Jan Berka

Z Encyklopedie knihy

Berkova rytina Filozofického sálu Strahovské knihovny (Praha 1797). Maulbertsch, Anton Franz: Historico-philosophica descriptio picturae novae bibliothecae … canonicorum praemonstratensium Pragae in Monte Sion (Praha, Barbora Elsenwangerová 1797). Frontispis. Antikvariát Meissner (Praha).
Útěšný tisk Aloise Josefa Landfrasa (Jindřichův Hradec před 1838?). Hohenlohe-Waldenburg-Schilling, Alexander Prinz zu: Nábožný křesťan modlící se dle ducha katolické církve … přeložený od Jana Hýbla (Jindřichův Hradec, Alois Josef Landfras před 1838?). Alegorický frontispis rytý Janem Berkou a celorytá titulní strana s ilustrační vinětou (Stvořitel). Antikvariát Meissner (Praha).

Jan Berka (též IB, JB, 1759-1838) všestranně nadaný pražský kreslíř a mědirytec. Pocházel z okolí Příbrami. Do Prahy přišel roku 1775 studovat malostranské gymnázium. Původně se chtěl věnovat zpěvu, pak filozofii, ale záliba v kreslení ho přivedla do ateliéru bratří Saltzerů, kde získal základy grafické profese. Navázal styky s tiskařem Janem Nepomukem Ferdinandem Schönfeldem, v jehož domě v dnešní Karlově ulici bydlel a před rokem 1806 zřídil vlastní ryteckou živnost (guberniem mu však byla povolena až dodatečně 1818). Jistou dobu (dle literatury 1819-1825, nebo už před 1816?) však pracoval pro konkurenční Balzerovu dílnu. Samostatným živnostníkem byl opět od 1826 až do konce života. Byl třikrát ženat (1785, 1796 a před 1811). Od druhého desetiletí 19. století však finančně živořil a zemřel v bídě.

Nejstarší samostatné práce vytvořil pravděpodobně až roku 1775. Volné grafice, v níž zpočátku doznívala ještě barokní schémata, se pak věnoval více než půl století. Knižní grafiku pěstoval asi od roku 1778. Za juvenilii lze považovat almanach Militar Staat für das Königreich Böhmen auf das Jahr 1778 (Praha 1778), který vypravil kaligraficky rytou titulní stranou, frontispisem s portrétem Josefa II. a dvěma vinětami. K posledním pracím patří frontispisy pro Marcus Tullius Cicero Disputationum Tusculanarum ad M. Brutum libri V. (Praha 1836) a pro třetí svazek Javornického České bibliotéky pro vlastence milovné jazyka mateřského (Hradec Králové 1836) aj. Berka byl průkopníkem české rokokové ilustrace, ale nejvýrazněji se u něho projevil vliv klasicismu. Rytecké aktivity nevázal na úzký okruh kreslířů jako rodina Balzerů. Spolupracoval  početnou plejádou umělců a mnoho rytin provedl i dle vlastních předloh. Úzké styky udržoval jak s Schönfeldem, tak s nakladatelem Janem Mangoldem, jimž dle vlastních předloh vytvořil mimo jiné signety. Další kontakty vybudoval na Tiskárnu normální školy a pražské nakladatele a knihkupce Calveho, Gerla, Widtmanna či kutnohorského Korce. Soupis publikovaný 1972 Boženou Polívkovou eviduje více než 288 Berkových grafik zařazených do většiny soudobé pražské knižní produkce, ať již původní, či přeložené. V poslední době byla povědomost o Berkových ilustračních aktivitách ještě rozmnožena Janem T. Štefanem.

Berka se věnoval úpravě a rytí celých titulních stran, kupř. pro dílo Christiana Heinricha Spiesse Skalní duchové aneb Pravdivé příhody barona z Bilenbachu (Kutná Hora 1798). Kvantitativně největší podíl však připadá titulním vinětám a portrétním frontispisům. V některých tiscích jsou zařazeny též přílohy s rytými notami, např. Písně k veřejné a k soukromé pobožnosti (Praha 1784?) nebo Kalender für Aufseher, Katecheten und Lehrer … auf das Jahr 1797 (Praha 1796?). Jinde nalezneme Berkou ryté mapy a plány, např. Malá kronika o Markrabství moravském pro mládež Tadeáše Steinbacha z Kranichštejnu (Praha 1783), Die heilige Schrift des Neuen Testaments (Praha 1784) a v české verzi Písmo svaté Nového zákona (Praha 1786) nebo Vollständige Beschreibung der königlichen Haupt- und Residenzstadt Prag Johanna Ferdinanda Opitze (Praha-Wien 1787). Ilustrací k vědeckým, náboženským či světským beletristickým dílům je pochopitelně méně. Na předním místě lze jmenovat výtvarný doprovod učebnice Správa k vyrejsování pěti řádů sloupů Lukase Vocha (Praha 1783), vzniklý dle předloh Šimona Josefa Trusky, doprovod k Steinbachovu dílu Diplomatische Sammlung historischer Merkwürdigkeiten (Praha-Wien-Leipzig 1783, kreslil Otto Steinbach) anebo přílohy v několika Schallerových spisech. Bez povšimnutí nemohou zůstat ani ilustrace fyzikálních, astronomických a botanických statí v Neuere Abhandlungen (Praha 1791-1795). Autorský podíl na 264 fyziognomických obrazech v méně známé trojdílné publikaci Johanna Paula Fischera Der Menschenspiegel (Praha-Wien 1792-1793, podruhé 1793-1799) si vyžádá ještě bližší studium. Náboženskou ilustraci reprezentují Geschichte der heiligen böhmischen Landespatronen Materna Schäfera (Praha 1796) a dvoudílné Vypsání životů svatých patronů českých Josefa Schiffnera (Praha 1801-1802). Ilustrace k textu beletristické povahy najdeme v Tomsou redigovaném Měsíčnímu spisu k poučení a obveselení obecného lidu (Praha 1787, kreslil František Antonín Steinský).

Mědiryteckou profesi provozovali také Berkovi bratři Řehoř a Antonín. Řehoř Berka (1747-1824) provozoval dle Josefa Volfa patrně samostatnou dílnu v Praze již před rokem 1806 a Antonín byl činný ve Vídni (podepisoval se „A. Berka scul. Viennae“). Antonínovy aktivity na poli české ilustrace jsou dnes prozatím doloženy jen z 90. let 18. století, např. frontispisový portrét Leopolda II. k dílu Josefa Jakuba Tandlera Popsání obyčejů při korunování králů českých (Praha 1791).


Lit.: NEBEHAY, I.-WAGNER, R.: Bibliographie altösterreichischer Ansichtenwerke aus fünf Jahrhunderten. Bd. 1-3, Nachtrag, Register. Graz 1981-1984; POLÍVKOVÁ, B.: Jan Berka. Příspěvek k dějinám české knižní ilustrace. Hollar 19, 1943, s. 19-28; POLÍVKOVÁ, B.: Výtvarné dílo rytce Jana Berky pro knihu obrozenecké doby. Sborník Národního muzea v Praze C 17/1. Praha 1972, s. 1-31; PRAHL, R. (a kol.): Prag 1780-1830. Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern. Praha 2000; RÖK, B.: Böhmen und Mähren. Ansichten, Stadtpläne und Landkarten aus der Graphischen Sammlung des Germanischen Nationalmuseums Nürnberg. Nürnberg 1995; ŠTEFAN, J. T.: Balzerové, Salzerové a Jan Berka. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1995 (red. V. Pumprla). Olomouc 1996, s. 58-69; VLNAS, V. (ed.): Sláva barokní Čechie. Praha 2001; VOLF, J.: Úřední potvrzení mědiryteckých závodů v Praze. Časopis Národního muzea 99, 1925, s. 80-81.

Lex.: DLABAČ 1. 136-143 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; CHYBA 568 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; NAGLER 1. 451-452 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; THIEME-BECKER 3. 419 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 1. 60-61. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.