Jan Günther

Z Encyklopedie knihy

Jan Günther (původně G. Johann, též HG, zemř. 1567) nejvýraznější, avšak dosud málo doceněný moravský předbělohorský tiskař, nakladatel a knihkupec. Pocházel z Německa. Vyučil se v Norimberku u Leonharda Milichthalera a po jeho smrti 1540 sňatkem s ovdovělou Markétou Milichthalerovou vyženil dílnu a syna Friedricha (Bedřicha) Milichthalera, budoucího tiskaře v Olomouci. Roku 1541 získal norimberské měšťanství (1554 se ho vzdal).

V letech 1541-1544 tiskl samostatně, užívaje přitom diakritizovaný švabach, rotundu a další typografický materiál svého učitele. Jako doklad mnohovrstevné kontinuity mezi Leonhardem Milichthalerem a začínajícím Güntherem budiž uveden alespoň starozákonní cyklus Erharda Schöna. Cyklus byl původně určen pro biblický tisk Steinerův (Augsburg 1534), pak přešel do Milichthalerovy Bible české (Nürnberg 1540) a rok nato ho Günther publikoval ve Starém zákonu (Nürnberg 1541), který až do 20. století představoval jediné samostatné vydání Pentateuchu pořízené česky. Za zmínku stojí též dvanáct dřevořezů Hanse Springinkleeho s postavami apoštolů a letopočty 1520 či 1521. Celostranné postavy zasazené v klenutých interiérech nejprve oživily Milichthalerův tisk Die zwelff Hauptartickel des christlichen Glaubens od Georga Rhaua (Nürnberg 1539). Odtud přešly opět ke Güntherovi, který je s úspěchem užil, když vydával český překlad pojmenovaný Dvanácte artikuluov víry křesťanské (Nürnberg 1542).
Springinkleeho štoček u Jana Günthera (Nürnberg 1542). Rhau, Georg: Dvanácte artikuluov víry křesťanské (Nürnberg, Jan Günther 1542). Fol. E8b–F1a s dřevořezem apoštolů Bartoloměje a Tomáše, stojících v kvaziklášterním ambitu. Signováno vpravo dole HSK 1520 (Hans Springinklee). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CI VI 16.
Z Güntherovy norimberské etapy známe dnes ještě osm dalších publikací, mimo jiné Erasmus Zollner Ein kurtzer Underricht von der heyligen Tauff (Nürnberg 1542), Augustinus Aurelius S. Kniha … o samotném rozmlúvání duše s Bohem (Nürnberg 1543) a Weißův kancionál Ein Gesangbuch der Brüder inn Behemen und Merherrn (Nürnberg 1544). Ačkoli Günther strávil větší část aktivního života na Moravě, v Německu s jeho jménem vyšel ještě krátký výklad Otčenáše Ein ernstliche Clag des Herrn Jesu Christi an die undanckbare und unglaubige Welt (Nürnberg 1561). Záhadné impresum v závěru dílka zní „Gedruckt zu Nürnberg durch Hans Günther“. Soudit tu na existenci prozatím zcela neznámého syna Hanse ml. je předčasné.

Velmi dobré obchodní a kulturní kontakty Norimberku s českým prostředím i deficit tiskařských dílen na konfesijně svobodné Moravě přiměly Günthera opustit Německo a přestěhovat se do Prostějova (1544-1553). Zdejší prvotinou byl zřejmě Černého Spis o nemocech morních (Prostějov 1544), ale není dochován, takže naše povědomí mimonorimberských aktivit se odvíjí až od české verze Rozmlouvání o krásném kázání německého luterána Urbana Rhegia (Prostějov 1545). Pro začátek Güntherovi postačilo starší norimberské vybavení vyjma zaleželé rotundy, kterou už v novém působišti nenajdeme. Přivezl si množství vyženěných iniciál a štočků, diakritizované gotické a novogotické písmo (textura, fraktura, švabach) a tři písmové stupně antikvy. Latinská slova a latinské pasáže v jazykově českých tiscích sázel však na počátku prostějovské etapy tak jako dříve v Norimberku pouze švabachem. Po modernější antikvě sáhl poprvé až při sazbě latinských slov v Loci communes Johanna Spangenberga (Prostějov 1545). Později si jako první tiskař na Moravě opatřil ještě řečtinu, jejíž premiéru stopujeme ve výkladu Jana Dubravia In psalmum ordine quintum (Prostějov 1549). Některými ilustracemi se však pochlubil přece jen nově, kupříkladu bordurou s ukřižovaným Kristem a dvěma lotry. Vznikla jako nápodoba dle německého Mistra Jákobova žebříku (Meister der Jakobsleiter) a otištěna byla do Rhegiova Rozmlouvání 1545. K novým akvizicím patří i Springinkleeho Madona s Ježíškem z roku 1521, jejíž štoček provázel unikátně dochovaný Slabikář český a jiných náboženství počátkové (Prostějov 1547).


Starší literatura předpokládá, že alespoň roku 1545 v Güntherově prostějovské dílně působil jako korektor a překladatel Jiří Melantrich z Aventinu. K této hypotéze dozajista přispěla Jungmannova Historie literatury české, která eviduje Güntherův tisk Rhegiova Rozmlouvání 1545 nepodloženě jako překlad Melantrichův. Zcela bezpochybné je, že Melantrich roku 1547 otevřel vlastní dílnu v Praze. Prvotinou se stal, alespoň pokud víme, jeho překlad díla Urbana Rhegia Katechesis (Praha 1547). Poněvadž pražský tisk měl být dle Petra Maška zčásti pořízen typografickým materiálem z Prostějova, mladší literatura tuto interferenci vzala jako další důkaz Melantrichova pobytu na Moravě. Titulní bordura Katechesis 1547 s ukřižovaným Kristem, dvěma lotry a vřezaným letopočtem 1528 je však menší a geneticky starší nežli Güntherova verze na Rhegiově Rozmlouvání 1545, takže za výpůjčku do Prahy ji považovat nelze. Ani hypotéza o přesunu nadpisové textury dvou písmových stupňů, tří druhů rubrik a několika ozdůbek neobstojí, poněvadž z Güntherovy dílny tou dobou nic nezmizelo a uvedený materiál se tu vyskytuje kontinuálně i po roce 1547 (Bohuslava Králová-Brtová). Přestože závěry o Güntherově spolupráci s Melantrichem vyznívají spíše skepticky, nelze zpochybnit vazby mezi oběma tiskaři při realizaci ediční politiky.

Záhadou dodnes zůstává také explicit Güntherova prostějovského Nového zákona z 4. května 1549, v němž čteme „zákon tento Nový … jest imprimován vedle Biblí“. Bylo by velmi jednoduché vztáhnout poznámku na Netolického a Melantrichovu Bibli českou (Praha 1549), která nese denní datum 11. dubna, ale připomínka konkurenčního díla v cizím explicitu nemá logické opodstatnění. Zato se však dochovala Netolického stížnost Ferdinandovi I. z 30. dubna 1550 na nejmenovaného tiskaře z Prostějova (tehdy jím mohl být pouze Günther), který měl vytisknout právě Bibli, a tím porušit panovníkovu výsadu udělenou Netolickému 24. března 1549. Udání putovalo z Prahy k rukám prostějovského hejtmana, ale závěr vyšetřování neznáme. Günther jistěže nepostrádal ambice a technické předpoklady zopakovat Milichthalerův počin z Norimberka 1540, ale o reedici také nic nevíme. Měl-li Netolický pravdu a Günther stěžovatelův monopol skutečně porušil, pak prostějovská Bible vzala díky moravské cenzuře zasvé ještě dříve, nežli ji laické a učenecké publikum stačilo akceptovat.

Pouštění žilou na titulní straně Güntherova tisku (Olomouc 1553–1554). Křišťan z Prachatic: Lékařské knížky z mnohých knih líkařských vybrané (Olomouc, Jan Günther 1553–1554). Fol. K8b s dřevořezem datovaným 1554 a značeným monogramem, připomínajícím iniciály FM (snad Friedrich [= Bedřich] Milichthaler?). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CZ V 31.

Roku 1553 Günther přesídlil s velkými ambicemi do Olomouce (kde měl ostatně už od 1552 zakoupen dům), zanechav v Prostějově spolupracovníka Kašpara Aorga jako samostatného tiskaře. V době Aorgovy perzekuce kryl některé jeho tisky svým impresem, např. Johann Spangenberg-Cyriac Spangenberg Kázání pohřebné třidcatero a čtvero z evangelisty sv. Lukáše (Prostějov? 1559). Z Prostějova přivezený písmový fundus doplnil opět jako první na Moravě humanistickou polokurzivou, kterou představil v latinských slovech Zahrádky duchovní ku potěšení všem věrným v zámutcích od Jana Straněnského (Olomouc 1557). Z četných dokladů návaznosti prostějovské a olomoucké etapy lze jmenovat alespoň kopie pašijového cyklu Erharda Schöna asi z roku 1515, které doprovázejí dvě významné katolické postily, a to Johann Hoffmeister Postila česká, totiž Kázání na evangelia, kteráž se v nedělské a jiné sváteční dny … čtou (Prostějov 1551) a Tomáš Bavorovský Postila česká aneb Kázání a vejklady na evangelia (Olomouc 1556-1557). Renesanční Madona od Hanse Springinkleeho, užitá Güntherem poprvé do prostějovského Slabikáře 1547, byla přetištěna na rub titulního listu Epištoly a evangelia nedělní i sváteční přes celý rok (Olomouc 1561). Nově přestěhovanou tiskárnu naopak doplnily čerstvé akvizice štočků s náměty destilování a vinohradnictví, anebo Schönovo planetárium, publikované v lidovém tisku Planety, pod kterouž by se člověk narodil (Olomouc 1558). Později se na Moravu dostala krátkodobá výpůjčka ilustračního cyklu monogramisty MC pro Život Adamův, aneb jinák od starodávna Solfernus (Olomouc 1564). Tuto výpůjčku z pražské Tiskárny severinsko-kosořské doplnila jednak kopie titulní bordury dle německého Mistra Jákobova žebříku a jednak ilustrace ukovaného Lucipera, kterou vypátráme již v jazykově českém Novém zákoně Leonharda Milichthalera (Nürnberg 1538).

Společná značka FM 1557 DH (Olomouc 1556–1557). Bavorovský, Tomáš: Postila česká aneb Kázání a vejklady na evangelia (Olomouc, Jan Günther 1556–1557). Fol. 1b s erbem donátora Viléma z Rožmberka (jezdecký motiv a devíza Festina lente). Společná značka původců a vročení je umístěno napravo od zadních nohou koně.

Günther obklopen humanisticky smýšlejícími literáty (Pavel Vorličný-Aquilinas, Šimon Ennius-Klatovský, Jan Dubravius, Jan Straněnský aj.) realizoval jako první tiskař na Moravě vcelku všestranný model ediční politiky. Jeho smyslem nebyla již služba určité uzavřené náboženské skupině, nýbrž formování širšího a čtenářsky rozrůzněného trhu. Kniha v Güntherově pojetí tak dostala jednoznačně charakter zboží. Po dosavadní hegemonii moravské věroučné polemiky a nábožensky výchovné literatury počaly zde poprvé převládat tisky světské. Zvláště olomoucká etapa započatá s novým písmovým materiálem přinesla obrat k typograficky jednodušším a levnějším spisům hospodářským, k teorii hudby, ke knížkám lidového čtení a školním učebnicím (dvoj a trojjazyčným slovníkům). Zde všude se nepochybně právě Günther jako první tiskař u nás zasadil zároveň o převedení textů z němčiny do češtiny. Na tyto tituly si pak vyžádal dvě ochranná privilegia (1549 a 1560). Minoritní a přitom konfesijně nevyhraněná náboženská literatura vycházela vstříc jak katolíkům, tak jednotě bratrské, luteránům či utrakvistům. Důležitý je také objem Güntherovy produkce. Poněvadž za devět let v Prostějově činil 35 titulů a během čtrnácti let v Olomouci 56 titulů, lze dovodit, že obě tiskárny úhrnem pokryly na 60% soudobé moravské knižní výroby.

Güntherův tisk Bavorovského Postily (Olomouc 1556–1557). Bavorovský, Tomáš: Postila česká aneb Kázání a vejklady na evangelia (Olomouc, Jan Günther 1556–1557). Fol. 118b Ukřižování (dekorativně pojatý kříž stylizován z akantového ornamentu, po bocích kříže otištěny dva štočky, totiž sv. Pavel a sv. Petr). Pravděpodobně jde o práci z okruhu Erharda Schöna. Antikvariát Meissner (Praha).

Některé Güntherem vydané tituly nacházíme již mezi jazykově českou produkcí Peypusovy a Milichthalerovy norimberské tiskárny 30. let, např. ilustrovaný Nový zákon (Prostějov 1549 a beze změn ještě Olomouc 1555). Doloženo je i několik reedic ze starší domácí produkce, např. Knížky početní na rozličné koupě (Prostějov 1548) převzaté z Náměště/O. 1535. Některá vydání mají dokonce ráz rafinovaných patisků, např. když pod novým krycím názvem Elementa latinae ac boiemicae linguae (Olomouc 1555) vyšel u Günthera starší slabikář Preces latině česky a jiní náboženství počátkové, kterýmiž křesťanské dítky z mládi hned učeny býti mají (Praha 1549-1550?), chráněný privilegiem Jana Kantora Hada z 1. prosince 1549.

Naopak k titulům uvedeným u nás vůbec poprvé patří unikátně dochovaný Slabikář 1547 či trojice typograficky vrcholných děl prostějovské etapy, a to Hoffmeisterova Postila česká 1551, Jan Dubravius Historiae Regni Bohemiae … libri XXXIII (Prostějov 1552 v nákladu 100 exemplářů, pak Basel 1575) a Josephus Flavius O válce židovské knihy sedmery (Prostějov 1553). Také později vyšlo ještě několik zcela nových titulů, např. autobiografický Život císaře Karla Čtvrtého a krále českého (Olomouc 1555, přetištěno péčí editora Františka Faustina Procházky až roku 1791), Jan Blahoslav Musica, to jest Knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající (Olomouc 1558, v roce 1569 přetiskla v Ivančicích Tiskárna bratrská), Jan Josquin Muzika, to jest Zpráva k zpívání náležitá (Olomouc? 1551? a podruhé 1561), Knížka o štěpování rozkošných zahrad (Olomouc 1558, poslední známé vydání Praha 1720) či Hieronymus Brunschwig Liber de arte distillandi. Kníhy o pravém umění distilování aneb vod pálení (Olomouc 1559). V Postile české katolíka Bavorovského, po níž kvalita tiskárny počala upadat, byla otištěna pásová viněta s tiskařovým monogramem HG a letopočtem 1556. Zda tato ojediněle užitá ozdoba plnila funkce signetu, není jisté. Milan Kopecký připsal Güntherově dílně sbírku moravských milostných básní, jejíž makulaturní fragment byl objeven 1961. Tisk básní se klade do let 1550-1559.

Snad kolem roku 1564 posílil Güntherovu olomouckou dílnu nevlastní syn Bedřich Milichthaler (v archivních pramenech až do 1567 zvaný Friedrich Günther). Když jeho otčím Jan Günther 1567 zemřel, převzal ihned opuštěnou tiskárnu a ideovou nezávadnost starší produkce i knihkupeckého skladu si nechal potvrdit biskupem Vilémem Prusinovským. Nově vzniklá díla až do konce roku 1571 však označoval firmou dědiců Jana Günthera. Kontinuita mezi oběma generacemi byla zachována nejen edičním programem, ale i ve vybavení dílny, jejíž fragmenty sloužily dokonce ještě rodině Handlů.


Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; HYNKOVÁ, A.: Pětisté výročí knihtisku v Olomouci. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1999 (red. A. Hynková). Brno 1999, s. 127-142; CHALOUPKA, J.: Knihtisk na Moravě v 16. století. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 29-34; KOPECKÝ, M.: Milostné básně ze 16. století a jiné nálezy v brněnské Univerzitní knihovně. Listy filologické 84, 1961, s. 277-295; KRÁLOVÁ [BRTOVÁ], B.: Moravský knihtiskař Jan Günther. Praha 1950 (dizertační práce uložená na Katedře pomocných věd historických a archivnictví FF UK v Praze); MAŠEK, P.: Význam Bartoloměje Netolického pro český knihtisk 16. století. Příspěvky ke Knihopisu 4. Praha 1987; PETRŮ, E.: K otázce periodizace humanismu. Acta UP Olomucensis, fac. philosophica-philologica 35. Praha 1973, s. 161-174; PUMPRLA, V.: Moravský a prostějovský knihtisk v 16. století. In: Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy. Výbor příspěvků z vědecké konference uspořádané u příležitosti šestistého výročí udělení městských práv Prostějovu … ve dnech 24. a 25. dubna 1990 (red. M. Kokojanová). Prostějov 1994, s. 158-164; PUMPRLA, V.: Stručný přehled olomouckého knihtisku do roku 1600. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 126-132; PUMPRLA, V.: Vývoj olomouckého knihtisku do roku 1800. Střední Morava 1, 1995, s. 59-69; ŠEFČÁKOVÁ, E.: Drevorezová knižná ilustrácia okruhu a dielne Albrechta Dürera v knihách a tlačiach vydaných na Morave a na Slovensku. In: Kniha ’91-’92. Martin 1993, s. 35-61; ŠEFČÁKOVÁ, E.: Dřevořezy prostějovské a olomoucké tiskárny Jana Günthera. In: Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Sv. 3 Olomoucko (ed. I. Hlobil-M. Perůtka). Olomouc 1999, s. 538-541; ŠEFČÁKOVÁ, E.: Ilustrační dřevořez okruhu Albrechta Dürera ze štočků v Slovenském národním muzeu. Umění 37, 1989, s. 241-251; VOIT, P.: Dosud neznámý latinsko-český slabikář z poloviny 16. století. Listy filologické 109, 1986, s. 24-29; VOIT, P.: Moravské prameny z let 1567-1568 k dějinám bibliografie, cenzury, knihtisku a literární historie. Příspěvky ke Knihopisu 5. Praha 1986; VOIT, P.: Moravský knihtisk první poloviny 16. století a jeho vztahy k českým tiskárnám. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 103-115.

Lex.: BENZING, J.: Die Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Wiesbaden 1963 (repr. 1982), s. 359; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 368; CHYBA 103 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 210 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; LEXIKON 1. 831-832. = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.