MUHL, E.: Katalog der Strasbourger Buchillustration im ersten Jahrzehnt des 16. Jahrhunderts. Frankfurt/M. (1925); NISSEN, Cl.: Die naturwissenschaftliche Abbildung. Gutenberg-Jahrbuch 1944/49, s. 249-266; PRESSER, H.-MEINECKE, D.: Tausend Jahre Buchillustration. Mainz 1950; RATH, E. von: Die Entwicklung der Kupferstichillustration im sechzehnten Jahrhundert. Archiv für Buchgewerbe und Gebrauchsgraphik 64, 1927, s. 1-28; RÖTTINGER, H.: Der Frankfurter Buchholzschnitt 1530-1550. Baden-Baden 1980; SABOL, E.: Medirytina v knižnej ilustrácii na Slovensku do konca XVIII. storočia. In: Z minulosti knihy na Slovensku. Knihovedný sborník (red. B. Bálent). Martin 1959, s. 139-171; WATANABE-O’KELLY, H.-SIMON, A.: Festivals and ceremonies. A bibliography of works relating to court, civic and religious festivals in Europe 1500-1800. London-New York 2000; WOLFF, H.: Die Buchornamentik im XV. und XVI. Jahrhundert. Bd. 1-2. Leipzig 1911-1913; ZÁVADOVÁ, K.: Knižná grafika 16. storočia na Slovensku. In: Kniha ’74. Martin 1976, s. 54-65.

Lit. domácí.: BOHATCOVÁ, M.: Böhmische Buchillustration des 16. Jahrhunderts. Gutenberg-Jahrbuch 1986, s. 17-34; BOHATCOVÁ, M.: Book-printing and other forms of publishing in Prague, 1550-1650. Rudolf II and Prague. The court and the city (ed. Fučíková E. a kol.). Praha 1997, s. 332-339 a česky BOHATCOVÁ, M.: Knižní a publicistická tvorba 1550-1650. Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy (ed. Fučíková Eliška a kol.). Praha-Londýn-Milán 1997, s. 332-339; BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; BOHATCOVÁ, M.: Počátky ilustrace v české tištěné knize. Umění 34, 1986, s. 111-118; BOHATEC, M.: Die Anfänge der dokumentarischen Illustration in böhmischen Drucken. Gutenberg-Jahrbuch 1963, s. 202-208; HAMANOVÁ, P.: Francouzská ilustrovaná kniha XV.-XIX. století v Národní a univerzitní knihovně v Praze. Český bibliofil 9, 1937, s. 31-52; HAMANOVÁ, P.: Poznámky k ilustrovaným francouzským tiskům 16. století v Národní a univerzitní knihovně. Praha 1938; MATĚJČEK, A.: Ilustrace v tištěné knize XV. a XVI. věku. Ročenka čs. knihtiskařů 12, 1928, s. 17-65.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.